Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Návrat k pokračování příběhu Cala Kestise jsem poměrně dlouho odkládal. Nakonec se mi vyskytly vhodné podmínky pro jeho zahrání, a po dohrání i vyplněná touha smazat tolik dlouhodobě zaplněného místa na disku. Hru beru jen jako příjemný mainstream. Nic moc jsem od ní nečekal a nedělá mi ani problém odpustit nějaké drobnosti, nakonec mě to stejně zase vtáhlo. Chtěl jsem prozkoumat každý kout na každé planetě a vyzobat všechny předměty a upgrady (až na semínka rostlin, které jsou zabugované a nedají se občas sebrat), což se mi nakonec podařilo.  

Po prvním díle nastal časový skok, všechny původní postavy se někam rozutekly a Cal má nové kámoše, s nimiž jde na misi na Coruscantu. Impérium se stále roztahuje, takže o troopery a droidy není nikde nouze. Důležitější vedlejší postavou se stává ostrostřelec s jetpackem Bode, jehož občasná výpomoc přijde vhod. Nicméně Síla tomu chce, aby Cal zase spojil dohromady svůj dřívější tým (asi tak obsah první třetiny hry), a ve zbytku odhaluje tajemství záhadné bezpečné planety, kam by se možná dalo ukrýt před impériem. Jen k ní najít cestu, a hlavně dříve než noví nepřátelé.  

Myslím, že značně přibylo vertikálních lokalit, což jsem v jedničce chtěl nejvíce. Výhledy nad propastmi či v mracích a falešné pocity závratě si prostě užívám. A taky světelný meč do každé ruky, paráda. Cal s BD1 mají teď k dispozici řadu dalších dovedností pro překonávání překážek, a taky další útoky Silou. Ty se v boji špatně uplatňují, protože na ně obvykle moc není prostor, ale dají se využít různými způsoby. Pár z nich jsem se naučil používat a bavilo mě to s nimi, třeba uzemňování nebo naopak vyzdvihnutí protivníků do vzduchu. A jelikož jsem konečně mohl s plným zážitkem přehazovat troopery přes okraje srázů, celkem jsem se bavil.  

Na začátku mi tedy působil potíže souboj s mečem, takže po nějaké době jsem přepnul na snadnou obtížnost. Nechal jsem to tak do konce hry, jelikož to mělo asi nejblíž k poměrně rychlé likvidaci nepřátel z Jedi Academy, jejíž ovládání mám nějak pořád v paměti (a taky jsem si vědom respawnu nepřátel). I tak je výhodné naučit se okamžité vykrytí rány, protivník je poté na chvilku odkrytý. Zhruba od půlky hry mi už to s mečem šlo mnohem lépe, k čemuž přispěly i značné skilly ze stromu (z kamene) dovedností.  

Opět jsou přítomny překážky, k jejichž překonání je často nutné postoupit v hlavním příběhu a získat k nim nějaký upgrade později. Tentokrát se tyto objekty vyznačují přímo v mapce červenou barvou, což indikuje, že hráč by se o ně ještě neměl snažit. Naopak použitelné (a ještě nepoužité) jsou značeny zeleně, takže hráče navádějí zpět do konkrétních míst, kudy už prošel dříve. Orientace celkově se mi zdála lepší než v jedničce, ale chtělo by to zase víc míst k fast travelu.  

Jakousi ústřední planetou se stává skalistý Kaboh s různými zajímavými oblastmi (dehtová přehrada, klenutý les, výšiny a doly…), kde je umístěna pomyslná základna v místním baru. Bavila mě písečná Jedha s větrnými skalisky a ruinami. Roztříštěný Měsíc mě stál hodně vzrušujících závratí a naopak Coruscant je pro mě vždy depresivní svět, kam se nerad vracím. A samozřejmě všude se rozmáhá impérium v jakékoli podobě, ať už s vojenskými základnami, nebo s průmyslovými mega strukturami na všechno možné.

