Han22
Labyrint of Time mám v paměti jako hru, která se mi nelíbila a navíc jsem si nepamatoval proč. A protože jsem dojel graficky, tématicky i názvem podobný Lost in Time, rozhodl jsem se do ní dneska pustit.
Labyrint of Time je nádherný. Na rok 1993 má neskutečnou grafiku, která zatím s přehledem strká do kapsy většinu adventur a možná i her, které v tom roce vznikly. Renderovaná 3D grafika ve vysokém rozlišení, prostředí vidíte z vlastního pohledu a pohybujete se po čtverečkách jako v dungeonech. Na začátku jste obyčejný člověk, kterého odchytí mýtický stavitel Daidalos, abyste se pustili do Labyrintu. Král Minos se vrátil z podsvětí a staví labyrint napříč časem a prostorem, aby mohl ovládnout svět a to napříč celou historií. A tak procházíte "dungeon" ve kterém se dostáváte do starých chrámů, zrcadlového bludiště, na divoký západ i orbitální stanici. Každá lokace je pastvou pro oči i uši jenže...
... jenže se to nedá hrát. V životě jsem neviděl tak prázdnou (a falešnou :D) hru. 99% lokací a místností je k ničemu, můžete si toho spoustu prohlídnout, ale také se můžete spolehnout, že drtivá většina z toho vám k ničemu nebude. Je to jak kdybyste vzali libovolný dungeon a odstranili z něj veškeré souboje, tlačítka, pasti, hádanky a předměty a máte představu. Pokud už něco najdete a tváří se to důležitě, tak to do konce hry nepoužijete (Excalibur, bouchačka, maltézský sokol). Za celou hru uděláte tak zhruba 10-15 akcí, do čehož počítám i zapínání teleportů a odemykání dveří, narazíte na jeden puzzle.
Co je pak platná skvělá automapa, odladěný inventář i ovládání, když se nudíte a bloudíte. Navíc se předměty pod kurzorem nehlásí, v jednu chvíli autoři mazaně schovali důležitou lampu za dveře a jindy musíte z jukeboxu ulovit naprosto neviditelný klíč.
Po příběhové stránce si můžete přečíst pár záznamů v knihovně a na konci Vám Daidalos poděkuje a nechá Vás uprostřed nicoty. Ech. Všemocný Minos se ani neobjeví.
Labyrinth of Time tak spíše nádherně vypadající, atmosférický walking simulator než pořádná adventura.
Labyrint of Time je nádherný. Na rok 1993 má neskutečnou grafiku, která zatím s přehledem strká do kapsy většinu adventur a možná i her, které v tom roce vznikly. Renderovaná 3D grafika ve vysokém rozlišení, prostředí vidíte z vlastního pohledu a pohybujete se po čtverečkách jako v dungeonech. Na začátku jste obyčejný člověk, kterého odchytí mýtický stavitel Daidalos, abyste se pustili do Labyrintu. Král Minos se vrátil z podsvětí a staví labyrint napříč časem a prostorem, aby mohl ovládnout svět a to napříč celou historií. A tak procházíte "dungeon" ve kterém se dostáváte do starých chrámů, zrcadlového bludiště, na divoký západ i orbitální stanici. Každá lokace je pastvou pro oči i uši jenže...
... jenže se to nedá hrát. V životě jsem neviděl tak prázdnou (a falešnou :D) hru. 99% lokací a místností je k ničemu, můžete si toho spoustu prohlídnout, ale také se můžete spolehnout, že drtivá většina z toho vám k ničemu nebude. Je to jak kdybyste vzali libovolný dungeon a odstranili z něj veškeré souboje, tlačítka, pasti, hádanky a předměty a máte představu. Pokud už něco najdete a tváří se to důležitě, tak to do konce hry nepoužijete (Excalibur, bouchačka, maltézský sokol). Za celou hru uděláte tak zhruba 10-15 akcí, do čehož počítám i zapínání teleportů a odemykání dveří, narazíte na jeden puzzle.
Co je pak platná skvělá automapa, odladěný inventář i ovládání, když se nudíte a bloudíte. Navíc se předměty pod kurzorem nehlásí, v jednu chvíli autoři mazaně schovali důležitou lampu za dveře a jindy musíte z jukeboxu ulovit naprosto neviditelný klíč.
Po příběhové stránce si můžete přečíst pár záznamů v knihovně a na konci Vám Daidalos poděkuje a nechá Vás uprostřed nicoty. Ech. Všemocný Minos se ani neobjeví.
Labyrinth of Time tak spíše nádherně vypadající, atmosférický walking simulator než pořádná adventura.
Drolin
Josef
Pro: Úchvatná grafika, hudba, atmosféra.
Proti: Nulový příběh, herně naprosto prázdné.