Whispers of Prague: The Executioner's Last Cut

Na české scéně se v druhé polovině roku 2024 zjevila tajuplná adventura od studia Shader Mess, které čítá dva tvůrce, a kteří se vůbec netají tím, že při vývoji použili umělou inteligenci. Vzhledem k tomu, že se jedná o mysteriózní příběh s odkazem na příběh legendárního kata Mydláře, musím říct, že jsem se na hru i tak dost těšil.

V úvodních momentech mě ale popravdě hra moc nepřesvědčila. Příběh Viktora Duranda, programátora, který se probere z mrákot doma v, kupodivu, své posteli po propařené noci na mě působil značně béčkovým dojmem. Jedná se o adventuru z pohledu první osoby, takže na nepohyblivém prostředí vy reagujete akorát na aktivní body (buď informativním kurzorem nebo v rámci použití předmětu na předmět popřípadě sebráním předmětu) a komunikujete tu s postavami, které se na scéně různě zjevují a zase mizí. Navíc nakreslené je to všechno jaksi moderně a navíc se tu kromě typických pohledů na Prahu (Pražský hrad, Karlův most) objevují naprosto fiktivní ulice a stejně tak i okolí Prahy. No, na první pohled jsem opravdu měl pocit, že tady nedojdu konce, leč, musím přiznat, jsem si na to po chvíli zvyknul a začal se postupem času těšit z každých dalších minut.

Příběh se totiž poměrně hezky rozjede a stane se z něj taková klasická mystická záležitost, kterou bych kvalitou přirovnal třeba k seriálu Labyrint od Jirky Stracha v hlavní roli s Jirkou Langmajerem. Leč jsou ulice a prostředí kolem Mnichovic fiktivní, v textu se pracuje s reálným příběhem kata Mydláře, bere si z něj to zajímavé a nabaluje na to příběh jednoho mýtického kultu. Za mě vlastně super. Jen je třeba se do toho trošku dostat a ten příběh přijmout. Vše samozřejmě za předpokladu, že podobné fiktivní příběhy máte rádi. Ano, třeba fanoušci Dana Browna by zde mohli zaplesat radostí.

Postupem času jsem se do hry tedy opravdu zažral. V pěti kapitolách si projdete jak již zmíněné fiktivní ulice Prahy, tak i okolí Prahy, kde po mapě autem vyrazíte třeba do oblasti kolem Mnichovic. Musím říct, že použití našich turistických map mě pobavilo, protože jelikož to prostředí znám, hned mi na nich něco nesedělo :) Stejně tak se mi líbilo i ve hře aktivní využití umělé inteligence, která se zde nazývá ARNEAS. Jednak s ní komunikujete prostřednictvím počítače u Vás doma a druhak s ní komunikujete mimo jiné i mobilním telefonem v inventáři, který je mnohdy nápomocný i na jiné věci.

To, že tvůrci použili umělou inteligenci k vytvoření této hry, bych řekl (ale třeba se pletu), bylo z mého úhlu pohledu patrné nejvíce v dialozích, které na mě občas působily dost uměle. Také pozadí hry mi přišlo přesně v té grafice, se kterou umělá inteligence pracuje. Nicméně musím uznat, že postupem času jsem si na něj zvykl. Dodalo celé hře patřičně hutnou atmosféru, která ke konci hry vysloveně burcovala. Nakonec tedy překvapivě spokojenost. Přiznám se, že bych to po první půl hodině s hrou vůbec neřekl. Ale nakonec jsem rád, že tu někdo připomněl příběh kata Mydláře a jeho rodiny a zapracoval do hry mystický nádech Prahy a jejího přilehlého okolí. Myslím si, že tady ten potenciál do budoucích her je pořád obrovský.