Ani tady nechybí porůznu ukryté jediské puzzle komnaty s upgrady (naštěstí ne moc těžké), nebo challenges zaměřené na různé schopnosti (u jedné takové skákačky se zelenými bariérami jsem strávil asi hodinu, než jsem byl schopen ji proskákat, ale většina jde rychle - třeba arénové souboje).  

Zajímavé jsou pasivní perky. Na začátku jich má Cal jenom tři a dají se odemknout až na deset slotů, přičemž se do nich mohou vkládat libovolně jakékoliv nasbírané či koupené skilly. Ne, že by dávaly nějaké extra super výhody, ale přece jen nějaké.

Pro sběratele jako jsem já, jsou asi nejužitečnější upgrady ve hře ty, které vyznačí všechny nesebrané předměty přímo v mapce, takže (v závěru hry) už nehrozí toulání naslepo. Sbírá se všechno možné od oblečení po místní platidla – hlavní  a nejpočetnější jsou shardy a datadisky, Jedha má svitky, a pak ještě padá něco z lovců odměn, za všechno se kupují další věci do výbavy. Taky se může plnit velké akvárium rybami od místního ukecaného rybáře. Podařilo se mi všechno nasbírat, z čehož mám uspokojení.
Nejhorší byly dva poslední chybějící shardy na Kobohu – jeden komplikovaný ve stáji a druhý se mi vůbec neukazoval na mapě (nakonec jsem ho objevil v zapomenuté oblasti Forward Control Tower, potvoráka), díky čemuž jsem úspěšně završil komplet achievementů na Steamu. Vedlejší úkoly bounty hunts mě pak navíc v závěru příjemně překvapily skrze zajímavé cameo a malý plot twist. Jsem nakonec rád, že jsem si je poctivě vyběhal.  

Hlavní příběh hry mě zas tak moc nezaujal, finále se dá (ohledně postav) trošku předvídat (doufal jsem, že k tomu něčemu jistému nedojde, ale došlo) a přiznám se, že mě tento příběhový zákrut vyloženě štve, kdykoli ho někde vidím. Mnohem víc mě bavila explorace a všechna ta omáčka okolo. I přesto jsem ale trošku zvědavý, jak bude příběh pokračovat dál.
Atmosféru podle mě hra vystihla dobře a světelné meče mi ke spokojenosti celkem stačí. Bavilo mě řešit hádanky za pomoci BD1, stejně tak sbírání všeho na zemi a v neposlední řadě i jízda na mountech nebo plachtění s místním ptactvem. Naopak mě opět štval respawn nepřátel po každém použití meditačního kruhu. Také nastalo mrzení, že výrazně ubylo soubojů se sithy, zčásti je nahradili nájemní lovci se světelnými meči. Nicméně, protože hra vylepšila těch pár maličkostí, které jsem vytýkal jedničce, tak dávám o něco lepší hodnocení.
Jo, a taky má super minihru se stolní arénou, kam přibývají postavičky z reálně naskenovaných nepřátel. Hráč si jen zvolí figurky a o souboj se postará sama hra. Škoda jen, že má pouze několik NPC protihráčů.
Hru jsem dohrál za nějakých 65+ hodin.

Pro: Krásné lokace; mounty; občas zajímavé hádanky; světelné meče; BD1; více vertikality; fajn camea; minihra

Proti: Nepříliš zajímavý příběh; méně sithů; respawnování nepřátel

+15 +16 −1
  • PC 90
Svět Star Wars mám opravdu rád pro jeho specifický styl, atmosféru i mytologii. Zatímco Star Wars Jedi: Fallen Order přinesl nepříliš originální, ale zábavný gameplay a z příběhového hlediska jel hodně na jistotu, dvojka všechno dost výrazně upgraduje a více funguje i sama za sebe. Zatímco jednička byla obstojnou AA záležitostí, tak Star Wars Jedi: Survivor už je nefalšované tříáčko. Větší, hezčí, akčnější, příběhovější, dialogy nabitější a řekl bych tak nějak ve všem o třídu lepší. Stále si ovšem ponechává celou řadu problémů - ať už z hlediska příběhu, některých dle mého zbytečných herních mechanik a především, množství issues technického rázu.

