Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Vaporum se stalo mojí první RPG hrou v životě, kterou jsem nejen rozehrála ale i dohrála na nejtěžší obtížnost. Stálo mě to sice spoustu nervů, ale přesto to byl jedinečný zážitek.

Protože jsem věděla, že mě čeká tvrdý boj, vybrala jsem si z nabízeného brnění nejtěžší zbroj a vyrazila do Věže. Napjatá atmosféra by se dala krájet a nejděsivější nebylo to ticho a občasné skřípavé zvuky strojů ale ten pocit, že za rohem na vás něco číhá ale stejně tam musíte jít, protože není jiné cesty.

Hratelnost se mi zdála oproti Legend of Grimrock o něco lepší, už jen z důvodu, že jsem nemusela hlavního hrdinu otravně krmit jídlem a kouzla jsem nemusela nikde složitě vykreslovat. Zde vlastně nebyla kouzla, ale vynálezy, jenž spotřebovávají vaši energii. Oblíbila jsem si vynález, jenž z nepřátel vysává životy a zároveň mě léčí a také Manipulátor, který dokáže po určitou dobu ovládnout jednoho nepřítele a ten se pak na chvíli přidá k boji po vašem boku.

Co se týká různých puzzlů, přišly mi přiměřeně těžké. Někdy jsem sice chvíli tápala, nakonec však bylo řešení prosté. Skryté místnosti občas taky dokázaly pěkně potrápit, avšak bez jejich nalezení, bych přišla o spoustu užitečných předmětů.

Příběh mi přišel zajímavý a bavilo mě nalézat střípky všeho, co se ve věži před mým příchodem odehrálo. Stejně tak oceňuji volbu originálního prostředí, jenž bylo po všech směrech vítanou změnou.

Pro: prostředí, hratelnost, délka hry, atmosféra, možnost zastavit čas

Proti: Pocit, že se vůbec nezlepšujete, jelikož nepřátelům ubíráte sice více, ale oni mají více životů.

+36
  • PC 70
Sci-fi dungeonů moc není, ale v roce 2017 vyšly v rozmezí pěti měsíců hned dva. Nejprve se v květnu objevil nenápadný StarCrawlers a poté v září nádherně vypadající a ambicióznější Vaporum. Kupodivu jsem si víc užil novinku z dílny amerických vývojářů, protože její největší síla je zároveň největší slabinou Vapora.

Svět a příběh nezapře inspiraci Bioshockem. Mírnou variací je hrdina trpící ztrátou paměti a vágním pocitem prožitého příkoří. Zápletka vyprávěná deníkovými záznamy, nahrávkami a animacemi je vcelku zajímavá a díky skvělému dabingu i vtahující. Vaporu se daří udržovat téměř strašidelnou atmosféru. Zčásti za ni vděčí steampunkovému protředí plnému nenadálých pohybů, tajemných zvuků a nebezpečně vypadajícíh strojů. O ten zbytek se postaraly nepříjemné potvory.

Protivníci jsou buď mechaničtí nebo biologičtí. Každá skupina je náchylná na určité typy zbraní a jednotlivé druhy navíc používají specifický druh útoku, takže vyžadují unikátní přístup. Boje se pravidelně odehrávají v uzavřených arénách a v prostorech s omezenou možností pohybu. Často fungují spíše jako hádanky než jako regulérní bitvy, protože abych je vůbec přežil, musel jsem na ně najít funkční taktiku. Souboje tváří v tvář stojí neúnosné množství zdraví, takže úhýbání je nezbytnost. Náročnější bitvy se proto skládaly z dlouhé a přesně provedené sekvence úkroků prokládané občasným úderem. Nepřátelé jsou mrštní, vražedně rychlí a málokdy osamocení, takže i tenhle přístup zhusta selhával. Najít jiný se mi bohužel nepodařilo, takže jsem trpěl od začátku až do konce. 

Hra používá takové chuťovky jako zhmotňování oblud do zad, plošné útoky a protekce. Není úplně nefér, takže podobné možnosti má i chudák hrdina, jenže u něj jsou omezeny spotřebováváním vzácné energie. Díky skoupému přidělování zkušenostních bodů mi navíc byla většina triků odepřena. RPG systém nabízí slušnou variabilitu a umožňuje vysokou míru znovuhratelnosti. To podporuje i nalezené vybavení, umožňující podpořit silné stránky postavy.

