Stranded může na první pohled připomínat The Dig, na druhý pohled jde však pouze o vjemovou spřízněnost mezi těmito tituly.
Oprostím-li se však od srovnání, tak minimalistická, kde adjektivum minimalistická je třeba zdůraznit, hra sází na průzkum neznámého prostředí, jenž se sestává z objevu cca osmi obrazovek; za dne, i noci. Toto objevování je prakticky prosto interaktivity, naopak plné procházení z jednoho bodu do druhého - a doufání v nějaké změny, jenž děj (ukončení) posunou blíže. I přes velmi nadprůměrnou hudbu a zdařilejší grafickou prezentaci se však už od páté, desáté minuty dostavuje pocit naprosté zbytečnosti tohoto snažení. Nelze však mluvit o jakémsi "tech-demu", tento koncept byl záměrný; minul se však - alespoň v mém případě - účinkem.
Jako určitý druh relaxační hry zaměstnávající pouze vizuální a sluchové vjemy může však Stranded sloužit dobře.
Oprostím-li se však od srovnání, tak minimalistická, kde adjektivum minimalistická je třeba zdůraznit, hra sází na průzkum neznámého prostředí, jenž se sestává z objevu cca osmi obrazovek; za dne, i noci. Toto objevování je prakticky prosto interaktivity, naopak plné procházení z jednoho bodu do druhého - a doufání v nějaké změny, jenž děj (ukončení) posunou blíže. I přes velmi nadprůměrnou hudbu a zdařilejší grafickou prezentaci se však už od páté, desáté minuty dostavuje pocit naprosté zbytečnosti tohoto snažení. Nelze však mluvit o jakémsi "tech-demu", tento koncept byl záměrný; minul se však - alespoň v mém případě - účinkem.
Jako určitý druh relaxační hry zaměstnávající pouze vizuální a sluchové vjemy může však Stranded sloužit dobře.
Pro: hudba