„Zdravím všechny tupce a milionáře, protože snad nikdo jiný by si tuto šílenost nekoupil“
Zdaleko bych to tak špatně, jako AA a tehdejší Score, neviděl, ale roku 1996, na adventury nejproduktivnějším a zároveň nejlepším období, v konkurenci Broken Swordu, Discworldu II nebo The Neverhoodu zmíněná věta byla více než pravdivá. Přesto The Dame Was Loaded není s ohledem na jiné FMV nijak (výrazně) špatné, a své fanoušky si jistě najde kvůli populární tématice a dostatečné míře interaktivity.
Pro mě je však tématika 30./40. let USA, noirově laděná detektivka a vlastně i interaktivita, a tedy zmenšení u FMV podstatného tahu, spíše negativními záležitostmi. Děj, točící se okolo nalezení pohřešovaného bratra klientky a vyzvídání všelijakých informací na jména, která se objevují s kadencí Gatlingova kulometu není zrovna ideální zábavou. A to i v případě, kdy herecké výkony nejsou špatné a srozumitelnost/kvalita nahrávky (znovu, na FMV poměry) také. Ukládání pouze na jednom místě, možné úmrtí (a tedy opakovaní poměrně velkých částí) a jaksi „rozmazaný“ obraz, a tedy malá šance nalézt některé miniaturní předměty, pokud si nepřečtete, že tam mají být a vy je máte sebrat.
Na druhé straně mluví ve prospěch zahrání nelinearita a tedy poměrně volné procházení hrou – k čemu to však, když náplň není příliš zábavná (a The Pandora Directive nemáte dohráno potřetí :).
Pouze pro (velké) fanoušky žánru, tématiky a australského přízvuku.
Zdaleko bych to tak špatně, jako AA a tehdejší Score, neviděl, ale roku 1996, na adventury nejproduktivnějším a zároveň nejlepším období, v konkurenci Broken Swordu, Discworldu II nebo The Neverhoodu zmíněná věta byla více než pravdivá. Přesto The Dame Was Loaded není s ohledem na jiné FMV nijak (výrazně) špatné, a své fanoušky si jistě najde kvůli populární tématice a dostatečné míře interaktivity.
Pro mě je však tématika 30./40. let USA, noirově laděná detektivka a vlastně i interaktivita, a tedy zmenšení u FMV podstatného tahu, spíše negativními záležitostmi. Děj, točící se okolo nalezení pohřešovaného bratra klientky a vyzvídání všelijakých informací na jména, která se objevují s kadencí Gatlingova kulometu není zrovna ideální zábavou. A to i v případě, kdy herecké výkony nejsou špatné a srozumitelnost/kvalita nahrávky (znovu, na FMV poměry) také. Ukládání pouze na jednom místě, možné úmrtí (a tedy opakovaní poměrně velkých částí) a jaksi „rozmazaný“ obraz, a tedy malá šance nalézt některé miniaturní předměty, pokud si nepřečtete, že tam mají být a vy je máte sebrat.
Na druhé straně mluví ve prospěch zahrání nelinearita a tedy poměrně volné procházení hrou – k čemu to však, když náplň není příliš zábavná (a The Pandora Directive nemáte dohráno potřetí :).
Pouze pro (velké) fanoušky žánru, tématiky a australského přízvuku.
Pro: nelinearita
Proti: natočeno a komprimováno snad ve spolupráci s American Laser Games :)