Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
The Binding of Isaac pro mě tvoří tři hlavní prvky:

Stylizace, téma – Tím zaujme na první pohled a vlastně nikdy nepřestane překvapovat. Je to unikátní, zajímavé a má to svojí atmosféru. Jsem rád, že se někdo nebál vytvořit takovou hru, nijak se necenzuroval. Nevzniká příliš her, o kterých by se to dalo říct. Napomáhá tomu odlehčený až humorný styl kresby. Kdyby hra byla vzhledově pojata jen trochu vážněji a realističtěji, mohlo by to být už nepříjemné. Scény kdy ostřelujete nalétávající mouchy, zatímco kličkujete mezi hromadami výkalů, abyste se vyhnuli vybuchujícím zvratkům, které vypouští degenerované dítě (to je celkem běžná mírnější situace ve hře), by v takovém případě zřejmě působily příliš nechutně.

Roguelike – Ze začátku se moc daleko nedostanete, při počátečních pokusech bude Isaac umírat rychle. Budete zmatení z předmětů a budete se domnívat, že úspěch závisí jen na štěstí. Ale postupně vám půjde hra líp od ruky a hlavně budete poznávat předměty a objevovat různé zákonitosti hry, o kterých jste před tím neměli ani potuchy. V tomhle ohledu funguje hra skutečně dobře, dává vám ten správný pocit, že metodou pokus-omyl (hodně omylů) se zlepšujete, jako byste levelovali sami sebe. I když náhoda vždy hraje svou roli, postupně dokážete líp zacházet s tím, co dostanete, ať už se Isaac díky předmětům změní v jakoukoliv obludnost.

Akční arkáda – Samotné hraní není nic extra. Vlezete do místnosti, ta se zavře a vy musíte pozabíjet všechny nepřátele. Střílet můžete jen do čtyř základních směrů. V podstatě jednoduché a i když zábavné, po čase poněkud omrzí. Různorodí nepřátelé se snaží nabourat monotónnost, ale nestačí to. To je největší problém, jaký s touto hrou mám. Zatímco roguelike prvek vás po smrti Isaaca láká na dalších pokus, samotná akce příliš na opakované hraní není. The Binding od Isaac je ideální tak na jednu hru, pokud nebyl poslední pokus vyloženě krátký. Po jednom zahrání si to chce dát pauzu a zase s chutí zahrát o něco později.
+19
  • PC 85
Celý život mi říkali, jak vůbec není fér a že dobro a zlo je jen v pohádkách a samozřejmě nikdo z nás tomu nevěřil, jak život jde dál a člověk si prochází nástrahami života a začíná chápat jaká ošklivá to byla pravda. Protože život je plný rozhodnutí jestli použit svou poslední bombu aby dostal klíč, který by se mu v budoucnu mohl hodit. Jestli ten klíč použije a otevře dveře, které pro něho mohou skrývat předmět, který se může anebo vůbec nemusí hodit. Jestli sebou ponese to, anebo tohle. Nikdo vám nikdy neřekne, které rozhodnutí bylo/je/bude správné.

A pak se dostanete do situace u které víte, že živí z ní nevyváznete, že ať uděláte cokoliv, nepozmění to budoucnost, ale jako myška, kterou zahnala kočka do rohu z té naproste zoufalosti posbíráte své poslední kousky odvahy, nebo spíše šílenství a pustíte se do toho už předem prohraného boje.

Lidská mysl má spoustu způsobu jak si zachovat příčetnost. Jedním z nich je věci jednoduše zapomenout, ale dřív nebo později se tyhle věci nakonec vyplaví na hladinu a vy se s nimi stejně budete muset vypořádat.
A takhle malý Isaac nachází všechnu tuhle špínu, svou mrtvou kočku, psa, bojuje se svými hříchy, vzpomíná na svou mrtvou sestru(a žila ta sestra snad někdy?). Občas vám život nedá na vybranou a Isaac se musí rozhodnout, který konec si zvolit... ale zvolí si?

Pro: surový přístup

Proti: Eva místo Lilith

+16
  • PC 90
Nevím, kde mám začít u uplakaného Isaaca. Asi bude nejlepší hned od úvodního intra, které Vám ukáže hlavní zápletku a prozradí vizuálního autora. Edmunda McMillena, který udělal Super Meat boy. Samozřejmě, že já knedlík, jsem nic nevěděl a při intru si říkal: Je to vypadá jako by to kreslil ten týpek z Indie Games: The Movie, jak kreslil Super Meat boy a i vtipnost by taky na něj seděla.. Ano, tento týpek opět úřadoval a ukázal, jak někdy málo, znamená neskutečně moc!!!

Ve své principu je The Binding of Isaac prostá hra, která by normálně nevybočovala od ostatních. Procházíte obdélníkovými místnostmi a ničíte nepřátele, přitom seberete nějaký předmět či klíč, utkáte se s nějakým bossem atd. Jenže Isaaca dělal Edmunda McMillena!! Jeho představivost jak vypadá sklepení jedné prosté rodinky je úžasné!
Za prvé: hlavní zbraní Isaaca je pláč.
Za druhé: vtipnost, sbírání předmětu je psina (např. tyčky, které si Issac dá do očí, tak aby měl rychlejší palbu pláčem či sebrání dětského srdce pro zvětšení energie) nebo narážky na jiné hry (Fez).
Za třetí: dokonalá animace nepřátel, bossů.
Za čtvrté: hudební doprovod.
Za páté: vysoká obtížnost!! Hra umí být dost krutá, máte za sebou hodinu hraní, výbornou výzbroj, plno životů a ono ejhle, vstoupíte do místnosti a jen tak přihlížíte jak Vám mizí srdíčka. Jak štak s toho vyjdete se srdíčkem či dvěma, jdete dál a v další místnosti to samé v bledě modrým. Nenechte se mýlit, u Isaaca neexistuje checkponit nebo snad restart levelu. NENE hezky pěkně od začátku...

