Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
O téhle hře jsem nikdy neslyšel ani nečetl žádnou recenzi (protože jsem v době vydání žádnou nenašel), přesto jsem po shlédnutí několika screenů neváhal a šáhl po ní. A zklamán rozhodně nejsem. První co si vybavím když na WW pomyslím je úžasná hudba, která mě opravdu chytla za srdce. Druhá věc je krásná ručně kreslená grafika, kdy hlavně lokace jsou zpracované opravdu na jedničku s hvězdičkou. Často jsem se při příchodu do nové lokace zastavil a kochal se tou krásou :) A další věcí je klaun Sadwick, u něhož mě vyloženě sralo jeho ušišlané nadabování. Na druhou stranu to byl záměr autorů, vylíčit ho jako neschopného, zakrslého, ufňukaného, ušišlaného, melancholicky laděného klauna bez budoucnosti, který se topí v každodennosti cirkusového života. A bez toho šišlání by to asi nebylo ono.

Přítomnost Sadwickova sidekicka Spota je potěšující a hlavně nezbytná kvůli jeho schopnostem, jejichž využívání příjemným způsobem osvěžuje hratelnost. Hodně se mi líbila jedna část, kde Sadwick zůstal trčet za zavřenou bránou a já se ujmul kontroly nad Spotem a s ním a pouze s ním jsem musel přijít na to, jak bránu otevřít, což vzhledem k faktu, že housenka nemá ruce a je poměrně malého vzrůstu, je úkol nadmíru těžký.

Co se na téhle hře nepovedlo? Chyběl mi tu rozšiřující se trend novějších adventur - nějaký rozumný systém nápovědy v případě, že hráč dlouho přešlapuje na jednom místě a ne a ne se pohnout dál, což by se tu náramně hodilo, protože se zde bohužel vyskytuje pár nelogických kombinací, u kterých se hráč může na dlouho zaseknout. Dále je to ne úplně 100% technické zpracování - hra mi dvakrát spadla a párkrát se mi také "šprajclo" ovládání, tzn. hra nereagovala na myš ani klávesnici, přitom dál normálně běžela. To je ale myslím otázka jednoho patche, který snad brzy vyjde.

Příběh tu nebudu moc pitvat, protože to je u adventur to nejcennější, a tak jen poznamenám, že je povedený a hlavně konec je zajímavý. Celkově se jedná o solidní old-schoolovou adventuru (btw pixelhunting se nekoná, protože všechny aktivní místa se dají zvýraznit mezerníkem) s velice přitažlivým audio-vizuálním zpracováním a povedeným příběhem zasazeným do kouzelného světa plného zajímavých míst a bytostí.

(Jinak doporučuju nekoukat na trailer, mě to kvůli spoileru zkazilo celou druhou kapitolu hry)

Pro: hudba, ručně kreslená grafika, postavy, Spot a jeho schopnosti, zajímavé zakončení

Proti: několik nelogických kombinací, chybí systém nápovědy, ušišlaný Sadwick

+26
  • PC 65
Daedelic Enterteinment jsou u mě prostě borci. Přišli s adventurami v době, kdy každej povídal, že tvořit adventury už nedává moc smysl. Prej umírající žánr…pche…kdyby ti malověrní věděli, jak to s adventurami bude vypadat za patnáct let, tak by asi nestačili zírat. Já nevím, kam dřív hrábnout, ale abych si splnil další rest, pustil jsem se do další z řady fantasy adventur, které tito borci z Německa mají ve svém portfoliu – do The Whispered World.

