Všivák
Tribes: Vengeance je první hra, kterou jsem ukradl, i když je freeware. A to díky české lokalizaci, s kterou u nás hra vyšla. Něco podobného jsem už dříve udělal s Codename: Outbreak. Která se ale asi ještě "prodává". Tenkrát jsem to odnesl starou, rozbitou verzí a proklínal sám sebe, že si za život nepamatuji víc anglických slov, než Tarzan. Tento osud se naštěstí Tribes: Vengeance vyhnul a šlapal skvěle od začátku do konce.
Předchozí díly jsem nehrál. Proto pro mě byla zdejší hratelnost novátorská a svěží. Díky létání a lyžování se můžete svobodně pohybovat po rozlehlých exteriérech a k akci dolítnout z jakéhokoliv směru. Bohužel tento přístup také dává na zadek jejich designu. Který, v podstatě, není potřeba. Vždycky to byl hlavně arénový multiplayer a na tom přece nemůže single kampaň něco změnit, ne? Naštěstí jsou tu také interiéry, které naopak nabízí nové designové možnosti. Hráče polapí jako ptáka v kleci a donutí ho hrát klasickou FPS akci s příměsí Tribes.
Samotné přestřelky jsou nadmíru adrenalinové a zábavné. Celou příběhovou kampaň na mě útočili multiplayeroví boti a já se při jejich přesile musel někdy sakra otáčet. Kromě výběru zbraní a síly brnění máte i další taktické možnosti. Je libo radši štít navíc, rychlost nebo regeneraci štítů? Ovládněte nebo zničte stacionární zbraně. Řízení vozidel, pokládání min nebo automatických turretů. Na žádném kroku v sobě Tribes nezapře to hlavní o čem je. Multiplayer, který asi bude dobrý, ale já ho nehrál.
Celá příběhová kampaň strukturou naplňuje výcvik multiplayerového zabijáka. Postupně udělá průřez všemi módy a někdy i několikrát. Až je to trochu únavné. Arénové mise, bránící mise a hlavně vlčí zkoušky na konci hry mě moc nebavily. Naštěstí je tady i příběh, který hodně pomáhá. Naplní se zde jeden očekávaný zvrat, díky kterému jsem měl chuť do každého protivníka vysypat ještě něco navíc. Tento typ příběhu bude ve frenetických akcích vždycky dobře fungovat. I když je to turbo klišé. Já si toužil až do konce.
Není to žádná sranda. Na konci jsem umíral skoro tak často jako za starých neumětelských časů s kuličkou v myši. Na střední obtížnost.
"Císařův pekař/Pekařův císař"
Předchozí díly jsem nehrál. Proto pro mě byla zdejší hratelnost novátorská a svěží. Díky létání a lyžování se můžete svobodně pohybovat po rozlehlých exteriérech a k akci dolítnout z jakéhokoliv směru. Bohužel tento přístup také dává na zadek jejich designu. Který, v podstatě, není potřeba. Vždycky to byl hlavně arénový multiplayer a na tom přece nemůže single kampaň něco změnit, ne? Naštěstí jsou tu také interiéry, které naopak nabízí nové designové možnosti. Hráče polapí jako ptáka v kleci a donutí ho hrát klasickou FPS akci s příměsí Tribes.
Samotné přestřelky jsou nadmíru adrenalinové a zábavné. Celou příběhovou kampaň na mě útočili multiplayeroví boti a já se při jejich přesile musel někdy sakra otáčet. Kromě výběru zbraní a síly brnění máte i další taktické možnosti. Je libo radši štít navíc, rychlost nebo regeneraci štítů? Ovládněte nebo zničte stacionární zbraně. Řízení vozidel, pokládání min nebo automatických turretů. Na žádném kroku v sobě Tribes nezapře to hlavní o čem je. Multiplayer, který asi bude dobrý, ale já ho nehrál.
Celá příběhová kampaň strukturou naplňuje výcvik multiplayerového zabijáka. Postupně udělá průřez všemi módy a někdy i několikrát. Až je to trochu únavné. Arénové mise, bránící mise a hlavně vlčí zkoušky na konci hry mě moc nebavily. Naštěstí je tady i příběh, který hodně pomáhá. Naplní se zde jeden očekávaný zvrat, díky kterému jsem měl chuť do každého protivníka vysypat ještě něco navíc. Tento typ příběhu bude ve frenetických akcích vždycky dobře fungovat. I když je to turbo klišé. Já si toužil až do konce.
Není to žádná sranda. Na konci jsem umíral skoro tak často jako za starých neumětelských časů s kuličkou v myši. Na střední obtížnost.
"Císařův pekař/Pekařův císař"
Route95
El Zorro
oldgamer89
Malis
Pro: neotřelý a neokoukaný přístup k akci, zběsilé přestřelky nahrnují herní adrenalin do žil, příběh, interiéry
Proti: některé herní módy mě moc nebraly