Agresivní obyvatelé tajuplné věže nejsou jedinou překážkou. Vaporum se brání pokoření i rozmanitými hádankami. Některé puzzly mi daly zabrat, ale obecně není obtížnost přehnaně vysoká. Někdy ovšem vývojáři překročili hranici mezi náročností a proradností, kdy ke správnému vyřešení musí hráč reagovat v rozporu s dosavadní zkušeností. Samostatnou kapitolou je hledání tajných předmětů. Ve většině dungeonů je to nepovinná kratochvíle, ale tady je to otázka života a smrti. Bez důmyslně poschovávaných elitních zbraní se přežít nedá, takže jsem ohmatáváním stěn a prozkoumáváním spár strávil nehorázně času. 

Vaporum má chytlavý svět a slušně podaný příběh, ovšem obojí přebily příliš náročné souboje. Občas byla nechuť absolvovat další náročnou potyčku tak velká, že když jsem před sebou viděl podezřele členitou místnost, radši jsem hru uložil a vypnul. Boje ve StarCrawlers byly příjemně náročné, variabilní, protkané taktikou a plné uvážlivých rozhodnutí. Potyčky ve Vaporu se pravidelně zvrhávaly do psychicky vyčerpávajících, hektických prstových cvičení. Na myšlení mnoho prostoru nezbylo a na zábavu také ne.

Pro: atmosféra, grafika, zvuky, impozantní options, slušný RPG systém, příběh, propracované hádanky

Proti: příliš rychlé souboje, nutnost bojovat v arénách, občasné nefér mechaniky, vývoj postavy je neznatelný

+25
  • PC 75
Vaporum, aneb blesk z čistého nebe? O Vaporum jsem se poprvé dozvěděl asi cca měsíc před vydáním, a kdybych nevěděl, že je od autorů jiných, myslel bych si, že Almost Human kuchtí další dungeon crawler, tentokrát však s lákavým steampunkovým settingem. Asi nebudu jediný, ale sci-fi dungeon bylo něco, co mi na trhu vždy docela chybělo, čili Vaporum byl samozřejmě instant buy v první den vydání.

Krom skoro až kopírování prvního Grimrocku, jistě nezapře ani značnou inspiraci Bioshockem, a tak se zde rozvíjí poměrně atmosferický, slibný příběh, který však bohužel táhne tak cca do čtvrtého-pátého patra, kdy hráče drží v nevědomosti, napětí a zdařile si pohrává s určitým tajemnem, to však od onoho cca pátého patra opadne, anžto hráči vše důležité autoři vyslepičí a dále už se příběh jen hrne rychlostí rychlovlaku do zdárného konce, který bohužel nekončí příliš zajímavým způsobem (a znalce prvního Bioshocku asi ani příliš neohromí, anžto je vystavěn v podstatě na stejné bázi). V prvotním příslibu nečeho většího jsem byl tudíž trochu zklamán, nicméně příběh v dungeon crawlerech nikdy nehrál prim, takže ještě zbývá fajn hratelnost.

Hratelnost je vesměs typicky Grimrockovská, dávkování puzzlů a soubojů je na podobné úrovni, patra jsou poměrně zdařile nadesignována. Secrety jsou správně skryté. Bohužel však v ani jednom odvětví nedosahuje až takových kvalit jako první Grimrock, a třebaže nezaostává příliš, na onu pomyslnou špičku ledovce to nedotáhl.
Souboje probíhají v menších arénách (vstoupíte do místnosti, zaklapnou za vámi dveře, všude okolo se vyrojí nepřátelé), což dává hráči většinou menší prostor k manévrování. Nepřátelé mají hafo nepříjemných skillů a bývají obecně poměrně tužším soustem. Souboje jsou tak tudíž mnohdy slušnou výzvou a na vyložené vatovky zde v podstatě nenarazíme. Občas působí možná až lehce zdlouhavěji, neboť enemáci vydrží poměrně dost zásahů.
Puzzle většinou spíše jednodušší, avšak i přesto se párkrát autoři opravdu blýskli a narazíme tak na některé, které dokážou solidně potrápit mozkové závity. Byť jsem měl však pocit, že hra své trumfy pořádně vytasila až v předposledním patře.
Tak či onak, oba Grimrocky mají u mě víceméně výhradní postavení na poli dungeon crawleru, čili třebaže možná Vaporum takové kvality designu a puzzlů nedosahuje, pořád je ještě na poměry dungeonů obecně velmi vysoko. Nicméně i přesto všechno jsem se však nedokázal zbavit pocitu, že tomu něco chybí, že to v něčem není úplně ono...

