Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
„You can have the most delicious food on earth that you can't enjoy if the time, place, people and everything else are not right.“ 

Dalo by se říct, že tahle hra je šitá na míru všem, kdo se cítí zbyteční a jako přítěž svému okolí. Respektive těm, kdo v životě nenacházejí smysl a nemají dostatek sebelásky stejně, jako zdejší hrdinka. Nečekejte však, že někomu tvůrci prostřednictvím pár krátkých rozhovorů s fiktivními charaktery dokážou vyléčit depresi nebo vás donutí začít se mít rádi. Co však možná dokážou, je přehodnotit životní priority, zastavit se, zamyslet se a možná, ale fakt možná, zažehnout malý plamínek naděje.

Z herního hlediska to vlastně ani není hra, je to jen procházka po vlaku s pár hezkými větami, které člověka při troše štěstí zahřejou u srdce a vykouzlí úsměv na tváři. A víte, že to vlastně bohatě stačí? Jediná věc, co mě zamrzela, je slabý hudební doprovod, přičemž tematika a stylizace přímo prosí o lofi soundtrack. Ač samotná závěrečná skladba je moc povedená, při většině hry budete pročítat rozhovory za doprovodu zvuků jedoucího vlaku.

Víc není moc o čem. Pokud chcete zvednout náladu a máte volnou hodinku a půl, tak příjemné čtení. Myslím, že je téměř jisté, že vám aspoň na chvíli bude líp. Minimálně u mě to fungovalo a jsem moc rád, že podobné projekty vznikají. Navíc pokud máte rádi kočky, tak je tu další důvod, proč se do What Comes After pustit.
+21
  • PC 80
Herní výzva 2025 - 8. Bdím či spím

Je to až vskutku desivé, keď si človek uvedomí, že možno ma toho s Vivi spája oveľa viac, než by sa mohlo na prvý pohľad zdať. Mentálne zdravie je v súčasnej dobe pre mnohých ľudí veľkým problémom a hovorí sa o ňom veľmi málo. Snažíme sa veci zvládať a často sa snažíme dávať druhým to, čo nevieme dať sebe samému. Možno budem v tomto komentári až príliš osobný, no podobne ako v Burnhouse Lane hra rozoberá témy, kde osobný zážitok môže jej hlavnú myšlienku predsa len umocniť o niečo viac.

Hodnotiť gameplay nemá určite význam, lebo v podstate nič viac než chodenie po vlaku a rozprávanie sa s postavami hra v sebe neponúka. Ale skrz zaujímavé voľby postáv, rôzne spôsoby myslenia a rozličný vek jednotlivých postáv si človek predsa len dokáže veľmi veľa uvedomiť. Prečo napríklad malé dieťa vôbec nepociťuje smútok z toho, že zomrelo? Pretože nevníma veci komplexne ako napríklad jeho rodičia. A nemá mu byť za čím ľúto, lebo dokopy ešte nič nestihlo spoznať. Bolo by určite zaujímavé, keby niekedy dokážeme komunikovať s kýmkoľvek a čímkoľvek, pretože som si istý, že by sme možno sami svoje myšlienky prehodnotili. Máme najvyvinutejší mozog spomedzi všetkých živých tvorov, no dokopy si sami doň vložíme démonov, ktorí potom robia len veci oveľa horšie. 

Osobne môžem povedať, že sú tu tri vynikajúce momentky, ktoré si na dlhú dobu ešte zachovám vo svojej pamäti. Debata so starým stromom, dialógy počas jedla a samozrejme finálny rozhovor s mačkou. Každý jeden tento moment v sebe skrýva veľké množstvo inteligentných a dobre sformulovaných myšlienok, ktorým dokážem veľmi dobre porozumieť a vziať si z nich niečo. Rozoberať to do detailu by bolo ale na veľmi dlhú debatu a tak ďaleko sa mi popravde ísť až nechce. Podstatné je, nech si každý z toho odnesie to, čo mu možno dokáže ukázať iný pohľad na svet.

What Comes After rozhodne nie je hrou, ktorá je zaujímavá z pohľadu hrateľnosti, alebo dabingu, no rozhodne dokáže podať svoju hlavnú myšlienku. A to je niekedy viac. Vo veľa súhlasím s Fritolom a tiež si myslím, že hra môže zažať aspoň ten malý plamienok nádeje. Čo v tomto zvláštnom desaťročí mnohí skutočne potrebujeme. Nádej.
+12