Pro sérii Need For Speed jsem měl vždy zvláštní místo. Třetí díl série byl vůbec první hrou, kterou jsem kdy v originále měl - krásná krabice a stovky hodin zábavy ve splitscreenu. Pak následoval díl High Stakes, v němž jsem se téměř nikdy nikam neprobojoval, ale i díky kvantům vozů z internetu mi to bylo jedno a hodiny ve splitscreenu se opět počítaly na stovky. Pátý díl byl snad první a poslední 'pseudo-realistickou' závodní hrou, která mě kdy bavila (a dokonce jsem se dostal i docela daleko). S oběma díly Undergroundů jsem si nikdy nedovedl poradit - hry mě nebavily a hrál jsem je jen s jakousi až dětskou vírou, že se to snad časem zlepší (platí především pro druhý díl). Mojí zkaženou chuť napravil až fenomenální Most Wanted, který hraju dodnes a popravdě jej považuji za nejlepší díl mladší rodiny NFS. A pak to šlo s těmito hrami z kopce, až se dno zastavilo u The Run.
Proč?
Proč ta hra vyšla? Je to urážka snad všech myslitelných fanoušků série. V průměrné grafice a zcela nesmyslném enginu jsou nám naservírovány nějaké čtyři až šest hodin gameplaye v základním singlu. Auta, 'tratě', hudba a celkový koncept je trapný, ovládání vozů by možná slušelo nějakému X-Wingu či Tie-Fighteru, ale rozhodně se nehodím k pozemským dopravním prostředkům.
Příběh je... příběh by raději prostě neměl být. Já se jej snažil vytěsnit a tak nějak jsem se celou hrou prodoufal až ke konci, kterého jsem se dočkal skutečně nečekaně rychle. Akční pasáže alá Fahrenheit tu prostě neměly být a dokonce ani nevím, z jakého důvodu tu jsou. Abych se cítil víc 'vtažen do děje'? Ve hře ze série NFS? To je možná příliš velký šálek LSD. Nebo spíš džbán.
Hra mě skutečně dopovala v určitých momentech adrenalinem, ale než tvůrci zaplesají, že se jim něco podařilo, tak doplním, že se jednalo o adrenalin ze vzteku.
Na hře mě asi nejvíc vytáčí, že bych autory chtěl seřvat za každý její jednotlivý aspekt, ale je natolik plochá, že to, co jsem napsal, vlastně bohatě stačí k popisu celkého feelingu ze hry.
Jediné plus je, že jsem ji měl půjčenou, mohl jí vrátit a nechat jí spočinout v náruči zapomění, odkud v první řadě vůbec neměla vylézat!
Proč?
Proč ta hra vyšla? Je to urážka snad všech myslitelných fanoušků série. V průměrné grafice a zcela nesmyslném enginu jsou nám naservírovány nějaké čtyři až šest hodin gameplaye v základním singlu. Auta, 'tratě', hudba a celkový koncept je trapný, ovládání vozů by možná slušelo nějakému X-Wingu či Tie-Fighteru, ale rozhodně se nehodím k pozemským dopravním prostředkům.
Příběh je... příběh by raději prostě neměl být. Já se jej snažil vytěsnit a tak nějak jsem se celou hrou prodoufal až ke konci, kterého jsem se dočkal skutečně nečekaně rychle. Akční pasáže alá Fahrenheit tu prostě neměly být a dokonce ani nevím, z jakého důvodu tu jsou. Abych se cítil víc 'vtažen do děje'? Ve hře ze série NFS? To je možná příliš velký šálek LSD. Nebo spíš džbán.
Hra mě skutečně dopovala v určitých momentech adrenalinem, ale než tvůrci zaplesají, že se jim něco podařilo, tak doplním, že se jednalo o adrenalin ze vzteku.
Na hře mě asi nejvíc vytáčí, že bych autory chtěl seřvat za každý její jednotlivý aspekt, ale je natolik plochá, že to, co jsem napsal, vlastně bohatě stačí k popisu celkého feelingu ze hry.
Jediné plus je, že jsem ji měl půjčenou, mohl jí vrátit a nechat jí spočinout v náruči zapomění, odkud v první řadě vůbec neměla vylézat!
Pro: Nic takového hra nemá.
Proti: Tahle hra je celkově proti logice.