Začnu nejdříve příběhem, který se podobně jako v jedničce parádně rozjíždí, ale v závěru, mluvíme-li o jeho hlavní kostře, ztrácí obdobně dech. V jednom se ale oproti prvnímu dílu výrazně liší - je výrazně originálnější (např. tím, že se dotýká dosud opomíjeného období Vrcholné republiky) a má pár silných dílčích momentů týkajících se hlavních postav. A tedy je tím i zajímavější. Jestli jsem něco Jedi: Fallen Order také vyčítal, tak to bylo málo dialogů a málo interakcí. Celá hra byla koncipovaná jako taková hodně light soulsovka, která více než na čemkoli jiném stavěla na hratelnosti a k její škodě už nestíhala pořádně rozvíjet jinak velmi sympatické postavy. Stále sice platí, že Jedi: Survivor stojí především na hratelnosti skládající se ze soubojů a exploringu, nicméně tentokrát má hráč k dispozici ústřední hub v podobě kantýny, kde se může dialogově naprosto vyřádit. K plné spokojeni mi chybělo snad jen dialogové větvení. Holt to ale není RPG, ale pořád spíše akční souls-like adventura.

A opět se nemění nic na tom, že mi ty souls prvky přišly poněkud zbytečné. Možná ještě více než minule. Na běžnou obtížnost hráč velmi brzy odemkne dostatek healing stimů na to, aby mohl projít celé části lokací prakticky bez zastavení. Nepřátel výrazně přibylo - jak do množství, tak do rozmanitosti. Souboje jsou rychlejší, s více nepřáteli naráz a tedy hektičtější. Odpouští více chyb, ale taky je potřeba zpacifikovat větší množství nepřátel. Osobně mi tohle tempo ale vyhovovalo a s ohledem na postavu Cala Kestise, který se z padawana stává mocným Jediem, mi to pocitově sedí. Co mi už vyhovovalo méně byl metroidvania styl odemykání lokací plný neviditelných zdí, ale to je holt moje preference coby systematického hráče, který nemá příliš v oblibě backtracking. Osobně jsem si nechal volitelný exploring až k závěru hry, kdy jsem měl všechny potřebné skilly pro průchod lokacemi odemčené. A udělal jsem dobře, protože jsem tak měl i mj. dostatek síly na některé tužší bossy.

Tím končí mé výtky k hratelnosti, protože ten zbytek mě bavil náramně. Pohyb postavy je trochu rychlejší a trhavější a souboje jsou díky tomu o něco méně gumové, na což jsem si chvíli zvykal, ale ve výsledku jsou přesnější a efektivnější. Nepřátel k poražení je fakt hodně. Od pohodových řadových stormtrooperů, přes různé minibosse, střední bosse až po poměrně tuhé bossfighty s lightsabery, kde si hráč pořádně otestuje parry. K prozkoumání je toho mimo hlavní dějovou linii opravdu hodně. Trochu mě mrzelo, že se většina hry koncentrovala jen na jednu planetu, což se po nějakých 60 hodinách už přeci jen začalo vizuálně trochu zajídat, ale zase je Koboh daleko promakanější než jakákoli jiná lokace předtím - jak po stránce designu a lore, tak vizuálně.

