Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Terén, prach, kaluže a blato ma vždy priťahovali viac ako asfalt. Či už v realite alebo virtuálne.
 
V reálnom svete si prečisťujem hlavu jazdou na endure a štvorkolke.
Vo virtuálnom svete, v kategóríi závodné/simulátory, patria hry s off-road tématikou medzi moje najoblúbenejšie. 

Už pred vyše 20-timi rokmi, pri hrávaní takýchto hier, som sa zamýšľal, keby obyčajné závodenie vystriedalo skutočné dobrodružstvo. Mať za úlohu niekoho/niečo doviesť na odľahlé miesto, zvoliť trasu, pri ktorej by sa nerozbilo auto, čeliť nástrahám v podobe hlbokého blata/piesku/snehu. 

Veľké prekvapenie bolo, keď som asi v roku 2005 objavil budgetovku Cabela´s 4x4 Off-Road Adventure 3 (2003). To bolo presne ono. V nej bola spracovaná idea, brať a plniť rôzne úlohy rozmiestnené po krajine. Už prvý (2001) a druhý (2002) diel položil základy takéhoto konceptu. Tieto prvé 2 diely mali ale dosť arkádovo-primitívny jazdný model a preto som im aj hneď prestal venovať pozornosť. Spomenutá tretia časť CORA 3, už bola na svoju dobu podstatne uveritelnejšia. Jazdilo sa len na terénnych autách, ale základná idea a hratelnosť, bola veľmi podobná dnešnému Snowrunneru. Hra ma dosť ma upútala a priebežne som sa jej venoval asi 2 roky. Nič podobné vtedy neexistovalo.

Keď sa zjavil na scéne Spintires, obdiv a nadšenie bolo u mňa obrovské. Trochu prerobený Mudrunner som takisto nemohol vynechať. Obom hrám ale chýba premyslenejší koncept. Prevážanie dreva stále dookola, veľa ludí omrzí. Mňa síce neomrzelo, a dohral som všetky mapy v nich, ale dať celej veci hlbší zmysel, si úplne pýtalo. A to sa udialo v Snowrunneri. Tu je konečne prvotný nápad dotiahnutý do konca. Pre mňa dokonalá hra, s objemným obsahom a návykovou hrateľnostou, ktorá ma dokázala prinitovať k monitoru na dlhé desiatky hodín.

Chytľavosť a návykovosť pramení z motivácie splniť úlohu, kupovať lepšie a lepšie vozidlá, vylepšovať ich nájdenými komponentami, zdolávať dovtedy nepriechodné cesty a skratky. Celý postupný progres ma veľmi bavil. Samotná jazda a objavovanie nádherne vytvorenej prírody, je tiež extrémne silný element hry. Pre mňa balzam na oči, sledovať, ako pracuje a reaguje podvozok na všetky nerovnosti a terénne prekážky. Práca s mapou pre rozumné plánovanie cesty, spravovanie vozidiel/komponentov v garáži a samotná, podľa možnosti opatrná jazda, sú tri aspekty, ktoré je doležité nepodceniť. Netrpezlivého hráča, ktorý by chcel všetko-naraz-hneď-všade, rýchlo prepadne pocit frustrácie, zúfalstva, bezradnosti.

Tri veľké regióny, každá rozdelená na 4 lokality, sú dostatočne rôznorodé.  Začiatočný Michigan vyzerá na prvý dojem jednoducho (dosť asfaltových ciest). S úvodnými, málo výkonnými vozidlami, primárne určenými na spevnené cesty, je ale pohyb v oblastiach mimo asfaltiek úplne bez šance. Bez pohonu všetkých kolies a offroad pneumatík sa neoplatí vôbec púštať do zabahnených, zatopených, na pohľad ťažko prejazdných miest. Progres ide pomaly, peňažné odmeny za splnené úlohy sú malé. Nie je to jednoduché. Obtiažnosť je spočiatku podobne vysoká, ako neskôr Aljaška a Tajmyr s už výkonnejšími a vylepšenými autami.
V zasneženej Aljaške je aj s reťazami na kolesách ťažký život. Prvá lokalita má dosť problémové miesta, ťažké na prechod aj s prázdnym vozidlom. Moc ma ale potešilo, že autori nenahádzali všade non-stop spomaľováky v podobe pol-metra snehu. A teda druhá a tretia lokalita, je na hlboké a pokokné rozdýchanie sa. To je romantika bez stresu, veľa úloh absolvovatelných po asfaltkách, nakládka za jedným rohom, vykládka za druhým.
Zablatená ruská oblasť Tajmyr v obtiažnosti nepoľaví, a dá tiež zabrať. Ostáva len obuť si tie najväčšie kolesá s drapákmi alebo balóny do bahna a smelo do toho. Niektoré zákerné miesta, cez ktoré bolo potreba doručiť náves alebo dlhé drevo, bola skúška nervov. Tri možné trasy na výber, stačí si len vybrať. Na prvej hrozí 90-percentné riziko prevrátenia, na druhej zaseknutie v úzkom priestore o skalnú stenu, a na tretej blato do výšky "pol auta" bez stromov v okolí. Tomu hovorím výzva.

