Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 50
Herní výzva 2025 - 10. Crash 

Tato adventurní jednohubka dohratelná za jeden až dva večery nabízí příběh Petera, jenž s pilotem ztroskotal na Antarktidě, kam letěl kvůli svému výzkumnému projektu. Klíč v hratelnosti na jeho cestě za záchranou je hlavně v množství flashbacků, kde si prožijeme, jak se do této situace vůbec dostal a hlavně jeho vztah s Clarou, která mu v jeho práci pomáhala. Nejoriginálnějším prvkem je systém rozhovorů, kde si nevybíráme konkrétní věty, ale klikáme na různobarevné kruhy znázorňující emoce. Odpověď tak může být vystrašená, nadšená, negativní apod. Zajímavý nápad, ale ve finále to ovlivní příběh minimálně.

Graficky je hra povedená, má specifický styl a design prostředí se rovněž povedl. Výtečné je i namluvení. Hratelnost je ale dost mdlá a pomalá, flashbacky jsou mnohdy dost nudné a zakončení příběhu je takové... no... to si asi musí každý přebrat sám, ale já byl docela zklamaný.

Ve finále to není špatná hra, ale žádná perla to také není. Za zahrání asi stojí, ale nelze očekávat zázraky. Zkrátka průměr.

Pro: Originální systém rozhovorů; zajímavý audiovizuál; námět.

Proti: Občas nudné; krátké; zvláštní zakončení.

+15
  • PC 55
Po delší pařbě jsem skočil pro změnu po nějakém meditativním zážitku. Po něčem, co ještě tolik ozkoušené nemám, ale zároveň se může honosit titulem příběhové hry – tedy po interaktivním filmu.

South of the Circle začíná v minulosti, v 60. letech minulého století, v době, kdy Studená válka nebylo jen sprosté slovo, ale reálná hrozba pro celý svět. Příběh se točí kolem dvou postav, které s nějakým vrtulákem ztroskotají kdesi uprostřed nehostinného antarktického prostředí. Jeden je zraněný víc, druhý míň a tak se ten druhý vypraví do fujavice s cílem vyhledat pomoc.

Jenže vyhledá spíš melancholické vzpomínky a prázdnou sovětskou základnu. S výsledkem, že v tom prvním ohledu příběh neuvěřitelně stagnuje a nudí a v té druhé části naopak burcuje a přidává na napětí. Jen ten nepoměr je tak markantní, že je těžké se pro hru nadchnout.

Pokud je totiž příběh vyprávěn formou vzpomínek do minulosti, jedná se o těžkou melancholickou nudu. Pravda, hra ukáže svůj koncept reakce na dialogy, který nepracuje s větami, ale s emocemi zobrazenými formou obrázků nebo barec. Takový koncept mi přijde veskrze hodně zajímavý a ve spojitosti s povedeným hudebním doprovodem i notně atmosférický.

Kromě atmosféry tu ale tvůrci ještě zvládli dabing, který je jedním slovem exkluzivní. Britská angličtina tu nabývá takových rozměrů, že poslouchat každou větu z pohledu titulních postav, je vysloveně blaho. Bohužel blaho to přestává být, když se opět vrátíte do vzpomínek. V tu chvíli totiž zamrznete i Vy a čekáte, až se děj opět vrátí do reálného času – tedy do výše zmíněného nehostinného zasněženého světa, který pokládá mnoho otázek a vy očekáváte, že dorazí i odpovědi.

Odpovědi nakonec i dorazí, ale stejně tak, jak je obecně zparchantělý scénář, tak je nepodařený i ten závěr. Pak tedy nezbývá nic jiného, než tvůrcům poděkovat alespoň za hudební doprovod, atmosféru, minimalistický, ale líbivý design a především dabing, protože to hlavní – příběh – tu scénárista úplně nezvládl. Škoda. Na interaktivní film bohužel škoda více než markantní.
+12
  • PS5 75
O South of the Circle jsem nikdy předtím neslyšel, ale rozhodl jsem se hru vyzkoušet hlavně kvůli splnění letošní výzvy. Na první pohled mě zaujalo zajímavé zpracování grafiky. Jednoduchá pastelová grafika hře docela sluší, i když ji skoro stejnou měrou kazí přepálený film grain, který bohužel nejde vypnout. Animace jsou také velmi povedené, skoro bych řekl, že jsou výsledkem mo-capu, ale to nevím určitě a zas tak mě hra nezaujala, abych si to zjišťoval.

Po hratelnostní stránce se jedná o ideální hru pro člověka s novorozencem jako já, kterého je potřeba každých 5 minut utírat od blitek. Hra se totiž víceméně hraje sama. I když je potřeba občas někam dojít, většinu času budete jen sledovat cutscény a reagovat emocemi na dané situace. Většinou máte na výběr z více emocí, ale na volbě prakticky nezáleží. Experimentálně jsem došel k závěru, že samotnými emocemi nelze příběh ovlivnit, takže můžete hru bez interakce nechat běžet, zatímco se věnujete dítěti, a nějaká emoce se vždy nakonec vybere sama. Nechápu, k čemu od vás hra vyžaduje input pro výběr emoce, která je zrovna k dispozici na výběr jako jediná, když se nakonec stejně vybere sama i bez vašeho přičinění. Ve hře jinak jsou i volby, na kterých (zdá se) záleží, ale můj příběh skončil nakonec úlně v rozporu s tím, co jsem celou hru dělal, a ani nevím, jestli je jedná o chybu, nebo jen špatný scénář.

Příběh mě jinak až do samotného zpackaného závěru bavil. Hra ma perfektní voice acting, dobré dialogy, cekem zajímavou zápletku a dobře zpracované přechody mezi současností a flashbacky. Škoda, že ve hře není víc interaktivity.

Pro: Atmosféra, umělecký styl, voice acting

Proti: Závěr, interaktivita, film grain

+3