Popravdě jsem se do hry pustil a záměrně se moc nezajímal o příběh. U adventur to dělám často. Čekám, co předvede úvodní intro a pak se prostě a jednoduše nechám unášet. U The Whispered World jsem měl ale trošku problém. Jedná se sice o fantasy adventuru ze středověkého prostředí, ale příběh je vyprávěn, jak pro děti základní školy. Navíc nevím, jestli je hra pro děti nebo pro dospělé. Obtížností bych o dětech pochyboval, příběhem, ale ani ne. Dokonce i dabing, ač je zmáký skvěle, je na hranici snesitelnosti. Všichni tu mluví, jak kdyby byli po defragmentaci mozku. To pak i způsobovalo, že jsem měl tendenci některé rozhovory přeskakovat, protože mě prostě nebavily. A nejhůř na tom je právě klaun Sadwick, kterej navíc ještě šišlá a dokáže během hraní hráče akorát tak srát. Navíc, i když tvůrci vymysleli nápaditý příběh, což se jim nedá upřít snad nikdy, nezvládli úplně texty a tak je to místy fakt docela nuda. Navíc chybí i vtip, který by se do podobně laděného příběhu jinak náramně hodil. Možná, že ten vtip je právě ta mluva, což by se jako varianta dalo chápat, ale já to teda nepochopil.

Na druhou stranu se jim ale nedá upřít krásná kreslená grafika. Hlavně herní pozadí jsou naprosto úžasná. Hrál jsem rozšířenou verzi a tak jsem pak i viděl video, jak se taková pozadí vytváří a u noční oblohy jsem nechápal, kolik odstínů tvůrci použijí a jak precizní práce to vystínování například u jednoho pozadí je. Neskutečná práce a zaslouží si obdiv.

Když ale hru porovnám s ostatními adventurami, a že teď za poslední roky mám z čeho porovnávat, tak musím říct, že The Whispered World je z celého toho seznamu spíše průměrnější. Nejlepší na ní ale je závěr, který mě docela dostal. Můžete hrát co chcete, můžete hrát i jednu hru tisíc hodin v kuse, ale když Vás šokuje samotným závěrem, myslím si, že to zapomenout chtít rozhodně nebudete. A to je přesně případ této hry. Kvůli tomu závěru se vydrží počkat. A to je vlastně i důvod, proč mám adventury tak rád. Škoda některých ostatních motivů, kde jsem nebyl úplně spokojen, ale co na plat. Ne vždycky se dá všemu a všem zavděčit.

Pro: krásné kreslené pozadí dotváří fantasy atmosféru samotné hře, originální závěr příběhu

Proti: dabing, šišlání Sadwicka bylo na pěst mezi voči, adventura, která nemá konkrétní věkovou skupinu

+24
  • PC 60
Ke hře jsem se (konečně) dostal v rámci Herní výzvy 2022.

Hry od Daedalic Entertainment GmbH jsou poměrně specifické. Většinou jsou opravdu pěkné na pohled. U těch, které mají být humorné, se člověk musí smířit s německým, často dost střeleným, humorem, který není pro každého. To, že se u nich moc nesměju, by mi ani tak nevadilo, jako ta střelenost, se kterou je potřeba počítat při řešení rozličných problémů. Třeba The Dark Eye: Chains of Satinav, která není nastavená na humornou notu, mě vlastně bavila více, než třeba Deponia, asi právě proto, že jsem nemusel hledat v návodu, jakou šílenou blbinu po mě zase tvůrci chtějí zkombinovat/použít, pokud jsem nechtěl náhodně kombinovat všechno na všechno. No a The Whispered World Special Edition je se svým melancholickým rázem něco mezi tím, ale stále má spíš blíže tomu humornému pojetí.