Pocit zadosťučinenia pri dovezení nákladu do cieľa cez náročný terén, stojí za to. Behom okamihu sa dá z dôvodu poľavenia sústredenosti urobiť aj hlúpa chyba. A potom nastáva o to väčšie sklamanie. Prevrátenie naloženej súpravy, totálne zapadnutie, zakliesnenie medzi stromami, prípadne fatálne poškodenie, často znamená stratu pol-hodiny, či hodiny hrania. Pocit zmareného času, niekoľkominutová spŕška nadávok, chytania sa za hlavu a lamentovania nad zbytočne riskantným manévrom. Také depresívne momenty som zažíval opakovane. 

Grafika má podstatne lepšiu úroveň oproti minulým dielom. Spracovanie rôznych typov krajín, terénu a vozidiel je ohormujúce. Takisto aj rôzne efekty a detaily, dotvárajúce realistický dojem. Či už funkčné klapky na výfukoch, odfukovanie vzduchovej sústavy pri zabrzdení, spadnutie snehu z konárov pri zavadení o strom, špinenie karosérie, častice odlietavajúce od kolies, zhúpnutie lapačov nečistôt (zásterky) pri zastavení/rozbehnutí, stekajúca voda z rôznych častí vozidla pri vynorení z hlbšej rieky, efekt postupného namočenia karosérie pri vjazde do vody a podobne.
K úplnej spokojnosti mi ešte chýba vymrštená hradba vody na obe strany, pri rýchlom prejazde potoku. A trochu je škoda, že v minulých dieloch zapracované zachytenie kusov blata na pneumatikách, zrušili.

Na hre sa dajú nájsť určite aj nejaké nedostatky, ako napr. že fyzika jazdy nereflektuje 100-percentnú realitu. Často si je možné všimnúť, ako sa kolesá vznášajú vo vzduchu tesne nad zemou, jazda po kameňoch pôsobí ako s RC-modelom, zotrvačnosť hlavne pri ťažkých naložených vozidlách je priškrtená alebo návesy/prívesy šmýkajú v zákrutách aj po suchej ceste, ako keby bol všade ľad. Cestný ťahač s vylepšeným motorom sa na rovinkách vie rozbehnúť na rizikovú rýchlosť, pri ktorej je problém udržať sa na ceste a nenapáliť v prvej zákrute do zvodidiel. Tu je poznať, že engine hry nie je stavaný na rýchlu jazdu. Čím rýchlejšie vozidlo ide, tým viac to pôsobí, akokeby sa gravitácia zmenila zo zemskej na mesačnú. Tieto nedostatky mi ale nevadia, a bez problémov ich prebíja hrateľnosť.

