Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Tak mám za sebou další hru kterou přispěji do své solitaire sbírky. Rozhodně jak vizuálem, tak produkcí patří mezi ty lepší kousky. Ačkoliv herecké výstupy byly úsměvné a někdy až trapné, dalo se to strávit. Samotná zápletka neudělá díru do světa, neurazí ani nenadchne. Na druhou stranu jsem ale ocenila jednotlivé týmy a jejich členy. Nebylo to všechno na jedno brdo, takže alespoň to potěší.

Samotná hratelnost přebije i ten ne moc propracovaný příběh. Každý tým má jinou schopnost a ta může být jak užitečná, tak i přítěží. To mi každou hru udělalo zajímavou a zábavnější než jen obyčejné seřazování karet. Obzvlášť pak ve hře na čas, kdy jsou týmy náhodné a v rychlosti musí člověk přemýšlet nad dalším tahem a využít nebo se naopak se snažit vyhnout posunutí nějaké karty, mi tento faktor hry opravdu přišel dobrý.

Pokud tedy nehledáte převratný příběh nebo herecké výkony, ale chcete nějakou fajn karetní oddychovku se slušným vizuálem a herním principem, tahle hra určitě přijde vhod.

Pro: herní mechanika, vizuál a hudba

Proti: herecké výkony, příběh

+12
  • PS5 70
Postupem let zjišťuji, že mě virtuální kartičky v různých podobách vážně baví. Nejinak tomu bylo i v The Solitaire Conspiracy, kde jsem se subjektivně možná pobavil i více než na konečných 7/10. Objektivně je však třeba uznat, že je to vlastně pořád "jen" Solitaire a většina té omáčky "navíc" je vlastně spíš nic moc.

Autor Mike Bithell (jeho Thomas Was Alone mám velmi rád) se na karetní klasiku pokusil nalepit příběh odvyprávěný částečně v live action sekvencích, přičemž hlavní roli si pro mne překvapivě střihl Greg Miller z IGN (jinými slovy, ideální kandidát do příslušné sekce aktuální herní výzvy). Na kartičky je však děj naroubován jen velmi neohrabaně a vlastně to vůbec nedává smysl. Není navíc vlastně ani trochu zajímavý a působí tak absolutně zbytečným dojmem a spíše otravuje než baví.

V jednotlivých "misích" hrajete klasický Solitaire s tím rozdílem, že karty "J", "Q" a "K" tvoří agenti některé z frakcí, z nichž každá má unikátní schopnost. Jedni tak mohou na vršek řad vytáhnout karty s určitým číslem, další seřadí řadu pěkně podle hodnoty a podobně. Jsou i agenti se schopnostmi, které většinou nadělají daleko více škody než užitku a o vyváženosti tak nemůže být ani řeč, což však není ani účel. Kampaň je naroubována na mapu světa, ze které vybíráte libovolné mise s přednastavenými frakcemi agentů. V základní obtížnosti stačí úroveň jen dohrát a zcela tak absentuje výzva. Za bonus v podobě pár XP navíc lze však spustit level s omezeným počtem tahů, což je daleko uspokojivější zážitek.

No a to je tak nějak celé... nechybí možnost volné hry, kterou však zkusíte tak možná jednou a frenetická časovka, která prověří rychlost hráče. Nakonec jsem to v ní doklepal až do 15 úrovně a platina tak padla (hurá!). Hra tak zabaví maximálně na deset hodin (spíše o něco méně). Twist v podobě schopností agentů je fajn, v jádru je to však pořád desetiletími prověřený Solitaire s nic moc omáčkou okolo. Jestli je to dost, si musí rozhodnout každý sám.

Hodnocení na DH v době dohrání: 67 %; 5. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Příjemné vizuální zpracování; proměnné barevné filtry; schopnosti agentů; lety prověřená hratelnost zde funguje

Proti: Příběh je nezajímavý a v kontextu karetní hry vůbec nedává smysl; vlastně jen Solitaire s pár speciálními efekty J,Q,K karet

+8