Terry.Cooper
Rozhodl jsem se, že sem taky „pár“ řádků napíšu. Jednak pro to, že si to má posledních 5 let zdaleka nejhranější hra zaslouží, ale i kvůli tomu, že je Div 2 soustředěný především na svůj End Game obsah a zcela to tu do teď, v objektivní podobě nezaznělo.
Level, který ve hře mám, je aktuálně přes bláznivých 15 tisíc, což pro Division 2 neznalé hráče stručně znamená, že jsem hře věnoval „opravdu HODNĚ času“:-). Z toho by navenek mohlo plynout, že hru budu zákonitě proklamovat, ale to se nestane. Kritika musí být a musí být hlavně i objektivní.
Division 2 je objektivně především zcela unikátní Diablovka. Hra s důrazem na hardcore loot a stavění až maniakálního množství různých buildů postavě, v hávu atmosférické týmové TPS, kterou zároveň definuje i naprosto nekompromisní, propracovaný a nadmíru uspokojivý gunplay. Takto by se dal Division 2 nejlépe charakterizovat a není proto pochyb, že autor hry, by si za míru odvedené práce na tomto titulu, zasloužil možná metál. Vždyť každá z těchto složek, by obstála i jako samostatná hra. Gunplay - vedle kterého se krčí i velikáni typu Gears of War (od kterých byl systém krytí a střelby převzat) či klikací Diablo (jakkoli ho mám rád), které však oproti Divu2 působí svým obsahem až dětsky a naivně. K tomu připočtěme i neotřelý námět, téměř postapokalyptického opuštěného otevřeného Washingtonu, ve kterém pandemie neštovic poněkud přerostla únosnou mez a USA je tak zmítáno občanskými válkami různých gangů mezi sebou, usilujíc o ovládnutí každého kousku půdy nebo ulice. Do toho vstupujete vy, agent Divize, který má spolu s ostatními agenty nastolit věcem stálost a řád.
Toto je v kostce Division 2, toto jsou jeho hlavní pilíře, na kterých to kvalitativně celé i stojí. Pojďme si je probrat nyní detailněji.
BUILDY a TEAMPLAY:
Jestliže tato hra už v době svého vydání nabízela enormní množství variant moderních zbraní a vybavení k následným stavění buildů, je až úsměvné kam se s podporou vývojářů dopracovala dnes. Buildů a jejich kombinatorik je zde vážně neuvěřitelný přehršel a dokladem toho jsou i každodenní nová videa fanoušků na YouTube, chlubící se tím „zaručeně nejlepším novým buildem“ a to i po 6 letech od vydání samotné hry. Těšit se tak můžete na nepřeberné varianty klasických brutal&shoot DPS buildů zaměřených na konkrétní zbraň, sniperů, tank buildů, healerů, dron buildů, výbušných či bombardovacích buildů, hybridních variant, buildů na stavové efekty typu hromadného upalování, krvácení, zmatení a opravdu mnoho mnoho dalšího. Co je však k této hře nesmírně podstatné i říct, tak fakt, že buildem vhodným pro blažené a uspokojivé SOLO hraní, hra zdaleka nekončí. Přesně naopak, tímhle hra teprve začíná a přesouvá nás do té pravé výživné End Game..
Síla a zábavnost Divu2 v pozdějším hraní totiž netkví pouze v solo buildech, jak se na první pohled může zdát (koneckonců v místním perfektním gunplayi to královsky baví i tak). Síla této hry tkví především v TEAM PLAY a grupě až 4 hráčů (v některých modech i 8 hráčů), kde se spolu, se správně zvolenými buildy, všichni hráči navzájem - synergicky doplňují. V Divu2 je tato skutečnost tak nějak vývojářem promlčena (což beru od Ubisoftu jako naprosto tristní věc), ale věřte, že neexistuje většího potěšení, než když se hráči po skončení mise na Legendary (rozuměj tu nejvíc hardcore obtížnost) diví, jaktože každý z nepřátel padl k zemi během pouhé třívteřinové palby. Pak se podívají na váš build a zjistí, že celé grupě jste celou dobu přidávali +75% damage pro zbraně a ještě jste je přitom zvládli healovat, aby to celé přežili. Chrochtáte si blahem..Doslova. Ovšem ta perlička a ta pravá jízda začíná teprve v momentu, pokud do těchto obtížností vstoupí najednou právě ti zkušení hráči všichni 4. To se najednou z hrůzné a flustrující legendary obtížnosti, stává pouhá dokonalá exhibice, procházka úsměvnou růžovou zahradou, doslova časovka na rychlé vystřílení celé mise bez jediného škobrtnutí, završená pochopitelně nesmírným potěšením v sehranosti týmu (byť za to ale žádný vele skill hráčů v samotném hraní nemohl, ale právě jen a pouze - správně zvolené buildy dohromady). Toto beru jako nesmírnou sílu Divisionu 2 a důvod, proč v něm lidi stále spokojeně pobíhají na levelech v mnoha tisících a stojí jim to pořád za to. Buildy, objevování, sestavování a nádherná provázanost.. To je to, oč tu doopravdy, v enormním obsahu možností, vlastně běží.
PARÁDNÍ GUNPLAY:
Jestliže jsou loot a buildy v Divisionu 2 tím výkonným motorem, tak místní gunplay je naopak tou velkou jízdou. Dokonce bych si troufl tvrdit, že žádná TPS takto povedený gunplay napříč celou herní historií nemá (a to jsem vášnivým hráčem podobných her již pěkných 30 let). Systém krytí za překážkami alá Gears of War, je zde namíchaný zcela neomylně, s dokonalým citem pro zábavu kontra realistickému ztvárnění. Milovník aktuálních moderních zbraní a válečných technologií, bude mít naprosté žně a určitě potěší i fakt - v nutnosti rozdílného taktizování proti různým gangům ovládající místní svět. Jejich rozdílností si Ubisoft znovu mazaně vytváří další důvody pro specifickou tvorbu buildů (aneb build zaměřený na nadbíhající typ nepřátel? Build zaměřený na dron-psy alá uprchlé výmysly z továren Boston Dynamics? Build zaměřený na roje nepřátelských dronů nebo odolnost vůči upalování a EMP? – není vůbec problém, můžete vše). Své odvádí i naprosto vynikající AI, která proti vám, mrcha, bude taktizovat, bude vymýšlet, nedá vám to zadarmo a bude vás tak nutit nejen útočit, ale i se stahovat, obcházet, přecházet z krytu do krytu a co nejvíce taktizovat v momentálních možnostech prostředí.. Tento realistický pocit přispívá nejen velké immersivitě hry, ale zároveň i celkové dospělosti a vyzrálosti Divisionu, oproti jiným podobným hrám.
