Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

Velmi zajímavá hra. V dětství je ten rozjezd trošku pomalejší, ale pak už je to super. Jasně, nedosahuje to kvalit klasické literatury, ale je to napsané dost dobře a poutavě na to, aby to člověka vtáhlo.

Stal se ze mě konspirátor a revolucionář, a líbilo se mi, že mi hra umožnila učinit v podstatě přesně to, co jsem chtěl. Jen to teda nebylo bez obětí, přičemž některé aspekty pokulhávaly.

Např.: co se týče rodiny, měl jsem nejlepší vztahy se sestrou, ale po rozpadu rodiny (který jsem nechtěl, spíše jsem doufal, že jim přestane tak moc záležet na tom, aby se dostali do šlechtického stavu) úplně zmizela ze scény, a podle epilogu to s ní dopadlo neslavně. 

Líbilo se mi, že se mi podařilo zmanipulovat Felipeho tak, že si nevšiml, že mu pod rukama vzniká skutečná revoluce a ne falešná, jak mi dal za úkol, na druhou stranu se mi nelíbilo, že revoluce proběhla velmi krvavě a z mého protagonisty a jeho družky Sophie se stali v podstatě krvežízniví vrahouni, ačkoliv do té doby žádné takové tendence neměli. Ale holt jsem nesplnil podmínky na mírové ukončení konfliktu...

Moc jsem tedy neplánoval dopředu, mým jediným cílem bylo zrušit ten "kastovní" systém. Možná jsem měl více taktizovat, ale spíše než tohle jsem prostě roleplayoval. Vypadá to, že hra nabízí jak úplně jiné cesty (šlechtic a kněz), tak i rozdílná vyústění v rámci cesty konspirátora, takže myslím, že si to dám přinejmenším ještě jednou.
@Adieu (08.10.2023 23:55): Díky :-) Já jsem to hrál s odkrytými statistikami a to proto, že aby se člověk dobral k nějakému čili, tak je to tak trochu puzzle a bez těch odkrytých statistik je to někdy střílení naslepo. Ono má oboje co do sebe. Jedno víc připomíná román, druhý přístup je víc herní.
@Artran (komentář): Výborný komentář. Mně na Siru Brantem trochu vadila určitá rigidnost těch pravidel, kdy se člověku sesype jako domino celý život na základě jednoho chybějícího vlivového bodu u defacto náhodného charakteru v kruciální chvíli, kterýžto vliv mohl získat roky dozadu. A tím pádem jsem za soudce nedospěl ani k cíli, jemuž jsem věnoval léta až lopotného úsilí a taktizování. Z perspektivy tragédie lidského života na tom něco určitě je, ale z pohledu hráče bych ocenil nějakou mechaniku destiny pointu, který by mohl zcela výjimečně spálit pro jednorázový bonus. Protože i štěstíčko k životu patří. :-) Napoprvé jsem pro lepší role play hrál dokonce se skrytými statistikami jednotlivých voleb a tehdy je hra ještě značně nemilosrdnější.