Ano, jsou to RPG prvky, resp. vývoj postavy jako takový. Hra působí, jako kdyby měla implementované něco jako „level scaling“ (i když mi je jasné, že vzhledem k linearitě hry byly statistiky nepřátel upravovány nejspíše ručně), což má za následek, že zde nejde příliš cítit vývoj/sílení postavy, tak, jak jsme na to v RPG obvykle zvyklí. Jinak řečeno robotický pavouk, kterého potkávám v prvním patře, vydrží cca stejný počet zásahů jako v patře devátém, hráč má stejnou šanci jej zasáhnout (ta se pohybuje kolem 85% u všech nepřátel) a působí procentuálně cca stále stejné poškození. Vše se lehce zlepší až v samotném závěru, kdy se najednou dostaneme k celkem solidnímu vybavení, pokud nalezneme speciální „super secret roomy“ a tak nějak už máme namaxované nějaké ty solidnější skilly.
Co se lootu týče, zde bych jistě ocenil vyšší variabilitu, nějak to na mě působilo, že je tu málo druhů všeho... vlastně nacházíme jen několik málo druhů zbraní, zbrojí, helmy, boty a rukavice a standardně „hp a mana“ „lektvary“. Proč tu třebas nemáme občas něco zajímavějšího, co se vymyká tomuhle klasickému konceptu? Co třeba něco jako ty bombičky, co se daly občas najít v Grimrocku? Ty by se sem třebas zrovna perfektně hodily... nu což.
Krom toho veškerý loot podléhá až příliš přísnému řádu, což je hlavně znatelné tak do poloviny hry, čili například v prvním patře najdu pušku s 30 dmg +1 precision , v dalším patře je to 45 dmg +2 precision, v tom dalším 60 dmg +3 precision... asi nemusím dále pokračovat, abyste si udělali obrázek. Zajímavější itemy s nějakými odlišnými vlastnostmi většinou naleznete pouze v secret roomech a zvláště pak v pozdější fázi hry, kdy už se tenhle nudný koncept popisovaný výše tedy trochu naboří a vaše výbava hned působí veselejším dojmem.
Vývoj postavy vcelku jednoduchý, máme tu 3 základní statistiky zvyšující se automaticky a 9 skillů do nichž můžeme investovat 5 bodů. Nicméně jakkoliv to nudně zní, během hry se naštěstí dostaneme jen k několika málo bodům, a tudíž si budeme moci namaxovat tak 3 skilly (a možná ještě zbudou tak 3 bodíky do čtvrtého), čili si to chce poměrně pečlivě rozmyslet, kam body investuji a opakované hraní tak může zajistit zase zcela jinak hratelnou postavu. Osobně jsem zvolil tupé zbraně (těžká obouruční kladiva), specializaci na zbroj (zvyšuje hlavně hp a později důležitý resistance), a protože se mi jevil jako hodně užitečný zdejší systém „magie“ (zde tedy gadgets), investoval jsem zbytek bodíků do nich + skill na regenerování energie.
Trochu jsem se bál hraní pouze s jednou postavou, mé obavy se však nakonec ukázaly jako liché, anžto postava je tu poměrně multifunkční a tak si tu v klídku střílíme střelnými zbraněmi, rubeme nepřítele zblízka (čemuž nám dopomáhá tlačítko na rychlou změnu slotu zbraně) a sesíláme vesele kouzla (resp. používáme ony gadgety), což pohodlně nahradí celou partu v jiných dungeon crawlerech.

Co se technického zpracování týká, tak tu máme naprosto skvostně a áčkově vypadající hru, která to však vašemu hardwaru (asi i díky použitému enginu) dává slušně sežrat. Hudba tu příliš často nehraje (pouze nějaké akčnější podkreslující tóny při větších soubojích) a ambientní zvuky skvěle dotvářejí atmosféru.