PROSTŘEDÍ A ATMOSFÉRA:
Místní prostředí immersivitu hry ještě umocňuje. Námět pro hru je dle mého naprosto výborný, neotřelý a boj v kulisách ulic otevřeného a zpustošeného Washingtonu, New Yorku (DLC) a brzy i Bostonu (nové plánované DLC) se vám vryje pod kůži svou úžasnou a jedinečnou atmosférou. I přes stáří hry, oceníte neuvěřitelný smysl pro detail a podívaná je to stále parádní. Jediné co tak může zamrzet, je nutnost neustálého běhání do dalších fantastických přestřelek - po svých. Z opačné strany je však pravdou, že do místního obřího světa by šel jízdní prostředek komponovat jen stěží. Na každém kroku v ulicích máte překážky v podobě odstavených aut, popelnic, patníků, sloupů, záhonů a všeho myslitelného za co se lze především rychle a bezpečně skrýt, až vám bude všemožně ze stran takticky nadbíhat jeden z potulných gangů. Zde je nutno tvůrce znovu maximálně pochválit. Překážky tu neplní jen strategickou úlohu, ale i zcela reálně dokreslují unikátní atmosféru místního světa. A ten svět je až mrazivě reálný a samozřejmě obrovský, jak je ostatně u Ubisoftu i zvykem.
Velkou pochvalu zaslouží navíc i zvuk a hudební doprovod hry. Musím zcela objektivně říct, že hudba je absolutní trefou do černého a k Divu2 se hodí jak poklice na hrnec. Ani po několika tisících nahraných hodinách, neleze na nervy:-). Což by samo o sobě, mělo být výmluvné více než dost.
ZÁPOR HRY:
A nyní se již dostáváme ale i k samotnému záporu hry.. Protože objektivně řečeno, všechno má vždy dvě strany mince. A jakkoli jsou 3 hlavní pilíře hry uvedené výše kladné a skutečně dělají Division 2 tou naprosto ojedinělou „věcí“, bohužel tu máme i jeden zásadní bod, ve kterém hra neexceluje vůbec a zcela zbytečně je tím srážena na samotná kolena.
Nebudeme si nic nalhávat, Div2 za ty roky nabobtnal vpravdě do obřích rozměrů, což je možná vítané pro zkušené matadory hry, ale pro nováčka to musí zákonitě znamenat naprosté utrpení a jeden velký chaos, neboť jakékoli uchopitelné vodítko jak efektivně začít v End Game obsahu po skončení Early Game (rozuměj průchodu hlavní příběhovou linkou DC a New Yorku), zde zcela chybí. Pochopitelně to pak vede k flustracím každého nového hráče, pouhému dojmu/pocitu, že „hru bych měl pro úspěšný progress hrát takto“, což se však ve finále mine účinkem a hra pak logicky přestává bohužel velmi rychle bavit. A to je prostě strašná škoda. Divu2 to pak přirozeně sráží čísla hodnocení a co hůře - bohužel to i reálně ztenčuje množství nových příchozích hráčů, kteří u Div2 vydrží a které Div2 zároveň i tolik potřebuje.
Trpce úsměvné na tom však je, že chyba není v samotné hře.. Rozhodně nejde o mizerné vybalancování obtížnosti nebo mechanik hry, jak je pak následně recenzemi oblíbeně proklamováno. Mechaniky i obtížnosti jsou tu naopak vybalancované naprosto ukázkově a na poměry Ubisoftu je i celý tento moloch nesmírně smysluplně a chytře provázán. Jediný problém, který tu tak máme (a to jsme již tedy u klasického Ubisoftu) – je naprostá laxnost tohoto vývojáře poskytnout novým hráčům jakákoli vodítka nebo vysvětlení, jak vlastně ideálně pokračovat dál. (Např. zpřístupnění hry na nejtěžší obtížnosti hráčům na nízkých levelech, je zrovna u této hry, která staví celý svůj pozdější gameplay právě na TÝMOVÉ synergii, neuvěřitelně hloupé a stupidní a vlastně i vypovídá o celkové nezodpovědnosti autora).
Tento zápor je řekl bych tím nejdrastičtějším. Hře lze vytknout samozřejmě i vícero. Spackané PVP, kde jde již o letitou přehlídku děcek využívajících k výhře glitchů (opět projevená laxnost Ubisoftu, který toto nijak podstatně nebanuje), bugy ve hře (opět řada z nich roky neopravená) a občas i velmi špatná stabilita samotné hry (zvláště v módu Countdown, do kterého Ubisoftí servery bohužel musí kompletovat 8 hráčů, často z různých koutů světa).
Nicméně třeba říct, že žádný z těchto dále jmenovaných záporů nekazí reálně zážitek ze hry natolik, jako pro nové hráče – první jmenovaný faktor. A jelikož je to za mě vážně škoda, protože Division 2 je opravdu výjimečnou věcí a perfektním koktejlem prvních třech zmiňovaných bodů, dovolil jsem si níže sepsat i několik drobných a snad užitečných rad, pokud byste chtěli End Game Divisionu 2 přeci jen dát šanci a Early Game vás tak jako spoustu jiných hráčů bavilo také. Myslím, že si to tato hra rozhodně zaslouží.
V každém případě - Pro milovníky Diablovek, stavění buildů, lootování, navíc s náročnou potřebou mít ještě tohle vše ve výživném, immersivním a týmovém gunplay podání - Division 2 si kupte včetně jeho datadisku. Asi to nejjednodušší a nejupřímnější doporučení, které jsem tu kdy dal.