Tím se dostávám ke grafice a technické stránce. Upřímně, příliš nechápu četné výtky k vizuálu, který jsem si osobně po většinu času nadmíru užíval. Atmosféru Star Wars skrze grafiku, animace a celkovou choreografii tvůrci vystihli náramně. Oproti graficky slabší jedničce výrazný posun vpřed. Co ale už nemohu pochválit - v případě zapnutého ray tracingu - je optimalizace, která i v aktuální verzi hry na PC je stále dost tragická. A to i se zapnutým DLSS a navzdory tomu, že se mi framerate tabulkově jinak držel vysoko nad 60 fps. O to více zaráží, že k fixnutí některých nepříjemných grafických glitchů a částečné redukci nepříjemného stutteringu stačí pár jednoduchých modifikací, které by se špetkou snahy mohly být už dávno součástí aktuální verze hry. Ale ani poté hra nejede ideálně, zejména na Coruscantu a ve více otevřené a zaplněné centrální části Kobohu. Kromě škubání a dost citelného donačítání hry za běhu občas zlobí i světlo, které se nestíhá při rychlejším běhu některými lokacemi správně dočítat. Vidět je to zejména v tmavších interiérech. Nejednou jsem musel hru i vyloženě shodit do menu a znova nahrát, aby se světlo načetlo správně. Poslední věc, kterou zmíním, je sice drobnost, ale zamrzela mě. Hodně se mi v jedničce líbilo grafické ztvárnění hyperprostorových skoků mezi planetami. Ty v Jedi: Survivor zaznamenaly spíše downgrade.

Ve hře jsem nakonec strávil přes 80 hodin, vyzobal úplně všechno a snažil se poslechnout si každý rozhovor - tak mě to bavilo. Velký podíl na tom mají opravdu příjemně napsané postavy a to nejen ty hlavní jako Greez, Cere, Merrin nebo věrný parťák BD-1, ale i ty vedlejší, se kterými lze vést dialogy v ústředním hubu. Je to opravdu Star Wars jak má být a to včetně hudby - jak té orchestriální, tak bangerů v kantýně. Zejména těch huttských od mongolské kapely The Hu.

Occlusion Culling Fix 
SWJS - Fixes and Improvements 

Pro: bohatá hratelnost, souboje, hodně druhů nepřátel a bossů, vizuály, podání příběhu, postavy, Star Wars atmosféra, velké množství dialogů, soundtrack, westernový vibe

Proti: velké množství glitchů, optimalizace, za mě zbytečné souls prvky, menší množství planet, v závěru příběh opět až na jeden aspekt ztrácí dech, některé přepísknuté volitelné bossfighty (s nepřáteli, co umí instakill), odměny opět spíše jen kosmetického rázu

+18
  • PC 90
Prakticky ve všech aspektech předčí první díl, Call už není naprosto neschopný ňouma, kterého složí první "vesmírná veverka" nebo jeden stormtrooper. Dovednosti síly a pohyby zůstaly (logicky nekoná se žádná "resetovací amnézie") z Fallen Order a přibyly hromady dalších. Rozšířila se i rodina světelných mečů a hlavně dovednosti v překonávání "plošinovkových pasáží"..
To mě na hře bavilo vůbec nejvíce. Běh po stěně, běh po další stěně, skok "do prázdna" a přitáhnutí se na háku.
Mnohem komplexnější než v Uncharted i Tomb Raiderech.
Technická stránka i patchi 9 není zrovna dokonalá. Je to funkční párkrát to spadlo na plochu a lidi citliví a výkon...
Prostě to často nevytěžuje grafiku na 100% a vypadá to na úzké hrdlo procesoru, kde škvaří jedno dvě jádra a zbytek nedostává "práci".. To je slabina.

Pro: Plošinovkové pasáže, grafika, filmovost, Call má už na začátku sadu dovedností z prvního dílu

Proti: Výkon a stabilita hry i po patche 9

  • PC 90
Herní výzva 2024 - 5.  Nikdy se nevzdávej! 