Dohratie základnej hry na 100%, je beh na dlhú trať.
Mne sa podarilo zvládnuť nástrahy a splniť komplet všetky úlohy približne za 170 hodín, v normal-mode.
A možem skonštatovať, že to bola ultimátna zábava.
V hard-mode, so zťaženými podmienkami, kde sa napr. platí aj za tankovanie, by som rád hru niekedy znova celú prešiel.
Momentálne prechádzam postupne cez sezóny, ku ktorým sa, keď-tak, vyjadrím samostatne.
+8
  • PC 90
V téhle hře mám nahráno 2 238 hodin. Asi mě lze považovat za závisláka. :D

Nikdy mě moc nebavilo cokoli, co má přídomek simulátor. Nikdy jsem neviděl důvod hrát něco, co můžu dělat v reálu. Z nějakého záhadného důvodu jsem zkusil tuhle šílenost. A probudil se ve mě malý kluk. SnowRunner neberu jako simulátor reality. To v mnoha ohledech není. Spíše jde o simulátor aut na dálková ovládání. Něco co jsme s klukama - a notnou dávkou fantasie - dělali se svými autíčky na pískovištích, na trávnících, v lese a podobně. Jen je to mnohem sofistikovanější a nepoměrně těžší.

Každá cesta je výzvou, každý náklad je výzvou. Dokážeš dojet pro náklad a dopravit jej na místo určení?

Každý šofér tohle zná. Jeho život, a svět, je cesta mezi nakládkou a vykládkou a dost často je jen na něm, jaká ta cesta bude. SnowRunner tomuhle dává úplně nový rozměr. Zatím co v ATS/ETS je vaší největší starostí stihnout čas vykládky, v SR je vaší největší starostí, aby cesta, kterou jste se vydali, vůbec dovolila se k vykládce/nakládce dostat. A to i když si postahujete ty nej OP mody. Ještě jsem nenarazil na takový, který by ostatní auta odsunul na druhou kolej a celou mapu odjezdil jen s ním. Každé auto má svá plus a svá mínus, s každým nákladem raději jedu s autem, které se pro ten náklad víc hodí a každá mapa přináší nové výzvy a na každé využiju jinou sestavu v garáži. A to zatím pořád jedu na celkem malou obtížnost, jen se snažím třeba nemíchat auta z ruSSka s jinými než ruSSkými mapami a naopak.

Mám své oblíbené mapy, které jsem si dal několikrát. Asi na pomyslném prvním stupínku je úvodní mapa Michigan. S tou si autoři dali fakt práci. Hned druhá je Yukon. Právě pro svou rozmanitost, kdy na jedné mapě najdete vše. Bláto (hodně bláta :D ) vodu (hodně vody :D ) rozbité kamenité cesty (hodně kamení, fakt hodně :D ) a v neposlední řadě hromady sněhu i ledu.

Stejně tak mám neoblíbené mapy ve kterých plním jen to co musím a rychle pryč. Nejneoblíbenější mám Tajmyr. Už jen proto co je to za mapu z historického pohledu. Mrtvá trať a statisíce lidských obětí. Ta mapa už jen z tohohle důvodu na mě nepůsobí dobře. Druhou nejméně oblíbenou je poloostrov Kola. Sice si autoři hry v žádné z map nic nedělali s logikou rozmístění garáží, skladišť a dalších věcí, ale na poloostrově Kola tomu narazili beranici.

Nebudu tu plýtvat písmenky na nelogičnosti ve fyzice. Není to realistický simulátor. Je to simulátor autíček na dálkové ovládání - už jen ty nebržděné přívěsy a návěsy na to odkazují ;) - s ohromnou porcí výzev. A právě ty výzvy mě u téhle hry už přes 2 tisíce hodin drží a pořád ještě nemám dost. Ve svém věku už nemůžu mezi kluky na pískoviště - asi bych brzy skončil s nálepkou nějaké deviace :D - tak své vnitřní dítě mohu nechat realizovat v téhle hře. A je to paráda.

Ano, frustruje mě, když mě někde zastaví nebo převrátí v trávě schovaný pařez na který bych v reálu vytáhl motorovku a pokračoval v cestě. Frustruje mě, že ta větev se nezlomí a nezlomí, což by v reálu už dávno udělala. Ale tohle není realita. Tahle hra vám má ubližovat, má vám znepříjemňovat život. Jen tak z vás vydoluje to nejlepší a donutí vás hledat řešení i jinak než prostě a jednoduše šlápnout na plyn a ono se to poddá. Donutí vás si každou - i tu nejvíc vedlejší - cestu projet a plánovat kudy jaký náklad vézt. Donutí vás uvažovat nad každým pootočením volantu, nad tím jak do které zatáčky najet, jak najet do výmolu, jestli se držet vyjetých kolejí, nebo to raději zkusit vedle ... . Prostě pořád máte nad čím přemýšlet a co řešit.