Sečteno, podtrženo moc fajn kousek, který přitáhne asi převážně díky zajímavému settingu, třebaže není bez chybiček, nabídne nám solidní Grimrockovský zážitek a zkrátka celkově skvělou zábavu (autoři samozřejmě apelují na to, že je hra inspirována Dungeon Mastery, Eoby a bla bla bla, ve výsledku má však feelem a celkovým gameplayem úplně nejblíže Grimrockům, které mnohdy až sprostě kopíruje, což však někdy není vůbec na škodu). Už se těším, co dalšího nám tohle studio ukuchtí.

Na závěr pár statistik: Dohráno za 17 hodin, 18 minut na Hard obtížnosti, nalezeno pouhých 20 secretů z 28 (některá skrytá tlačítka tu jsou vážně kurevsky špatně vidět a to jsem checkoval každou zeď mnohdy i několikrát :)) a nachozeno 25859 políček :). Postava dosáhla 15. levelu (zaměření Combat Rig).
+24
  • PC 75
Dunegon crawlery jsou tu s námi sice od počátku věků, ale mě se tomuhle typu her nějak dařilo vcelku úspěšně vyhýbat. Jednou nebo dvakrát jsem to snad i zkusil, ale většinou zůstalo jen u přešlapování na začátku, ve vchodu a další krok jsem prostě neudělal.

Vaporum však vypadalo zajímavě, ta jednoznačná inspirace Bioshockem, steampunkové provedení a skutečnost, že to není na tahy, byť je možné si hru případně pauznout, mě jaksi lákalo a já se nemohl zbavit pocitu, že už bych to sakra měl zahrát a dohrát.

A konečně, jsem prvotinu Fatbot Games dorazil úspěšně do konce! Byly to nervy, místy fakt neskutečné utrpení, způsobené hlavně mou neznalostí pravidel podobných her a pak i fakt, že nějak zase zapracovalo moje podvědomí a já místo abych šel na jistotu a vybral si oblek na jistotu, tedy na hrubou sílu s mega hustým kladivem v ruce, jsem si vybral učednickou zbroj, která kladla důraz na technologie. Nevím čím to, ale skoro každé RPG rozehraju vždycky jako caster a pak neskutečně trpím. Zase na druhou stranu, byla to výzva i na normální obtížnost.
Trochu mne však mrzelo, že zatím co váš charakter je jednoznačně limitovaný pohybem, cooldowny, protivníci si mohou dovolit takové podrazy jako útoky z otočky čemuž se prakticky nemáte šanci bránit. Zrovna tak, nejspíš záměrně, nemáte přehled o nepřítelově energii, takže zatím co vám z vesela dochází, nepřítel na vyvolávání nemá prakticky žádný limit a na víc je v mnoha situacích rychlejší než vy. To je při plnější místnosti, s šesti tlačítkovým ovládáním dost otrava. V jednu chvíli jsem fakt litoval, že to nehraji na ovladači, i když jsem došel k závěru, že bych si nejspíš stejně moc nepomohl.

Příběh jako takový není nic ohromného. Z počátku se vyvíjí slibně, ale postupně to sklouzne do klasického klišé, kdy už zhruba od poloviny je jasné jak to dopadne, i když si sebe víc přejete abyste neměli pravdy, váš odhad nejspíš bude správný. Cliffhanger na konci tak dává jednoznačnou linii dalšímu pokračování a uvidíme, jestli se podaří tvůrcům příběh třeba trochu více zamotat nebo zda pojednou na vlně předvídatelnosti.

Celkově jsem se u hry bavil, ale co ztrácela v hratelnosti, nedohnala ani příběhem, takže pro mě osobně to zanechalo takovou hořko sladkou pachuť, která pomaličku odeznívá. Nejvíc to odnese chuť zahrát si to znovu, byť bych si rád vyzkoušel jiný styl, nejspíš bych to musel hrát až za delší dobu, abych aspoň zapomněl jak se řeší některé hádanky, protože na souboje a příběh zapomenu jen těžko.

Na druhou stranu, byla to prvotina, tak uvidíme jestli Vaporum: Lockdown přinese něco trochu zajímavějšího, třeba stran příběhu, ač to nebude pokračování, tak za jiný charakter s nejistou budoucností a spíše snažící se přežít.

Pro: Atmosféra, grafika, hudba

Proti: Souboje, předvídatelný ne moc originální příběh

+16