Garshasp se dost těžko hodnotí, protože už na první pohled je vidět, že tahle hra prostě nemá moc velké ambice. Počínaje ošklivou grafikou a tak celkově šílenou technickou stránkou, konče krátkou herní dobou a absencí pořádného příběhu. Přesto jsem se těch několik málo hodin hodně solidně bavil.

Začněme ale od začátku. Už hlavní nabídka působí vcelku strohým dojmem a po odklikání několika základních nastavení vás menu hodí přímo do hry za doprovodu kraťoučké animace. Zpočátku mi dost vadila statická kamera a nemožnost výhled jakkoli ovlivnit. Gamepad jsem již tradičně nerozchodil a tak si musel celý gameplay přetrpět na klávesnici. No, „přetrpět“. To je trochu silné slovo. Ono ve výsledku bylo ovládání docela fajn a, i když kamera bývala často hodně pitomě umístěná, málokdy se mi stalo, že bych kvůli tomu někam netrefil. Možná taky proto, že skákací sekvence jsou vcelku jednoduché a hra se mnohem více zaměřuje na samotný boj. K němu nemám výhrad a až na občasné záseky o textury nepřátel jsem si ho velmi užíval. Je totiž funkční a zábavný.

Jak už jsem se zmiňoval v úvodu, technická stránka není na nijak valné úrovni. Ze všeho nejvíc mi Garshasp připomínal rubačky z doby před 10 lety, což nemusí být nutně zápor. Dostal jsem alespoň možnost trochu si zavzpomínat v podobě oldschoolového designu levelů. Každopádně neomluvitelné jsou časté díry v texturách na místech, kde by rozhodně být neměly. Stejně tak časté kolize a záseky. Je jasně vidět, že hra trpěla nedostatečným rozpočtem a byla vydána předčasně. Naštěstí mě žádné fatální bugy nepotkaly a já se dostal až do úplného finále, které přišlo až moc brzy – cca po 4 hodinách hraní.