TIPY PRO ZAČÁTKY HRANÍ V END GAME:
Hru důrazně doporučuji hrát na - Normální/Vysokou - obtížnost, nevybírejte Heroic (!). Na vysoké obtížnosti, si zkuste do otevřeného světa přidávat postupně nějakou direktivu, než přejdete časem k obtížnosti - Vyzývavé. Dokud hráč není alespoň na levelu 1000, není pro něj Heroic obtížnost nijak zábavná (toto žádná chyba hry není! Obtížnosti jsou důkladně odškálované, aby si mohl perfektně zahrát jak začínající hráč a běžný, tak právě i ti šílenci na levelech v několika tisících).
- Pokud chcete rychle levelovat, doporučil bych aktivity v otevřeném světě (nejvíce XP hráč dostává z napadených misí nebo z aktivity: Veřejná poprava). Ubisoft navíc trošku zpytoval svědomí a poslední měsíce do hry v rámci sezon, konečně i pravidelně přidává eventy typu 3-5 násobného sbírání XP.
- Pokud v otevřeném světě budete plnit aktivity přidružené ke kontrolnímu bodu (na mapě je poznáte symbolickým spojením červenou linkou s daným kontrolním bodem) a následně se rozhodnete tento kontrolní bod vyčistit - v solo i group hře s dalšími hráči nízkých levelů, dopadnete špatně. Úroveň kontrolních bodů (a jejich obtížnost) se čištěním přidružených aktivit zkrátka zvyšuje a to až na úroveň 4 - tedy Heroic. Pokud však budu mít tohle na paměti předem a přizpůsobím tomu své hraní (kontrolní bod vyčistím hned, aktivity udělám až pak, příp. se kontrolnímu bodu vyhnu úplně) - život si tím výrazně ulehčím.
- Pokud bych chtěl být užitečným a zároveň se herně dobře bavit i bez vysokého levelu na Heroic obtížnosti s jinými high-level hráči v grupě, nevolil bych určitě DPS build. Cesta supporta je zde ta pravá (dokonce bych řekl, že Ubisoft to i takto zamýšlel, protože nalezení zcela funkční výbavy pro základní support build je obecně velmi jednoduché a efektivita buildu přitom už od základu vysoká). Každý zkušený hráč to navíc ocení, protože grupa bude silná.
- Pokud bych chtěl vlastnit konkrétní kusy výbavy, vynechal bych zcela průzkum otevřeného světa (např. bedny kontrolních bodů, v praxi nepřinášejí téměř nic zajímavého). Nejrychleji získáte kvanta vámi předem zvolené výbavy v Countdownu (případně Summitu).
- Pokud bych chtěl přeci jen co nejrychleji nějaký poctivý vražedný DPS build (většinu hráčů to láká zkrátka nejvíce), šel bych cestou nejjednodušší. A tou je targetování v Countdownu potažmo Summitu, konkrétního setu vybavení s názvem „Striker“ (ten je dostatečně vražedný už od samotného počátku hry, s jakoukoli rychlopalnou zbraní). Během hodiny zábavného grindování v Countdownu vám garantuji, že velká část vaší flustrace s tímto buildem skončí.
- Druhým tipem, o něco těžším pro získání (v případě grindování v Countdownu zabere tak jedno odpoledne) je sniper build a zabíjení téměř všeho na jednu ránu. Toto je již naprostou Valhallou v hraní (základním stavebním prvkem je zde vesta Chainkiller od Walker & Harris a talent Determined na odstřelovačce). Na kompletní varianty tohoto buildu, doporučuji mrknout na YouTube a následně si logiku Chainkillera odzkoušet na střelnici.
- Speciálně pro DPS buildy a v začátcích End Game, rozhodně doporučuji - vždycky používat oživovací Hive. I když je jeho cooldown vysoký, má to svůj důvod vzhledem k tomu, jakou službu udělá.
- Určitě bych mnohem více v začátcích sledoval, co mojí postavě v boji reálně chybí, než to, v čem naopak exceluje. Klíčem zábavy je i rovnováha buildu, což bohužel spousta hráčů ignoruje a sází např. na implementování účinnosti zbraně na každou složku své výbavy. V Divu2 ale existuje něco, čemu se říká tzv. sweetspot. A např. sweetspotem v obraně, je mít armor alespoň kolem solidních 930-1mil.
- Crit. DMG a Crit. Chances patří vždy k sobě a hodí se pro rychlopalné zbraně. Naopak zase DMG do hlavy a zacházení se zbraní používám pro zbraně střílející jednorázově (jednorázové zbraně typu pušky, pistole, sniperky s vysokým DMG totiž mají obvykle nevýhodu právě v horší stabilitě, přesnosti a dlouhém přebíjení - tj. vše co řeší obecně hloupě podceňované: Zacházení se zbraní).
- Při náročných přestřelkách si snažte držet vždycky od nepřátel dostatečný odstup i s případnou únikovou cestou (nepřátelé se vás snaží velmi rádi obcházet, takto je jejich AI programovaná). Většina smrtí v Divu2 každého hráče bývá i proto pak způsobená prostým - podceněním situace. Zároveň odstup mezi samotnými hráči grupy by neměl být obvykle vzdálenější než jen na pár metrů, zároveň ale nikdy příliš blízký - bývá to pak pro NPC velmi snadný multikill:-).
(*Odstup mezi hráči v několika metrech, není důležitý jen pro jednodušší oživování. Je důležitý i kvůli samotnému algoritmu AI nepřátel, který hráče soustavně vyhodnocuje jakožto různě velké hrozby, kdy na tu aktuálně největší vyhodnocenou hrozbu i primárně útočí, pokud jí mají ve svém - periferním vidění. Pokud má AI nepřátel pak v periferním vidění celou grupu tím, že jsou hráči zkrátka blíž u sebe, útoky nepřátel se rozmělňují. Vyhodnocují vás totiž jako hrozby střídavě, dle toho kdo na ně jakou silou/měrou pálí a kdo zrovna již ne, protože v krytu např. přebíjí zbraň. V tomto je velmi vítaná i drobná prodleva, kdy nepřátelé chvíli jen čučí do blba, než se přeorientují palbou jinam:-).
A konečně i třetím neméně důležitým důvodem, je i spousta buildů ve hře, které fungují mezi hráči právě v podmínkách při vzdálenostech několika málo metrů).
