The Captain

Pořád jsem se odhodlával začít po létě podzimní sezónu s hraním her. Nějaké pokusy by už byly, ale nic, co by mě natolik uchvátilo, že bych se u hry na pár hodin zasekl. Pak, jednou, Epic zveřejnil hry zdarma, které uvolní v jednom zářijovém týdnu. No a tam na mě koukala hra The Captain. Hra, o které jsem nic netušil, nic jsem o ní na českých stránkách nenašel, ale okamžitě mě zaujala pixel-artovým plakátem, trailerem a skutečností, že se jedná o mix žánrů, kde hlavní roli má žánr adventurní. Neváhal jsem...

...a dobře jsem udělal. The Captain je hodně povedený kousek. Ujímáte se tu role kapitána Thomase Welmu. Ten je v danou chvíli na druhé straně galaxie. Náhle zjistí, že na jeho rodnou Zemi útočí nepřátelští mimozemšťané. Zachránit ji může jen dodávka nějakých ultra silných zdrojů, které se ale do cílového stanoviště z nějakého nedopatření nedostanou. Jelikož je ale kapitán kousek od místa, kde tyto zdroje vyrábí, rozhodne se je získat sám a proplout přes půl vesmíru, aby se na Zemi dostal. A tu nakonec i zachránil.

Zní to jednoduše, ale vězte, že cesta je značně ztížená. Cestujete galaxiemi. Objevujete nové planety, nové národy. Setkáváte se s řadou postav. S jejich příběhy. Pomáháte jim, ale občas zachraňujete i sebe. Prostě si užíváte cestování vesmírem se vším všudy, jen s malým detailem. Na záchranu Země máte omezený čas a není úplně jednoduché se k ní dostat.

Můžete totiž použít svůj adventurní důvtip a cestovat bez boje. Nebo můžete využít mix žánrů, který hra nabízí a vesmírným tahovým bojem získávat zkušenosti, peníze a vylepšovat loď. Tady bych možná hře trošku ubral, protože když hned od začátku nezačnete bojovat a získávat zkušenosti, horko těžko to v nadcházejících galaxiích zachráníte. Souboje jsou zajímavé, ale po čase omrzí, takže jsem se orientoval na adventurní část, což mi pak nakonec i zůstalo.

Hodně zajímavé na hře je, jak Vám dává najevo, že na každé planetě můžete její děj ukončit různými způsoby. Na konci každé "mise", těsně před odletem dál, Vám hra totiž zhodnotí, jakou cestou jste příběhovou část splnili a ocení Vás kartičkami. Konců může být nepřeberné množství. A jak to v podobných hrách chodí, rozptyl je od největšího dobráka, po nejdrsnějšího zlouna. A mnohdy to ani pořádně nebudete schopni ovlivnit.

Možností, jak tuto hru dohrát je nepřeberné. Buď budete vesmírný korzár a pokosíte půl vesmírné flotily nebo budete jak Starlord ze Strážců galaxie a logickým úsudkem si proklestíte cestu za svým cílem. Možností je opravdu celá řada a řekl bych, že znovuhratelnost v tomto případě opravdu otevře úplně jinou hru.

Ve hře The Captain toho je opravdu hodně, co se povedlo. Nabízí na adventuru skvělé a zábavné dialogy, ale i nádherně namalované prostředí. Nápady na planety se mi moc líbily a chvílemi jsem si přišel jak ve Hvězdné bráně, jen bez těch portálů. Prostě jsem poznával jednu planetu vedle druhé, pomáhal různým postavám a jediné, co mě tak trošku trápilo byl čas, který utíkal a já věděl, že když to do určité doby nestihnu, bude konec hry a já budu moct začít znova. To je ale ten nejmenší detail a v celkovém kontextu hry je to právě i ten podstatný bod, který ze hry dělá jedinečný počin na adventurním poli. Určitě zážitek, se kterým jsem se ještě nesetkal a když bych si ho měl někam přiblížit, tak k legendární sérii Quest for Glory. Jen z prostředí space opery jak víno.