Verdikt: To co jsem zažil s Isaacem, jsem hodně dlooouho nezažil. Abych by vyklepaný jako osika při poražení hlavního Bosse s posledním srdíček, které mi zbylo. Radoval se s toho jako bych pokořil na Mount Everest nebo se vztekal, že jsem vlezl do místnosti, kde mě oškubali o hodně zdraví, nadával si za to. Takový her moc není. 90%
Steam hlásí odehraný 60h a 68% achievementů.

PS pro Isaaca: Sorry kámo, musíme se rozejít čeká na mě hromada dalších her. Bylo to fajn, Díky moc. Prosím nebreč, hlavně nebreč!!


Pro: Vtipnost, vylepšování postavy, hudba, obtížnost, nové postavy a mnoho dalšího.

Proti: Sheol (to se nedá)

+13
  • PC 80
Starozákonní bůh není zrovna definicí laskavosti a jeho fanatičtí přisluhovatelé také ne. Izákova maminka je skvělým materiálem pro noční můry a pochopitelně i hlavním monstrem příběhu. Funguje to jednoduše - procházíte místnosti se stupňující se obtížností, až dojdete do poslední a vyhrajete.

Co činí hru zajímavou je její námět (chudák Izák musí příšery zabíjet slzami, kamarádí se s mouchami, cestou se vyhýbá trusu ohavných červů a sbírá maminčino prádlo); a proměnlivost prostředí - každá úroveň se generuje náhodně, takže nikdy nehrajete znovu to samé. Navíc máte k dispozici desítky bonusových předmětů s nejrůznějšími vlastnostmi, takže můžete donekonečna zkoušet a kombinovat. Samozřejmě je většina z nich celkem k ničemu a některé celkem ke všemu (jakmile narazíte na Mr.Bomb, máte vyhráno), ale alespoň vám vkusně ozdobí hranou postavičku, například čertovskými růžky nebo ramínkem zabodnutým v hlavě. Časem si odemknete Magdalenu a Kaina, upíšete se ďáblu, objevíte tajnou místnost, necháte se zabít závistí, proženete obžerství, objevíte další konec - tvůrci své fantazii kladli meze jen do té míry, že jste celou tu dobu ve sklepě.

Spoutání Izáka je biblickou zábavou pro celou rodinu, kterou spustíte na čemkoliv.

Pro: proměnlivost, vtipnost, do cíle nedojdete napoprvé

Proti: boss fighty jsou napotřetí spíš nuda

+12
  • PC 80
Tato Roguelike záležitost vás při prvním hraní nenechá dojít příliš daleko a vy budete umírat, umírat a umírat, jelikož nebudete vědět jak který nepřítel či boss útočí nebo co který předmět či karty dávají za bonusy/schopnosti.

Když ale zjistíte pohyby nepřátel a zjistíte co který předmět a karty umí, budete hru mít téměř v kapse, alespoň co se týče této stránky hry. Hra vás totiž stále může svým random generátorem pořádně překvapit. Hlavně ve vyšších a těžších levelech třeba dostanete místnost, která vám prostě nesedne a vy odcházíte z místnosti s půlkou srdíčka budete muset pokračovat do další místnosti, kde se hra rozhodne vám dát úplně stejné nepřátele jako v té předchozí a vy víte, že už se můžete chystat na novou hru.
 
Isaac není jedinou postavou, která vám bude zpřístupněna, dostaneme možnost si zahrát za Magdalénu, Kaina, Jidáše, Evu nebo Samsona (ten se zpřístupní v Wrath of the Lamb), každá z postav má do začátku jiné statistiky (damage, speed, range). Že vám ta jména něco říkají? Ano, biblická jména a tématika je tady na téměř každém rohu. Ale nebojte jde o zábavnou formu, proto například budete bojovat proti chamtivosti, chtíči nebo obžerství. Vaši hlavní zbraní, kterou zabíjíte nepřátele a bosse jsou vaše slzy. Za povedené považuji také animace nepřátel a bossů. Za vtipné považuji také přeskinování vašeho vybraného charakteru v návaznosti, jaké předměty budete sbírat. Dám příklad, když sebere matčiny podpatky váš charakter je bude nosit na sobě a získá tím vyšší range.

Hra se postupně stane návykovou záležitostí a po každé smrti budete chtít hrát znovu a znovu. Co se týče hrání, hra funguje skvěle, ovšem nečekejte, že u hry strávíte celý den, i přes generované levely vás brzy omrzí nepřátelé i bossové. Hru je pak dobré vypnout a vrátit se k ní zase po čase, jelikož vás hra po opětovném spuštění opět dokáže zabavit, protože to tahle hra opravdu dokáže.

Pro: proměnlivost (náhodně vygenerované levely), rychlá navýkovost, zajímavé schopnosti předmětů, pěkné animace nepřátel a bossů, hudba

Proti: nepřátelé i bosové vás po čase omrzí

+8