Příběh je vyprávěn Samem Křepelkou, který se společně s Frodem a dalšími členy party vydal zničit prsten a s ním zlého Saurona. Sam svým dětem vypráví příběh, jak došlo ke zničení prstenu.
Ve hře se ujmete role Aragorna, se kterým budete bojovat proti skřetům, trollům a dalším nepřátelům. V boji budete využívat meč a luk. Z padlých nepřátel budete získávat životy, morálku a zkušenosti. Morálka slouží Aragornovi k používání speciálních útoků, při kterých se vyčerpává. Díky zkušenostem budete moci vylepšovat Aragornovi vlastnosti a komba.
Oproti verzím pro PS2, PSP a Nintendo DS je ve hře obsažen kooperativní multiplayer, ve kterém se můžete ujmout role Gandalfa nebo Samovy dcery Elanory. Rozdílná je i grafika a perspektiva, u PS3/Wii verze se hráč na hru dívá ze třetího pohledu, kdežto na PS2, PSP a DS verzi z izometrického.
Jumas
Přesto, že mám filmového, a především pak knižního Pána prstenů hodně rád, hru z tohoto universa jsem doposud nehrál. Ne že bych se těmto titulům úplně vyhýbal, jen mě žádný nezaujal natolik, abych se do něj pustil. Žádný, až na Stínovou sérii a právě Aragornův úkol na Wii, který vyhrál v souboji o to, co si zahraji dříve.
Děj hry kopíruje ten filmový, jen ve značně osekané podobě, kdy je vypuštěna a místy také značně upravena řada událostí. Většina toho hlavního tu však je. Nechybí tak Větrov, Roklinka, Moria, Fangorn, Rohan, Helmův žleb, Minas Tirith, Černá brána ani olifanti. Po každé příběhové kapitole s Aragornem jsem se mohl podívat do Hobitína v kůži Samova syna Froda a plnit zde různé jednoduché úkoly. Je to vlastně takový zajímavý tutoriál, kde jsem se především učil, jak zacházet s novými zbraněmi, abych pak nemusel tápat na bojišti.
Hrál jsem na nejtěžší obtížnost King, a přesto mi hra nepřišla nijak zvlášť těžká, když tedy pominu sem tam ne příliš poslušné ovládání, které mi obtížnost občas uměle zvyšovalo. Posbíral jsem vše, co šlo a splnil jsem i všechny vedlejší úkoly. Odměnou mi pak bylo jen několik ohňostrojů v Hobitíně. Není to nic moc, ale zase lepší, než vůbec nic.
Souboje s rozličnými nepřáteli jsou jen o máchání ovladačem ze strany na stranu, i když je zde pár komb, která se však vyplatí využívat jen na tužší protivníky, protože se při jejich provádění spotřebovává jakási útočná síla. Vrcholem je v tomto ohledu poslední úroveň, v níž vlastně žádná jiná činnost neprobíhá a byl jsem opravdu rád, že byla celkem krátká.
Určitě musím pochválit nepovinný kooperativní režim, který jsem párkrát využil. Druhý hráč se totiž může připojit naprosto kdykoli během mého hraní a jako Gandalf mi pomoci s likvidací nepřátel nebo především s léčením. Můj starší syn mě tak několikrát vytáhl z těch několika málo šlamastik, do kterých jsem se dostal a nemusel jsem se spoléhat na automatické ukládání. Hudební motivy jsou zde původní, ale dabingu se až na Sama a Gimliho ujali jiní herci, než byli ve filmech. Sam je však coby vypravěč slyšet nejvíce, takže nejde o žádnou tragédii.
Děj hry kopíruje ten filmový, jen ve značně osekané podobě, kdy je vypuštěna a místy také značně upravena řada událostí. Většina toho hlavního tu však je. Nechybí tak Větrov, Roklinka, Moria, Fangorn, Rohan, Helmův žleb, Minas Tirith, Černá brána ani olifanti. Po každé příběhové kapitole s Aragornem jsem se mohl podívat do Hobitína v kůži Samova syna Froda a plnit zde různé jednoduché úkoly. Je to vlastně takový zajímavý tutoriál, kde jsem se především učil, jak zacházet s novými zbraněmi, abych pak nemusel tápat na bojišti.
Hrál jsem na nejtěžší obtížnost King, a přesto mi hra nepřišla nijak zvlášť těžká, když tedy pominu sem tam ne příliš poslušné ovládání, které mi obtížnost občas uměle zvyšovalo. Posbíral jsem vše, co šlo a splnil jsem i všechny vedlejší úkoly. Odměnou mi pak bylo jen několik ohňostrojů v Hobitíně. Není to nic moc, ale zase lepší, než vůbec nic.
Souboje s rozličnými nepřáteli jsou jen o máchání ovladačem ze strany na stranu, i když je zde pár komb, která se však vyplatí využívat jen na tužší protivníky, protože se při jejich provádění spotřebovává jakási útočná síla. Vrcholem je v tomto ohledu poslední úroveň, v níž vlastně žádná jiná činnost neprobíhá a byl jsem opravdu rád, že byla celkem krátká.
Určitě musím pochválit nepovinný kooperativní režim, který jsem párkrát využil. Druhý hráč se totiž může připojit naprosto kdykoli během mého hraní a jako Gandalf mi pomoci s likvidací nepřátel nebo především s léčením. Můj starší syn mě tak několikrát vytáhl z těch několika málo šlamastik, do kterých jsem se dostal a nemusel jsem se spoléhat na automatické ukládání. Hudební motivy jsou zde původní, ale dabingu se až na Sama a Gimliho ujali jiní herci, než byli ve filmech. Sam je však coby vypravěč slyšet nejvíce, takže nejde o žádnou tragédii.
RNDr. Gunár Pavel
gruno
Pro: Pán prstenů, Hobitín, olifanti, kooperativní režim, filmová hudba
Proti: souboje, občas neposlušné ovládání, poslední úroveň