Udělené hodnocení je zcela jistě nižší, než které by ode mě hra dostala, kdybych ji hrál v době jejího vydání, což jsem nehrál pouze proto, že tehdy mi na starém stroji nefungovala kvůli jakýmsi technickým patáliím. A hle, o nějakých sedm let později... znovu technické patálie. Musel jsem se hodně snažit a šachovat s různými nastaveními, abych hru rozchodil do hratelného stavu tak, aby byla sice v okně, ale přes celou obrazovku a bez toho, aby část obrazu byla mimo monitor. To jsem ještě netušil, že šlo pouze o rozcvičku. V podstatě v každém aktu byla minimálně jedna lokace naprosto graficky rozsypaná takovým způsobem, že chudák kňourající Sadwick chodil v podstatě po několika prolnutých obrazech bez tušení, co se tam má nacházet. Naštěstí fungovala detekce interaktivních míst, jinak bych danou lokaci ani s návodem nebyl schopen projít. Na několika místech se ve hře vyskytuje pixel-hunting, což mě při rozsypané grafice vysloveně potěšilo. Bez návodu bych v takovém stavu hry prostě nemohl pokračovat. Dalším nedostatek se projevil ve většině lokací, které byly větší, než zobrazovaná část, kde zase fungoval posun obrazovky při přiblížení postavy k jejímu kraji tak maximálně v polovině případů. Jasně, starší, animovaná, ručně kreslená hra s pevně nastaveným rozlišením. Ale takových je dost a dost a problémy technického rázu jsem s nimi málokdy zaznamenal.

Abych se vrátil k samotné hratelnosti. Nevím úplně, jak to pojmout. Nechápejte mě špatně. Hra se vlastně hrála poměrně příjemně, i přes šišlání hlavní postavy, na které jsem si musel chvilku zvykat, a měla řadu světlých momentů. Krom několika rozsypaných obrazovek se na ní pěkně dívalo. Řada postav byla velmi pěkně namluvená a některé dialogy byly nápadité a osvěžující, stejně tak některé hádanky. Protipólem ale byla naopak řada situací, ve kterých tvůrci vyžadovali naprosto náhodné, podivné či zběsilé řešení, v některých případech popírající dosud zavedená pravidla, a celý svět, způsob vyprávění a hratelnost mi přišly dost nekonzistentní. Jakoby hru tvořilo několik lidí s rozdílnou vizí, nebo někdo sesypal hromadu nápadů a ty poslepoval dohromady. Jasně, závěr tomu všemu má dát smysl, ale asi mám nahráno a načteno už moc, nebo nevím, čím to je, ale přišel mi dost laciný. V první okamžik mě dokonce napadlo, že tvůrci prostě nevěděli, jak hru ukončit, tak zvolili poměrně univerzální řešení. Přišlo mi zkrátka škoda, že hra nevyužila lépe svůj potenciál. Ale možná je to mnou a třeba jsem jen nedával moc pozor.

Pro: Spot, hudba, kreslený vizuál, některé dialogy.

Proti: Technické patálie, šišlání, závěr, absurdnost některých řešení, nevyužitý potenciál.

+20
  • PC 85
U Šeptajícího světa půjdu s hodnocením proti proudu. Mě se ta hra totiž moc líbila už při prvním dohrání a i když jsem při repete viděl pár věcí, co mě štvaly, ani napodruhé se celkový dojem nezhoršil.

Stěžejním problémem je hlavní postava. Malý klaun Sadwick je ufňukaný, zbabělý, stěžující si, depresivní, sebevražedný, neschopný, neustále vzdychá a ještě k tomu mluví ukňouraným, šišlajícím hlasem... zkrátka tak otravnou a nesnesitelnou postavu jsem ve hře snad ještě neviděl. Je to naprostý opak všech těch šarmantních dobrodruhů či tvrďáckých ranařů a trvalo mi sakra dlouho, než jsem si na hraní za něj zvykl. To je první a největší výtka k téhle hře. Druhá menší výtka je zdlouhavý rozjezd v cirkusu s dementním dědou a starším bratrem, který nevynechá jedinou příležitost aby Sadwicka nějak neponížil, nezesměšnil, nevynadal mu či ho jinak neshodil.

Přetrpte začátek a zvykněte si na hrdinu a máte parádní adventuru jak řemen. Je to fantasy záležitost a tvůrci si dali záležet ve všech ohledech. Grafika je překrásně nakreslená, plná atmosférických scén a fantazie - ať už majestátní hrad tyčící se v oblacích, děsivý mluvící měsíc či úžasné scény rozpadu na konci. Za mě vede celá druhá kapitola, kde se ocitáte na ostrově plném svíček, kde jsou budovy tak nějak nalepené na strmých skaliskách stoupajících do výšin. Ke grafice patří i povedené, opět ručně kreslené animace vypadajících jak ze staré Disneyovky a vše doprovází smutná, melancholická hudba.

