SunAge

SunAge mě zaujal svou krásně stylizovanou 2D grafikou; čekal jsem, že vezme koncepty z let minulých a bezchybně je implementuje do hry, která mohla být před deseti lety vysněnou strategií. Sun Age vzal moje očekávání, přelomil ho přes koleno a bez skrupulí se na něj vykálil.

To, co mě zaujalo na první pohled - krásná grafika - je asi tak jediné, co je na hře dovedeno takřka k dokonalosti. Abych řekl pravdu, neměl bych problém hrát hry v podobném grafickém kabátě ani za dalších deset let. Tady ovšem končí výrazné klady celé hry.

Zvuková stránka hry je průměrná až podprůměrná. Dabing jednotek je jaksi prapodivně rušivý a hudba, pokud se jí tak dá říkat, nezaujme, a kdyby tam nebyla, asi by se vůbec nic nestalo. Zvuky zbraní jsou oproti zbytku vyvedené docela dobře.

Příběh SunAge je stejně špatný, jako jeho hudební doprovod. O to více mě zklamalo, že ze začátku vypadal sice jako klišé, ale alespoň jako zajímavé klišé, které může být poutavě podáno. Od první mise ale poutavost příběhu logaritmicky klesá a věci nepomáhají ani "animace", které bych přirovnal k těm z Original War, jen o sto procent ošklivější a nudnější.

Abych řekl něco specifičtějšího, ve hře jsou tři národy, které odlišně vypadají, ale na mě ani jeden z nich nezapůsobil. Jsou mezi nimi určité rozdíly, ale vesměs se za všechny hraje stejně. Za zmínku potom stojí, že ve hře jsou přítomny čtyři druhy těžitelných surovin, což je sice zajímavé zpestření hry, ale zároveň trochu overkill; už jen proto, že jednu ze surovin potřebujete na vojáky, jednu na vozidla, jednu v kombinaci se dvěma prvními na lepší vozidla a poslední na nejlepší vozidla a "zbraně hromadného ničení".

A pak jsou tu herní mechaniky, které nejsou až tak hrozné, ale jedna z nich totálně ničí zábavnost celé hry: jednotce nelze zadat útok na požadovanou nepřátelskou jednotku. Klikem na nepřítele se pouze specifikuje typ jednotky, na který potom hráčova jednotka bude přednostně pálit. To je s prominutím naprosto debilní a skrz naskrz to zabíjí hru. Pak jsou tu ale lepší nápady, jako třeba energetické uzly, které musí napájet bloky budov. Ve větších mapách pak vzniknou mezi bázemi dlouhá energetická vedení, která se stávají strategickým cílem.

Dále mě příjemně překvapilo, že většina jednotek má dva módy chování (už vím, odkud se vzala myšlenka, která byla s takovým humbukem představena v Red Alert 3). Narozdíl od Red Alertu 3 jsou tu tyto módy zpracovány moc hezky, a dokonce mají i smysluplné použití (například sniper mód u vojáků, mortar mód u bazukářů, změna rotačního kulometu za iontové dělo u mechů atd.). Další hezkou vychytávkou je rovnání jednotek do formací, které se dají příjemně rychle velikostně měnit roztažením do linie, či naopak řazením jednotek za sebe. Problémem ale zůstává, že nedocílíte promíchání různých typů jednotek, ani kdybyste se rozkrájeli.

SunAge krásně vypadá, ale to nestačí. Ničí ho nedotažené mechaniky, protivné animace mezi misemi, nezajímavý příběh, podivuhodně nevydařená snaha o revoluci v ovládání jednotek a absolutně nedostačující UI. Moc často se mi to nestává, ale SunAge jsem dohrál jen z jedné třetiny a pak jsem se ho zbavil. Pokud si chcete zahrát strategii, SunAge nehrajte. Pokud nejste flegmatik a chcete se potrestat, SunAge bude dostačujícím trestem za minulé, současné i budoucí hříchy vás i vašich dětí.