Sword of Honour

Ve feudálním Japonsku znamenal šógun víc než císař a ztráta odznaků moci znamenala pro takového velmože tu největší pohanu, která zpochybnila jeho čest, i důvod, proč by měl být pro ostatní respektovanou vládní autoritou. Přesně v takové situaci se nachází šógun Yuchiro a oním odznakem moci je Meč cti. Tato katana se nyní nachází v rukách Damiona Toranagy, hlavy stále troufalejšího klanu. Yuchiro dobře ví, že důvodem krádeže určitě nebylo to, že má Toranaga prostě rád hezké věci a nemůže si pomoci. Zkušený politik ví, že ta krádež je výzvou k odevzdání moci, po které by patrně následovalo zmasakrování všech jeho věrných i s rodinami. Šógun proto posílá na državy nepřítele svého nejlepšího nindžu, aby získal katanu zpět. Tím nindžou přirozeně není nikdo jiný, než vy.

Skrolovací bojovka Sword of Honor patří mezi pozdní dozvuky popularity japonské samurajské kultury v západní popkultuře 80. let 20. století. Hratelnost se blíží hrám jako byl soudobý First Samurai (1992) a o několik let starší Karateka (1986). Nindža perfektně ovládá boj beze zbraně, avšak ani katanu, řetěz, nebo třeba vrhací hvězdice (shurikeny) se použít nezdráhá. Na rozdíl od dvou zmiňovaných bojovek má v této bojovce hrdina i malý inventář na předměty, které potřebuje k dalšímu postupu. Kromě samotných zbraní to může být třeba vějíř, amulet, no a něco jíst také musí. Nepřátelé jsou oděni do různých hábitů podle společenské třídy a zároveň tak silově "odstupňováni". Dodnes může příznivce 2D grafiky zaujmout jak propracované animace charakterů, tak detailní a 90 barvami hýřící prostředí, rozpohybované například zurčícím vodopádem, nebo ptáky na obloze. Graficky i zvukově nejpovedenější je verze pro Amigu.