- Při smrti někoho z vaší grupy, si ihned dávejte prioritu, jak ho co nejrychleji a nejbezpečněji pro vás samotné, oživit. zároveň ale neztrácejte vůbec čas. AI zde funguje stylem, že vás samotné začne v několika následujících vteřinách o to více obcházet a to speciálně, pokud jste fyzicky poblíž zraněného (pokud jste tam sami, vyhodnotí vás jako největší hrozbu, byť jste třeba jen nečinní v krytu). Zároveň pokud jsem na kolenou já sám, snažím se s shiftem rychle dobelhat tam, kde je bezpečněji a nelítají mým směrem kulky. Snažím se dobelhat nikoli za překážku, ale do volné cesty vedle ní (aby se především mohl krýt ten, co oživuje).
- Nebojte se psát o pomoc grupě v chatu, s hledáním konkrétních věcí. Hráči na vyšších levelech v Divu2 obvykle pomohou rádi, protože již sami sbírání konkrétní výbavy/zbraní pro sebe neřeší (mají to již sesbírané).
- Fakt, že vám nebudou stabilně padat zlaté kusy výbavy (tj. té nejkvalitnější) je v pořádku. Zlaté kusy stabilně padají až po kompletním dokončení bojové zběhlosti v hodinkách. A to už jsme na onom levelu cca 1000, kdy se pomalu otevírá brána ke vstupu k Heroic obtížnosti.
- Správný přístup k progressu v End Game je tak postupně: 1. levelování postavy k dokončení bojové zběhlosti v hodinkách. 2. Optimalizace nasbírané zlaté výbavy do maxima 3. Expertýza
KLADY HRY:
- Buildování, buildování a zase buildování, důraz na hardcore loot, kombinatoriku vybavení a fantastickou synergii mezi buildy v grupě obecně.
- Samotný End Game Divisionu 2 je po prokousání opravdová a zcela bezkonkurenční lahůdka.
- Zajímavá výbava a zajímavé zbraně.. Respektive - HODNĚ – zajímavé výbavy a zajímavých zbraní..:-)
- Naprosto špičkově řešený, propracovaný a především ultra zábavný GunPlay.
- Vtahující a nádherně detailní prostředí, netrpící neduhem stylu: „zeje to tu prázdnotou a prd se kolem mě děje“.
- Výborný zvuk a hudební doprovod.
- Na poměry takto staré hry, grafika stále naprosto parádní.
- Perfektní AI nepřátel a jejich různorodé taktizování se starají o fenomenálnost všech přestřelek (bez přehánění).
- Celková jedinečná atmosféra hry, s neustálým blaženým pocitem: „jsem těžkej profík a jdu to vystřílet do velmi vážné a nebezpečné situace“ (proto asi pak to zklamání, když se v End Game novým hráčům holt hned nezadaří:-) )..
- Výborný balanc hry v obtížnostech, buildech a celková provázanost jednotlivých módů a aktivit ve hře – vše má určitý smysl pro „něco“ (tohle se u Ubisoft her příliš nevidí).
- Módy hry jsou skutečně vynikající a lze v nich uvařit neuvěřitelné množství času. Ať už jde o aktivity ve standardním otevřeném světě, nebo Countdown nebo Summit nebo Sestup nebo Dark Zony nebo Konflikt nebo Operace nebo další. Vše skutečně citlivě a výborně navrženo, kdy každý z těchto módů reálně přináší zcela odlišnou herní zkušenost a odměny. (Což si pak pochopitelně žádá i lákavé otestování s konkrétním buildem, který najednou zjistíte, že bude možná i přesně šitým na míru danému módu:-) )
- Hra stále žije a to dost výrazně. Ač se vůbec neplánovalo – do hry přibyde velmi brzy i zbrusu nové DLC v prostředí Bostonu. A vypadá to vskutku parádně.
ZÁPORY HRY:
- Naprosté diletanství vývojáře, ve srozumitelném informování nových hráčů, jak začít uspokojivě s End Game obsahem. Za tohle by si měl Ubisoft vážně nafackovat.
- Naprosté diletantství vývojáře v přístupu k hráčům, co systematicky podvádí v PVP. Znovu - obrovská škoda, PVP a konkrétně Dark Zony jsou v Divu2 totiž jinak neskutečně vtahující, návykové a často jde až o adrenalinovou záležitost, kterou z paměti už jentak nesundáte.
- Naprosté diletantství vývojáře v opravu roky přetrvávajících a zcela zbytečných bugů hry.
- Naprosté diletantství vývojáře v opravu stability módu Countdown.
- Naprosté diletanství vývojáře, že nechal tenhle fantastický počin v jednu chvíli málem umřít a zcela se přestal starat.
- Nepříliš vtahující příběh, ale zde musím říct, že s přibývajícími sezonami, které si v klídku můžete znovu zahrát (a dokreslují děj) se příběh přeci jen stává zajímavějším.
- Nepříliš prokreslené charaktery hry.
- Někdy bych ocenil rychlejší pohyb v otevřeném světě. Chápu, že toto nejde zcela implementovat kvůli všudepřítomným překážkám, ale takový Segway by nemusel být vůbec na škodu.
- Buildy a jejich výsledné efekty jsou naprosto boží, byť však v kontextu realistického pojetí hry a gunplaye, přeci jen výsledkem umírněnější.. I když je to tedy asi dost subjektivní záležitost, já bych v buildech uvítal ještě větší šílenosti. Tak snad až v Divisionu 3.
- Většina geniálních přestřelek se odehrává v městě a jen sporadicky v parcích a přírodě. I když zde máte mise typu Tábor Bílý Zub nebo Zoo, větší důraz na aktivity v lesích by mi vůbec nevadil.
- Uvítal bych ještě větší variabilitu v rozdílném taktizování nepřátelských frakcí.
- Uvítal bych legendární obtížnost pro celý otevřený svět.
- Poněkud sterilní menu a nabídky hry napříč celým světem, s obrovským množstvím různých (a bohužel i skrytých) nastavení, spíše vyvolávají v nových hráčích chaos a mohou odrazovat.
- I přes obrovskou míru reálně použitelné výbavy pro různé situace v místním světě, se i přesto Div2 nevyhnul naprosto zbytečným kouskům, které prostě nefungují. Ale tak to holt v podobných hrách už bývá.
- Ocenil bych kdyby zbraně specializací přestaly být spíše ozdobou.
