Komentáře

Návrat k pokračování příběhu Cala Kestise jsem poměrně dlouho odkládal. Nakonec se mi vyskytly vhodné podmínky pro jeho zahrání, a po dohrání i vyplněná touha smazat tolik dlouhodobě zaplněného místa na disku. Hru beru jen jako příjemný mainstream. Nic moc jsem od ní nečekal a nedělá mi ani problém odpustit nějaké drobnosti, nakonec mě to stejně zase vtáhlo. Chtěl jsem prozkoumat každý kout na každé planetě a vyzobat všechny předměty a upgrady (až na semínka rostlin, které jsou zabugované a nedají se občas sebrat), což se mi nakonec podařilo.  

Po prvním díle nastal časový skok, všechny původní postavy se někam rozutekly a Cal má nové kámoše, s nimiž jde na misi na Coruscantu. Impérium se stále roztahuje, takže o troopery a droidy není nikde nouze. Důležitější vedlejší postavou se stává ostrostřelec s jetpackem Bode, jehož občasná výpomoc přijde vhod. Nicméně Síla tomu chce, aby Cal zase spojil dohromady svůj dřívější tým (asi tak obsah první třetiny hry), a ve zbytku odhaluje tajemství záhadné bezpečné planety, kam by se možná dalo ukrýt před impériem. Jen k ní najít cestu, a hlavně dříve než noví nepřátelé.  

Myslím, že značně přibylo vertikálních lokalit, což jsem v jedničce chtěl nejvíce. Výhledy nad propastmi či v mracích a falešné pocity závratě si prostě užívám. A taky světelný meč do každé ruky, paráda. Cal s BD1 mají teď k dispozici řadu dalších dovedností pro překonávání překážek, a taky další útoky Silou. Ty se v boji špatně uplatňují, protože na ně obvykle moc není prostor, ale dají se využít různými způsoby. Pár z nich jsem se naučil používat a bavilo mě to s nimi, třeba uzemňování nebo naopak vyzdvihnutí protivníků do vzduchu. A jelikož jsem konečně mohl s plným zážitkem přehazovat troopery přes okraje srázů, celkem jsem se bavil.  

Na začátku mi tedy působil potíže souboj s mečem, takže po nějaké době jsem přepnul na snadnou obtížnost. Nechal jsem to tak do konce hry, jelikož to mělo asi nejblíž k poměrně rychlé likvidaci nepřátel z Jedi Academy, jejíž ovládání mám nějak pořád v paměti (a taky jsem si vědom respawnu nepřátel). I tak je výhodné naučit se okamžité vykrytí rány, protivník je poté na chvilku odkrytý. Zhruba od půlky hry mi už to s mečem šlo mnohem lépe, k čemuž přispěly i značné skilly ze stromu (z kamene) dovedností.  

Opět jsou přítomny překážky, k jejichž překonání je často nutné postoupit v hlavním příběhu a získat k nim nějaký upgrade později. Tentokrát se tyto objekty vyznačují přímo v mapce červenou barvou, což indikuje, že hráč by se o ně ještě neměl snažit. Naopak použitelné (a ještě nepoužité) jsou značeny zeleně, takže hráče navádějí zpět do konkrétních míst, kudy už prošel dříve. Orientace celkově se mi zdála lepší než v jedničce, ale chtělo by to zase víc míst k fast travelu.  

Jakousi ústřední planetou se stává skalistý Kaboh s různými zajímavými oblastmi (dehtová přehrada, klenutý les, výšiny a doly…), kde je umístěna pomyslná základna v místním baru. Bavila mě písečná Jedha s větrnými skalisky a ruinami. Roztříštěný Měsíc mě stál hodně vzrušujících závratí a naopak Coruscant je pro mě vždy depresivní svět, kam se nerad vracím. A samozřejmě všude se rozmáhá impérium v jakékoli podobě, ať už s vojenskými základnami, nebo s průmyslovými mega strukturami na všechno možné.

Ani tady nechybí porůznu ukryté jediské puzzle komnaty s upgrady (naštěstí ne moc těžké), nebo challenges zaměřené na různé schopnosti (u jedné takové skákačky se zelenými bariérami jsem strávil asi hodinu, než jsem byl schopen ji proskákat, ale většina jde rychle - třeba arénové souboje).  

Zajímavé jsou pasivní perky. Na začátku jich má Cal jenom tři a dají se odemknout až na deset slotů, přičemž se do nich mohou vkládat libovolně jakékoliv nasbírané či koupené skilly. Ne, že by dávaly nějaké extra super výhody, ale přece jen nějaké.

Pro sběratele jako jsem já, jsou asi nejužitečnější upgrady ve hře ty, které vyznačí všechny nesebrané předměty přímo v mapce, takže (v závěru hry) už nehrozí toulání naslepo. Sbírá se všechno možné od oblečení po místní platidla – hlavní  a nejpočetnější jsou shardy a datadisky, Jedha má svitky, a pak ještě padá něco z lovců odměn, za všechno se kupují další věci do výbavy. Taky se může plnit velké akvárium rybami od místního ukecaného rybáře. Podařilo se mi všechno nasbírat, z čehož mám uspokojení.
Nejhorší byly dva poslední chybějící shardy na Kobohu – jeden komplikovaný ve stáji a druhý se mi vůbec neukazoval na mapě (nakonec jsem ho objevil v zapomenuté oblasti Forward Control Tower, potvoráka), díky čemuž jsem úspěšně završil komplet achievementů na Steamu. Vedlejší úkoly bounty hunts mě pak navíc v závěru příjemně překvapily skrze zajímavé cameo a malý plot twist. Jsem nakonec rád, že jsem si je poctivě vyběhal.  

Hlavní příběh hry mě zas tak moc nezaujal, finále se dá (ohledně postav) trošku předvídat (doufal jsem, že k tomu něčemu jistému nedojde, ale došlo) a přiznám se, že mě tento příběhový zákrut vyloženě štve, kdykoli ho někde vidím. Mnohem víc mě bavila explorace a všechna ta omáčka okolo. I přesto jsem ale trošku zvědavý, jak bude příběh pokračovat dál.
Atmosféru podle mě hra vystihla dobře a světelné meče mi ke spokojenosti celkem stačí. Bavilo mě řešit hádanky za pomoci BD1, stejně tak sbírání všeho na zemi a v neposlední řadě i jízda na mountech nebo plachtění s místním ptactvem. Naopak mě opět štval respawn nepřátel po každém použití meditačního kruhu. Také nastalo mrzení, že výrazně ubylo soubojů se sithy, zčásti je nahradili nájemní lovci se světelnými meči. Nicméně, protože hra vylepšila těch pár maličkostí, které jsem vytýkal jedničce, tak dávám o něco lepší hodnocení.
Jo, a taky má super minihru se stolní arénou, kam přibývají postavičky z reálně naskenovaných nepřátel. Hráč si jen zvolí figurky a o souboj se postará sama hra. Škoda jen, že má pouze několik NPC protihráčů.
Hru jsem dohrál za nějakých 65+ hodin.