malarkey
Za ta léta jsem už vyzkoušel celou řad indie adventur. Ten žánr mám moc rád, a ještě radši mám, když mě dokáže překvapit něco, od čeho bych to vůbec nečekal. V případě The Protagonish mě ale nic nepřekvapilo, spíš naopak.
Původní pocity o hře byly ještě na obrázcích, na textu k ní. Středověk, vtipná, krátká, s milou grafikou, dabingem. No jo, proč ne. Jen jsem teda nečekal, že se do toho ještě zadá pocit – zbytečná. Zbytečná totiž tato hra opravdu je.
Zbytečná a krátká. Extrémně. V prostředí asi pěti pozadí se odehrává příběh jakéhosi hrdiny, který vyrazí dveře a po vzoru Supermana vtrhne nějaký holce do krámku. Něco shání – hlavně teda mluví o questu – a zase letí dál. Jeho život ovlivňujete tím, že jste vedlejší postava a bavíte se s ním. Bavit se s ním ale moc nedá, protože je to magor a ty dialogy moc nedávají smysl. K postavám, ke kterým se dostane, jsou čtyři a hra může končit čímkoliv. Kdykoliv.
Po půl hodině a série opakování zjistíte, že ve hře toho víc není a nemá vůbec smysl se s ní dál zabývat. Kromě hezké grafiky a dabingu tu totiž není nic, co by stálo za zájem.
Původní pocity o hře byly ještě na obrázcích, na textu k ní. Středověk, vtipná, krátká, s milou grafikou, dabingem. No jo, proč ne. Jen jsem teda nečekal, že se do toho ještě zadá pocit – zbytečná. Zbytečná totiž tato hra opravdu je.
Zbytečná a krátká. Extrémně. V prostředí asi pěti pozadí se odehrává příběh jakéhosi hrdiny, který vyrazí dveře a po vzoru Supermana vtrhne nějaký holce do krámku. Něco shání – hlavně teda mluví o questu – a zase letí dál. Jeho život ovlivňujete tím, že jste vedlejší postava a bavíte se s ním. Bavit se s ním ale moc nedá, protože je to magor a ty dialogy moc nedávají smysl. K postavám, ke kterým se dostane, jsou čtyři a hra může končit čímkoliv. Kdykoliv.
Po půl hodině a série opakování zjistíte, že ve hře toho víc není a nemá vůbec smysl se s ní dál zabývat. Kromě hezké grafiky a dabingu tu totiž není nic, co by stálo za zájem.
Eru