- Mezi jednotlivými specializacemi mi chybí i hmatatelnější rozdílnost (pokud vím, Ubisoftem bylo slibováno, tak ještě uvidíme:-) ).
Level, který ve hře mám, je aktuálně přes bláznivých 15 tisíc, což pro Division 2 neznalé hráče stručně znamená, že jsem hře věnoval „opravdu HODNĚ času“:-). Z toho by navenek mohlo plynout, že hru budu zákonitě proklamovat, ale to se nestane. Kritika musí být a musí být hlavně i objektivní.
Division 2 je objektivně především zcela unikátní Diablovka. Hra s důrazem na hardcore loot a stavění až maniakálního množství různých buildů postavě, v hávu atmosférické týmové TPS, kterou zároveň definuje i naprosto nekompromisní, propracovaný a nadmíru uspokojivý gunplay. Takto by se dal Division 2 nejlépe charakterizovat a není proto pochyb, že autor hry, by si za míru odvedené práce na tomto titulu, zasloužil možná metál. Vždyť každá z těchto složek, by obstála i jako samostatná hra. Gunplay - vedle kterého se krčí i velikáni typu Gears of War (od kterých byl systém krytí a střelby převzat) či klikací Diablo (jakkoli ho mám rád), které však oproti Divu2 působí svým obsahem až dětsky a naivně. K tomu připočtěme i neotřelý námět, téměř postapokalyptického opuštěného otevřeného Washingtonu, ve kterém pandemie neštovic poněkud přerostla únosnou mez a USA je tak zmítáno občanskými válkami různých gangů mezi sebou, usilujíc o ovládnutí každého kousku půdy nebo ulice. Do toho vstupujete vy, agent Divize, který má spolu s ostatními agenty nastolit věcem stálost a řád.
Toto je v kostce Division 2, toto jsou jeho hlavní pilíře, na kterých to kvalitativně celé i stojí. Pojďme si je probrat nyní detailněji.
BUILDY a TEAMPLAY:
Jestliže tato hra už v době svého vydání nabízela enormní množství variant moderních zbraní a vybavení k následným stavění buildů, je až úsměvné kam se s podporou vývojářů dopracovala dnes. Buildů a jejich kombinatorik je zde vážně neuvěřitelný přehršel a dokladem toho jsou i každodenní nová videa fanoušků na YouTube, chlubící se tím „zaručeně nejlepším novým buildem“ a to i po 6 letech od vydání samotné hry. Těšit se tak můžete na nepřeberné varianty klasických brutal&shoot DPS buildů zaměřených na konkrétní zbraň, sniperů, tank buildů, healerů, dron buildů, výbušných či bombardovacích buildů, hybridních variant, buildů na stavové efekty typu hromadného upalování, krvácení, zmatení a opravdu mnoho mnoho dalšího. Co je však k této hře nesmírně podstatné i říct, tak fakt, že buildem vhodným pro blažené a uspokojivé SOLO hraní, hra zdaleka nekončí. Přesně naopak, tímhle hra teprve začíná a přesouvá nás do té pravé výživné End Game..
Síla a zábavnost Divu2 v pozdějším hraní totiž netkví pouze v solo buildech, jak se na první pohled může zdát (koneckonců v místním perfektním gunplayi to královsky baví i tak). Síla této hry tkví především v TEAM PLAY a grupě až 4 hráčů (v některých modech i 8 hráčů), kde se spolu, se správně zvolenými buildy, všichni hráči navzájem - synergicky doplňují. V Divu2 je tato skutečnost tak nějak vývojářem promlčena (což beru od Ubisoftu jako naprosto tristní věc), ale věřte, že neexistuje většího potěšení, než když se hráči po skončení mise na Legendary (rozuměj tu nejvíc hardcore obtížnost) diví, jaktože každý z nepřátel padl k zemi během pouhé třívteřinové palby. Pak se podívají na váš build a zjistí, že celé grupě jste celou dobu přidávali +75% damage pro zbraně a ještě jste je přitom zvládli healovat, aby to celé přežili. Chrochtáte si blahem..Doslova. Ovšem ta perlička a ta pravá jízda začíná teprve v momentu, pokud do těchto obtížností vstoupí najednou právě ti zkušení hráči všichni 4. To se najednou z hrůzné a flustrující legendary obtížnosti, stává pouhá dokonalá exhibice, procházka úsměvnou růžovou zahradou, doslova časovka na rychlé vystřílení celé mise bez jediného škobrtnutí, završená pochopitelně nesmírným potěšením v sehranosti týmu (byť za to ale žádný vele skill hráčů v samotném hraní nemohl, ale právě jen a pouze - správně zvolené buildy dohromady). Toto beru jako nesmírnou sílu Divisionu 2 a důvod, proč v něm lidi stále spokojeně pobíhají na levelech v mnoha tisících a stojí jim to pořád za to. Buildy, objevování, sestavování a nádherná provázanost.. To je to, oč tu doopravdy, v enormním obsahu možností, vlastně běží.
PARÁDNÍ GUNPLAY:
Jestliže jsou loot a buildy v Divisionu 2 tím výkonným motorem, tak místní gunplay je naopak tou velkou jízdou. Dokonce bych si troufl tvrdit, že žádná TPS takto povedený gunplay napříč celou herní historií nemá (a to jsem vášnivým hráčem podobných her již pěkných 30 let). Systém krytí za překážkami alá Gears of War, je zde namíchaný zcela neomylně, s dokonalým citem pro zábavu kontra realistickému ztvárnění. Milovník aktuálních moderních zbraní a válečných technologií, bude mít naprosté žně a určitě potěší i fakt - v nutnosti rozdílného taktizování proti různým gangům ovládající místní svět. Jejich rozdílností si Ubisoft znovu mazaně vytváří další důvody pro specifickou tvorbu buildů (aneb build zaměřený na nadbíhající typ nepřátel? Build zaměřený na dron-psy alá uprchlé výmysly z továren Boston Dynamics? Build zaměřený na roje nepřátelských dronů nebo odolnost vůči upalování a EMP? – není vůbec problém, můžete vše). Své odvádí i naprosto vynikající AI, která proti vám, mrcha, bude taktizovat, bude vymýšlet, nedá vám to zadarmo a bude vás tak nutit nejen útočit, ale i se stahovat, obcházet, přecházet z krytu do krytu a co nejvíce taktizovat v momentálních možnostech prostředí.. Tento realistický pocit přispívá nejen velké immersivitě hry, ale zároveň i celkové dospělosti a vyzrálosti Divisionu, oproti jiným podobným hrám.