Hratelnost je monumentální. Čekají Vás 4 opravdu megalomanské kapitoly plné lokací, aktivních míst a předmětů v inventáři. Většinou sice tušíte jaký máte zhruba cíl, ale hra Vás rozhodně nevede za ruku, naopak tady si to musíte všechno poctivě proklikat, zkusit všechny možné i nemožné kombinace a často zhusta nelogické věci. Díky tlačítku na zobrazování aktivních míst odpadá pixelhunting, ale jinak je to hutná záležitost. Ovládání je totiž podobné New Beginning - tj. levé tlačítko vyvolá menu (oko, ruka, pusa), takže počet interakcí stoupá, totéž menu platí i pro všechny předměty v inventáři.

Aby toho nebylo málo, je tu ještě Spot, což je úžasný nápad. Spot je malá housenka, který se na většinu věcí je nechápavě kouká či nesouhlasně kvikne. Ale spoustu věcí bez ní nevyřešíte, navíc Spot v průběhu času získává nové tvary (základní, zvětšená, hořící, rozpadlá na pět částí a placka). Každá platí na něco jiného, čas od času musíte něco použít na Spota v určité podobě a některé úkoly počítají s proměnou Spota uprostřed řešení. Trošku mě to připomenulo starou úžasnou plošinovku Boy and his Blob na Nintendu (a její remake); každopádně zařazením Spota se počet možných kombinací zvyšuje. K tomu je tu pár puzzlů (většinou tradičních) a občas úkoly na které Vám nepomůže ani systém "všechno na všechno". Odměnou za to klikání jsou vtipné komentáře, které opravdu počítají s každou možnou i nemožnou kombinací. Do návodu jsem se párkrát koukl a většinou jsem si řekl tak na tohle bych v životě nepřišel (posunuté okno ve třetí kapitole). Zkrátka hardcore záležitost na dlouhou dobu.

To hlavní je ale parádní příběh a jeho zasazení. Silencie je fantasy svět, se kterým si Daedalic dal práci, vytvořil ho od základů, takže tu nejsou žádné tradiční rasy či monstra, ale všechno je od píky vytvořené - rasy, monstra, zvířata - a krásně popsané. Asgilové si libují ve stagnaci a vadí jim vývoj, Kalida na ostrově v druhé kapitole vyžaduje ticho, jinak se probudí (a uvidíte co se stane). A celý ten svět čelí zmaru - Asgilové obsazují co se dá, král se zamkl v komnatách a nevychází. Depresivní klaun Sadwick není hrdina, spíše jeho totální opak. Čistě náhodou se dostane k Šeptajícímu kameni, který by mohl pomoc a rozhodne se ho dostat ke králi. Na každém kroku čelí své neschopnosti, slabosti, pochybám, ale pokračuje dále. A to i přesto, že má předurčeno, že svět nezachrání, ale zničí. Tísnivá atmosféra zmaru, beznaděje a blížícího se konce je úchvatná, zvláště v gradujícím finále.

Nejlepší na celé hře je ale úplný konec a finální twist. Už jsem zažil ve hrách pár zvratů naprosto dementních, pár takových který mě rozzuřily doběla a pár wow konců. Ale Whispered World přichází s něčím tak překvapivým a zároveň krásným, že jsem poprvé zalapal po dechu... no a podruhé jsem zpětně koukal, že to vyústění dává perfektní smysl. Nebudu ani naznačovat, tohle stálo opravdu za to a i díky konci dávám finálních 85%.

PS: Ve Special Edition máte možnost alternativního konce. Nenechte se odradit neúspěchem a zkuste páčidlem kliknout na levé zrcadlo tak 5-6* po sobě.
+12