Dlouhé čekání od doby kdy jsem dohrál první díl, abych si mohl zahrát druhý se naplnilo.
A tak jsem se do toho pustil, opět mě to vtáhlo do parádní atmosféry celé hry stejně jako první díl. Už od dob neskutečně fenomenální trilogie Jedi Knight v čele s Kylem Katarnem, a celkem přijatelného dvoudílu Force Unleashed, tu nic podobného nebylo.
A právě série Jedi tentokrát s hlavním hrdinou Calem Kestisem se jim může rovnat. Sérii Force Unleashed překonává ve všech ohledech a sérii Jedi Knight se hodně přibližuje ale Kyle Katarn je stejně TOP a na tuhle trilogii nedám dopustit.

Ale zpět ke Survivoru, co se mi na hře líbilo? Tak předně skvělý příběh, v němž tentokrát hledáte jakési skryté místo v galaxii, jako útočiště pro ty co chtějí začít nový život a být skryti před Impériem. Více to rozebírat nebudu, protože to si prostě musí každý zahrát. A navíc spoilery...
Dále grafická stránka hry samozřejmě super a nakonec sympatické postavy, včetně Greeze s kterým se člověk fakt nenudí.

A co se mi nelíbilo? No snad jen trochu nevyvážená obtížnost, ale co rozhodně musím zmínit je celková optimalizace hry, to se moc nepovedlo. Taky zbytečnost střešní zahrádky na saloonu, kterou jsem vůbec nevyužil, jen jsem tam pár rostlin nasázel a pak už jsem se tam stejně nevracel a nevšiml jsem si, že by to vůbec k něčemu bylo.

Závěrem jen dodám, že se teda už strašně těším na finální díl této budoucí trilogie, protože závěr hry v nás může  vyvolat nejednu otázku, jak to asi bude dál. A snad už nebudu tentokrát čekat tak dlouho... No asi budu.

Pro: Příběh, svět Star Wars, grafika, postavy, soundtrack

Proti: optimalizace, glitche v texturách, sběratelské předměty - obzvlášť semínka

+12
  • PC 95
Tři roky jsem čekal na den, kdy vyjde pokračování Jedi: Fallen Order. Kultovní akční adventury, která si získala moje srdce, jako málo která hra. Od Star Wars Jedi: Survivor sem si hodně sliboval, a neváhal jsem si hru koupit ještě před vydáním. Hodně jsem očekával a mnoho jsem dostal.
Perfektní příběh, který je sice ze začátku pomalejší, ale posléze nabere takové obrátky, že mě, za monitorem, málem klepla pepka. Suprové grafické zpracování a hlavně obří svět, na kterém se vývojáři opravdu vyřádili, a bylo na co se koukat.
Hodně čtu, že lidi nadávají na špatnou optimalizaci a škubání obrazu během hry. Jako ano, tu a tam se to škublo, ale díky tomu, že nejsem až tak náročný, jsem si hru i tak užil. Škubání a padání FPS mi vykompenzoval úžasný herní zážitek. Zase se ale nechci zastávat Pánů od EA a Respawnu, mohli si s nastavením pohrát, stejně jako se zbytkem hry a vše by bylo OK.
Postavy nezklamaly, ale taky nijak extrémně nepřekvapily. Za mě, byly ve Fallen Orderu, kupříkladu lepší záporaci (Trilla a Malicos TOP).
Ovšem potěšila Nightsister Merrin, na kterou jsem se těšil, a ze které, jsem šel opět do kolen. Románek Cal/ Merrin jsem očekával, asi jako většina fanoušků prvního dílu. Už jejich první setkání mi cosi napovídalo…. a posezeníčko u ohníčku? Tak tam už byli oba jasní. Merrin se toho nebála a Cal si z ní málem krupnul do textilu. Držení za ručičky, v první polovině hry, nakonec vyvrcholilo polibkem ve druhé části hry a to ve velkém stylu. Líbáníčko při měsíčku...TOP ty vole :D
Merrin a Cal si prostě byli souzeni. A já jsem rád, že to takhle dopadlo. 

Pro: Příběh, Grafika, Merrin

Proti: Nastavení hry

+15