PROSTŘEDÍ A ATMOSFÉRA:
Místní prostředí immersivitu hry ještě umocňuje. Námět pro hru je dle mého naprosto výborný, neotřelý a boj v kulisách ulic otevřeného a zpustošeného Washingtonu, New Yorku (DLC) a brzy i Bostonu (nové plánované DLC) se vám vryje pod kůži svou úžasnou a jedinečnou atmosférou. I přes stáří hry, oceníte neuvěřitelný smysl pro detail a podívaná je to stále parádní. Jediné co tak může zamrzet, je nutnost neustálého běhání do dalších fantastických přestřelek - po svých. Z opačné strany je však pravdou, že do místního obřího světa by šel jízdní prostředek komponovat jen stěží. Na každém kroku v ulicích máte překážky v podobě odstavených aut, popelnic, patníků, sloupů, záhonů a všeho myslitelného za co se lze především rychle a bezpečně skrýt, až vám bude všemožně ze stran takticky nadbíhat jeden z potulných gangů. Zde je nutno tvůrce znovu maximálně pochválit. Překážky tu neplní jen strategickou úlohu, ale i zcela reálně dokreslují unikátní atmosféru místního světa. A ten svět je až mrazivě reálný a samozřejmě obrovský, jak je ostatně u Ubisoftu i zvykem.
Velkou pochvalu zaslouží navíc i zvuk a hudební doprovod hry. Musím zcela objektivně říct, že hudba je absolutní trefou do černého a k Divu2 se hodí jak poklice na hrnec. Ani po několika tisících nahraných hodinách, neleze na nervy:-). Což by samo o sobě, mělo být výmluvné více než dost.
ZÁPOR HRY:
A nyní se již dostáváme ale i k samotnému záporu hry.. Protože objektivně řečeno, všechno má vždy dvě strany mince. A jakkoli jsou 3 hlavní pilíře hry uvedené výše kladné a skutečně dělají Division 2 tou naprosto ojedinělou „věcí“, bohužel tu máme i jeden zásadní bod, ve kterém hra neexceluje vůbec a zcela zbytečně je tím srážena na samotná kolena.
Nebudeme si nic nalhávat, Div2 za ty roky nabobtnal vpravdě do obřích rozměrů, což je možná vítané pro zkušené matadory hry, ale pro nováčka to musí zákonitě znamenat naprosté utrpení a jeden velký chaos, neboť jakékoli uchopitelné vodítko jak efektivně začít v End Game obsahu po skončení Early Game (rozuměj průchodu hlavní příběhovou linkou DC a New Yorku), zde zcela chybí. Pochopitelně to pak vede k flustracím každého nového hráče, pouhému dojmu/pocitu, že „hru bych měl pro úspěšný progress hrát takto“, což se však ve finále mine účinkem a hra pak logicky přestává bohužel velmi rychle bavit. A to je prostě strašná škoda. Divu2 to pak přirozeně sráží čísla hodnocení a co hůře - bohužel to i reálně ztenčuje množství nových příchozích hráčů, kteří u Div2 vydrží a které Div2 zároveň i tolik potřebuje.
Trpce úsměvné na tom však je, že chyba není v samotné hře.. Rozhodně nejde o mizerné vybalancování obtížnosti nebo mechanik hry, jak je pak následně recenzemi oblíbeně proklamováno. Mechaniky i obtížnosti jsou tu naopak vybalancované naprosto ukázkově a na poměry Ubisoftu je i celý tento moloch nesmírně smysluplně a chytře provázán. Jediný problém, který tu tak máme (a to jsme již tedy u klasického Ubisoftu) – je naprostá laxnost tohoto vývojáře poskytnout novým hráčům jakákoli vodítka nebo vysvětlení, jak vlastně ideálně pokračovat dál. (Např. zpřístupnění hry na nejtěžší obtížnosti hráčům na nízkých levelech, je zrovna u této hry, která staví celý svůj pozdější gameplay právě na TÝMOVÉ synergii, neuvěřitelně hloupé a stupidní a vlastně i vypovídá o celkové nezodpovědnosti autora).
Tento zápor je řekl bych tím nejdrastičtějším. Hře lze vytknout samozřejmě i vícero. Spackané PVP, kde jde již o letitou přehlídku děcek využívajících k výhře glitchů (opět projevená laxnost Ubisoftu, který toto nijak podstatně nebanuje), bugy ve hře (opět řada z nich roky neopravená) a občas i velmi špatná stabilita samotné hry (zvláště v módu Countdown, do kterého Ubisoftí servery bohužel musí kompletovat 8 hráčů, často z různých koutů světa).
Nicméně třeba říct, že žádný z těchto dále jmenovaných záporů nekazí reálně zážitek ze hry natolik, jako pro nové hráče – první jmenovaný faktor. A jelikož je to za mě vážně škoda, protože Division 2 je opravdu výjimečnou věcí a perfektním koktejlem prvních třech zmiňovaných bodů, dovolil jsem si níže sepsat i několik drobných a snad užitečných rad, pokud byste chtěli End Game Divisionu 2 přeci jen dát šanci a Early Game vás tak jako spoustu jiných hráčů bavilo také. Myslím, že si to tato hra rozhodně zaslouží.
V každém případě - Pro milovníky Diablovek, stavění buildů, lootování, navíc s náročnou potřebou mít ještě tohle vše ve výživném, immersivním a týmovém gunplay podání - Division 2 si kupte včetně jeho datadisku. Asi to nejjednodušší a nejupřímnější doporučení, které jsem tu kdy dal.
TIPY PRO ZAČÁTKY HRANÍ V END GAME:
Hru důrazně doporučuji hrát na - Normální/Vysokou - obtížnost, nevybírejte Heroic (!). Na vysoké obtížnosti, si zkuste do otevřeného světa přidávat postupně nějakou direktivu, než přejdete časem k obtížnosti - Vyzývavé. Dokud hráč není alespoň na levelu 1000, není pro něj Heroic obtížnost nijak zábavná (toto žádná chyba hry není! Obtížnosti jsou důkladně odškálované, aby si mohl perfektně zahrát jak začínající hráč a běžný, tak právě i ti šílenci na levelech v několika tisících).
