Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

@Fritol (07.12.2021 21:30): Já jsem nikdy nebyl velikým fanouškem GTA a její klonů z PS2 éry, více mě bavila Yakuza inspirovaná Shenmue, i když dnes by raději hrál ty remaky než původní dvě hry.
Black Monday jsem hrával kdysi demo na PS2 a možná tohle co napíšu je mandela effect, pamatuju si však jak jsem stál na nějakým mostě a na druhý straně jsem mohl vidět jakoby pokračování města, ale pokud si fakt dobře pamatuju, tak se tam nedalo dostat, protože bariéra a hranice, která hraničila hratelnou mapu. Možná si to pamatuju špatně...
@Naginata (07.12.2021 21:10): Ona ta hra neudělala moc díru do světa ani když vyšla, natož teď. Ale úplná blbost to není, znám lidi co oba díly zboznujou :)
Ja dopadl podobne jako ty, jen s tím rozdílem ze jsem to hrál při vydání a stalo mě to 1700 :)
Tohle jsem se nedávno snažil hrát, protože jsem čekal kinematickou akci na úrovni Mafie, ale byla to jedna z mých nejvíce frustrujících herních zkušeností za poslední dobu.

Zajímavé jak tahle hra má mnohé společné z Mafii, ale zatímco Mafia je klasika tak na tuhle se zapomnělo, zčásti i proto, že vyšla jen na PS2
-Obě hry vyšly v roce 2002.
-Obě mají podobní designovou filozofii.
-Obě byli inspirovány tou samou závodní hrou.
-Obě mají otevřený svět bez života, který je ale velmi detailní.
-Obě hry mají na rok 2002 skvělou kvalitu grafiky, animací a tváří.
-Obě hry měli na svou dobu výjimečný příběh a kinematický způsob vyprávění
-A obě hry, mají podobné problémy s designem, linearitou, hratelností, zbraněmi a otravným realismem.

Mafia je ale hra, která se i napříč nesrovnalostem pořád dá hrát dnes, ale tohle jsem po hodině vzdal. Zaprvé hra nemá vůbec žádný HUD, takže po městě místo minimapy se musíte řídit blinkry na autě. Ty se taky mnohem hůř ovládají a po pár nárazech jsou k ničemu. Potom, když se dostaneme ke střelbě je hra ještě horší, pocit ze střelby hrozný, systém krytí nefunguje plynule a samozřejmě vůbec nevíte, kolik máte nábojů a zdraví. Když se vaše postava zraní, tak chodí pomaleji, a léčí se tak, že se opře o stěnu, ale vy nevíte kolikrát se to dá dělat. Vím, že se autoři snažili o realismus, ale tohle se tedy moc nepovedlo. Příběh vypadal zajímavě, ale kvůli té otravné hratelnosti jsem mu nedokázal moc věnovat pozornost.