Komentáře

Pořád jsem uvažoval, čím letos zakončit Herní výzvu, protože nepiju kafe a jako naschvál přípravu kávy, nebo čaje asi neobsahuje žádná hra, co mám v plánu hrát. Proto mě zaujala tahle na pohled sympatická sci-fi hra, kde jsem si každý herní den dopřál teplou kávu před nebo po rutinních úkolech na vesmírné stanici.

Začátek hry je tedy opravdu velká srážka s realitou. Všude plno čudlíků, páček, displejů a dalších technických udělátek a hned se po mě chtělo, abych se v tom orientoval a dělal různá měření. Jo, čudlík, který mě informoval o stavu kyslíku, nebo oxidu uhličitého jsem zvládnul zmáčknout, ale když jsem pak měl zjistit technické údaje nejjasnější hvězdy v konkrétní části galaxie, tak jsem vykuleně koukal, cože to. Kde mám najít teleskop, jak s ním pracovat, jaké informace zjistit a kam je poslat. Hra opravdu nevodí hráče za ručičku a je nutné si vše osahat a zorientovat se. Pracovní manuál je sice obsáhlý a v zásadě je to vše, co je potřeba vědět a jak v jakém schématu postupovat, ale i tak to pro netechnicky zaměřeného člověka může být velká překážka v hraní. No cca půlhodiny jsem opravdu tápal, ale pak se postupně dostane ovládání pod kůži a hra celkem dobře odsýpá.

Hodně mě překvapil příběh. Zpočátku rutinní úkoly se překlopí do relativně velkého dramatu, kde jde o život Karla i mnoha lidí v těch vesmírných dálavách. Jak se postupně vše rozplétá a komplikuje, tak nabývá na kvalitě i napětí. V tom je samozřejmě i nepěkná Karlova minulost, která se mu stále ozývá.

Prostředí stanice je neutěšené. Karl není moc pořádkumilovný, takže některé důležité předměty jsou jinde, než by měly být. Prostředí je po herní stránce dostačující, ale žít na tak malém prostoru musí být pořádný očistec. Naštěstí jsem tam měl leguána Anthonyho, který mi tu samotu trochu kompenzoval. I AI Gorky byl fajn kamarád.

Od hry jsem toho nečekal mnoho, ale zdání klame. Zpracování je hodně pěkné, příběh takřka áčkový a opravdu se dostavuje pocit, že jsem na té stanici byl sám a furt něco opravoval.