- Pokud chcete rychle levelovat, doporučil bych aktivity v otevřeném světě (nejvíce XP hráč dostává z napadených misí nebo z aktivity: Veřejná poprava). Ubisoft navíc trošku zpytoval svědomí a poslední měsíce do hry v rámci sezon, konečně i pravidelně přidává eventy typu 3-5 násobného sbírání XP.
- Pokud v otevřeném světě budete plnit aktivity přidružené ke kontrolnímu bodu (na mapě je poznáte symbolickým spojením červenou linkou s daným kontrolním bodem) a následně se rozhodnete tento kontrolní bod vyčistit - v solo i group hře s dalšími hráči nízkých levelů, dopadnete špatně. Úroveň kontrolních bodů (a jejich obtížnost) se čištěním přidružených aktivit zkrátka zvyšuje a to až na úroveň 4 - tedy Heroic. Pokud však budu mít tohle na paměti předem a přizpůsobím tomu své hraní (kontrolní bod vyčistím hned, aktivity udělám až pak, příp. se kontrolnímu bodu vyhnu úplně) - život si tím výrazně ulehčím.
- Pokud bych chtěl být užitečným a zároveň se herně dobře bavit i bez vysokého levelu na Heroic obtížnosti s jinými high-level hráči v grupě, nevolil bych určitě DPS build. Cesta supporta je zde ta pravá (dokonce bych řekl, že Ubisoft to i takto zamýšlel, protože nalezení zcela funkční výbavy pro základní support build je obecně velmi jednoduché a efektivita buildu přitom už od základu vysoká). Každý zkušený hráč to navíc ocení, protože grupa bude silná.
- Pokud bych chtěl vlastnit konkrétní kusy výbavy, vynechal bych zcela průzkum otevřeného světa (např. bedny kontrolních bodů, v praxi nepřinášejí téměř nic zajímavého). Nejrychleji získáte kvanta vámi předem zvolené výbavy v Countdownu (případně Summitu).
- Pokud bych chtěl přeci jen co nejrychleji nějaký poctivý vražedný DPS build (většinu hráčů to láká zkrátka nejvíce), šel bych cestou nejjednodušší. A tou je targetování v Countdownu potažmo Summitu, konkrétního setu vybavení s názvem „Striker“ (ten je dostatečně vražedný už od samotného počátku hry, s jakoukoli rychlopalnou zbraní). Během hodiny zábavného grindování v Countdownu vám garantuji, že velká část vaší flustrace s tímto buildem skončí.
- Druhým tipem, o něco těžším pro získání (v případě grindování v Countdownu zabere tak jedno odpoledne) je sniper build a zabíjení téměř všeho na jednu ránu. Toto je již naprostou Valhallou v hraní (základním stavebním prvkem je zde vesta Chainkiller od Walker & Harris a talent Determined na odstřelovačce). Na kompletní varianty tohoto buildu, doporučuji mrknout na YouTube a následně si logiku Chainkillera odzkoušet na střelnici.
- Speciálně pro DPS buildy a v začátcích End Game, rozhodně doporučuji - vždycky používat oživovací Hive. I když je jeho cooldown vysoký, má to svůj důvod vzhledem k tomu, jakou službu udělá.
- Určitě bych mnohem více v začátcích sledoval, co mojí postavě v boji reálně chybí, než to, v čem naopak exceluje. Klíčem zábavy je i rovnováha buildu, což bohužel spousta hráčů ignoruje a sází např. na implementování účinnosti zbraně na každou složku své výbavy. V Divu2 ale existuje něco, čemu se říká tzv. sweetspot. A např. sweetspotem v obraně, je mít armor alespoň kolem solidních 930-1mil.
- Crit. DMG a Crit. Chances patří vždy k sobě a hodí se pro rychlopalné zbraně. Naopak zase DMG do hlavy a zacházení se zbraní používám pro zbraně střílející jednorázově (jednorázové zbraně typu pušky, pistole, sniperky s vysokým DMG totiž mají obvykle nevýhodu právě v horší stabilitě, přesnosti a dlouhém přebíjení - tj. vše co řeší obecně hloupě podceňované: Zacházení se zbraní).
- Při náročných přestřelkách si snažte držet vždycky od nepřátel dostatečný odstup i s případnou únikovou cestou (nepřátelé se vás snaží velmi rádi obcházet, takto je jejich AI programovaná). Většina smrtí v Divu2 každého hráče bývá i proto pak způsobená prostým - podceněním situace. Zároveň odstup mezi samotnými hráči grupy by neměl být obvykle vzdálenější než jen na pár metrů, zároveň ale nikdy příliš blízký - bývá to pak pro NPC velmi snadný multikill:-).
(*Odstup mezi hráči v několika metrech, není důležitý jen pro jednodušší oživování. Je důležitý i kvůli samotnému algoritmu AI nepřátel, který hráče soustavně vyhodnocuje jakožto různě velké hrozby, kdy na tu aktuálně největší vyhodnocenou hrozbu i primárně útočí, pokud jí mají ve svém - periferním vidění. Pokud má AI nepřátel pak v periferním vidění celou grupu tím, že jsou hráči zkrátka blíž u sebe, útoky nepřátel se rozmělňují. Vyhodnocují vás totiž jako hrozby střídavě, dle toho kdo na ně jakou silou/měrou pálí a kdo zrovna již ne, protože v krytu např. přebíjí zbraň. V tomto je velmi vítaná i drobná prodleva, kdy nepřátelé chvíli jen čučí do blba, než se přeorientují palbou jinam:-).
A konečně i třetím neméně důležitým důvodem, je i spousta buildů ve hře, které fungují mezi hráči právě v podmínkách při vzdálenostech několika málo metrů).
- Při smrti někoho z vaší grupy, si ihned dávejte prioritu, jak ho co nejrychleji a nejbezpečněji pro vás samotné, oživit. zároveň ale neztrácejte vůbec čas. AI zde funguje stylem, že vás samotné začne v několika následujících vteřinách o to více obcházet a to speciálně, pokud jste fyzicky poblíž zraněného (pokud jste tam sami, vyhodnotí vás jako největší hrozbu, byť jste třeba jen nečinní v krytu). Zároveň pokud jsem na kolenou já sám, snažím se s shiftem rychle dobelhat tam, kde je bezpečněji a nelítají mým směrem kulky. Snažím se dobelhat nikoli za překážku, ale do volné cesty vedle ní (aby se především mohl krýt ten, co oživuje).
- Nebojte se psát o pomoc grupě v chatu, s hledáním konkrétních věcí. Hráči na vyšších levelech v Divu2 obvykle pomohou rádi, protože již sami sbírání konkrétní výbavy/zbraní pro sebe neřeší (mají to již sesbírané).
- Fakt, že vám nebudou stabilně padat zlaté kusy výbavy (tj. té nejkvalitnější) je v pořádku. Zlaté kusy stabilně padají až po kompletním dokončení bojové zběhlosti v hodinkách. A to už jsme na onom levelu cca 1000, kdy se pomalu otevírá brána ke vstupu k Heroic obtížnosti.
- Správný přístup k progressu v End Game je tak postupně: 1. levelování postavy k dokončení bojové zběhlosti v hodinkách. 2. Optimalizace nasbírané zlaté výbavy do maxima 3. Expertýza
KLADY HRY:
- Buildování, buildování a zase buildování, důraz na hardcore loot, kombinatoriku vybavení a fantastickou synergii mezi buildy v grupě obecně.
- Samotný End Game Divisionu 2 je po prokousání opravdová a zcela bezkonkurenční lahůdka.
- Zajímavá výbava a zajímavé zbraně.. Respektive - HODNĚ – zajímavé výbavy a zajímavých zbraní..:-)
- Naprosto špičkově řešený, propracovaný a především ultra zábavný GunPlay.
- Vtahující a nádherně detailní prostředí, netrpící neduhem stylu: „zeje to tu prázdnotou a prd se kolem mě děje“.
- Výborný zvuk a hudební doprovod.
- Na poměry takto staré hry, grafika stále naprosto parádní.
- Perfektní AI nepřátel a jejich různorodé taktizování se starají o fenomenálnost všech přestřelek (bez přehánění).
- Celková jedinečná atmosféra hry, s neustálým blaženým pocitem: „jsem těžkej profík a jdu to vystřílet do velmi vážné a nebezpečné situace“ (proto asi pak to zklamání, když se v End Game novým hráčům holt hned nezadaří:-) )..
- Výborný balanc hry v obtížnostech, buildech a celková provázanost jednotlivých módů a aktivit ve hře – vše má určitý smysl pro „něco“ (tohle se u Ubisoft her příliš nevidí).
- Módy hry jsou skutečně vynikající a lze v nich uvařit neuvěřitelné množství času. Ať už jde o aktivity ve standardním otevřeném světě, nebo Countdown nebo Summit nebo Sestup nebo Dark Zony nebo Konflikt nebo Operace nebo další. Vše skutečně citlivě a výborně navrženo, kdy každý z těchto módů reálně přináší zcela odlišnou herní zkušenost a odměny. (Což si pak pochopitelně žádá i lákavé otestování s konkrétním buildem, který najednou zjistíte, že bude možná i přesně šitým na míru danému módu:-) )
- Hra stále žije a to dost výrazně. Ač se vůbec neplánovalo – do hry přibyde velmi brzy i zbrusu nové DLC v prostředí Bostonu. A vypadá to vskutku parádně.
ZÁPORY HRY:
- Naprosté diletanství vývojáře, ve srozumitelném informování nových hráčů, jak začít uspokojivě s End Game obsahem. Za tohle by si měl Ubisoft vážně nafackovat.
- Naprosté diletantství vývojáře v přístupu k hráčům, co systematicky podvádí v PVP. Znovu - obrovská škoda, PVP a konkrétně Dark Zony jsou v Divu2 totiž jinak neskutečně vtahující, návykové a často jde až o adrenalinovou záležitost, kterou z paměti už jentak nesundáte.
- Naprosté diletantství vývojáře v opravu roky přetrvávajících a zcela zbytečných bugů hry.
- Naprosté diletantství vývojáře v opravu stability módu Countdown.
- Naprosté diletanství vývojáře, že nechal tenhle fantastický počin v jednu chvíli málem umřít a zcela se přestal starat.
- Nepříliš vtahující příběh, ale zde musím říct, že s přibývajícími sezonami, které si v klídku můžete znovu zahrát (a dokreslují děj) se příběh přeci jen stává zajímavějším.
- Nepříliš prokreslené charaktery hry.
- Někdy bych ocenil rychlejší pohyb v otevřeném světě. Chápu, že toto nejde zcela implementovat kvůli všudepřítomným překážkám, ale takový Segway by nemusel být vůbec na škodu.
- Buildy a jejich výsledné efekty jsou naprosto boží, byť však v kontextu realistického pojetí hry a gunplaye, přeci jen výsledkem umírněnější.. I když je to tedy asi dost subjektivní záležitost, já bych v buildech uvítal ještě větší šílenosti. Tak snad až v Divisionu 3.
- Většina geniálních přestřelek se odehrává v městě a jen sporadicky v parcích a přírodě. I když zde máte mise typu Tábor Bílý Zub nebo Zoo, větší důraz na aktivity v lesích by mi vůbec nevadil.
- Uvítal bych ještě větší variabilitu v rozdílném taktizování nepřátelských frakcí.
- Uvítal bych legendární obtížnost pro celý otevřený svět.
- Poněkud sterilní menu a nabídky hry napříč celým světem, s obrovským množstvím různých (a bohužel i skrytých) nastavení, spíše vyvolávají v nových hráčích chaos a mohou odrazovat.
- I přes obrovskou míru reálně použitelné výbavy pro různé situace v místním světě, se i přesto Div2 nevyhnul naprosto zbytečným kouskům, které prostě nefungují. Ale tak to holt v podobných hrách už bývá.
- Ocenil bych kdyby zbraně specializací přestaly být spíše ozdobou.
- Mezi jednotlivými specializacemi mi chybí i hmatatelnější rozdílnost (pokud vím, Ubisoftem bylo slibováno, tak ještě uvidíme:-) ).
David_Cravford
bukrrCZ
jujin
BravoCharlie
Hitman_47
RAiken