Prostě je to simulátor terénních vozů ve světě SnowRunnera, ne v reálném světě. A to je dobře. Jinak by mě to nikdy bavit nezačalo. V reálu jsem už tu čest měl. A fakt to není taková zábava. ;)



Přeji tisíce uplazených kilometrů a tisíce hodin frustrací nad převrácenými náklaďáky a rozsypaným nákladem.
+19
  • PC --
Jejich revírem není asfalt
Jejich tempo je zdlouhavé
Jejich protivníky jsou pařezy, kameny a mocné klacíky
Muži ze Snowrunnera pracují ve dne, protože v noci nic nevidí
Jejich úkolem je smýkat náklad nezdolným terénem a nezapadnout


Zastavím a pneumatiky se pod tíhou boří hlouběji a hlouběji do bahna, možná už ani nevyjedu... OK, teď není vhodný čas se škrábat na hlavě přes nohu. Chytit momentum a nepřehnat to s otáčkami chce citlivou práci s převodovkou a soustředění. Kolikrát jsem se nahýbal pro pivo a chvilková nepozornost mě stála jednu stranu náprav ve škarpě a náklad všude kolem.

Fyzikální engine a chování trucků není úplně ideální a občas má tendenci přehánět nebo naopak ignorovat poškození. Můžu válet sudy ze srázu a nic se mi nestane, ale jemně se otřu o svodidla pneumatikou a ozve se rána, jako kdybych najel na minu. +30dmg! Pádím si to z kopce švuňkem, na cestě větévka, co ji s přehledem pneumatika vyžehlí na prach, ale náprava dostane ránu, jako by tam ležel sekvoj. +20dmg! Tvrdohlavý over-powered vánoční stromeček zastaví na místě pochod dvacetitunového monstra a ani si u toho nezavrže.

Pevná silnice je dar z nebes, naviják pupeční šňůrou.

K dispozici jsou celkem tři státy, které jsou složeny z několika provázaných map. A každá z těch map je ještě větší, než v Mudrunnerovi. Jako rozjezdový a tutoriálový je Michigan, druhá je zasněžená Aljaška a třetí je ruský Taymyr. Těžké jsou svým způsobem všechny, protože zatímco v Michiganu ještě nemám upgradované trucky, tak na Aljašce poznávám, že sníh je větší svinstvo než bahno a na Taymyru už se na nějaké úpravy příjezdových cest vůbec nehraje, takže nemusím zapadnout jen uprostřed nekonečné bažiny, ale taky před vjezdem do skladiště.

Trochu matoucí může být, že je možné se mezi státy libovolně přesouvat hned od začátku a brát si s sebou i veškerou techniku. Někdo to může vzít ze špatného konce nebo spěchat do dalších částí moc rychle a následně to zabalit pro frustraci. Nepomůže ani nepříliš přehledný interface. Každý stát má své hlavní úkoly, ale každá mapa má ještě své vedlejšáky a časové výzvy. Oproti předchozímu dílu tady není technika a upgrady k dispozici hned a bez omezení, ale je potřeba to odemknout průzkumem nebo levelováním a za tvrdý cash nakoupit.

Jezdil jsem do zatáček smykem. S cisternou. A tisíci litry paliva.

Nevyhly se mi ani nepříjemné glitche, kdy po loadu nové mapy zmizel náklad z korby nebo se mi rovnou převrhl celý truck. V jedné z map se mi to stávalo opakovaně. Na druhou stranu, je to otevřený sandbox a bez patchů... Kamera je občas trochu neposedná, hlavně při obsluze jeřábu, ale to už je takový trademark od dob Spintires. Graficky je to obrovský posun kupředu a občas to dokáže být slušný Roman Tyčka. Každý truck má do detailu vymodelovaný interiér, včetně funkčních budíků a zpětných zrcátek. Dokonce je možno hlavu vystrčit z okna nebo se v kabině ohlédnou za sebe. Ještě by to chtělo vychytat ten komický pohyb rukou po volantu a bylo by to echt.

Snowrunner je po všech stránkách vylepšený Mudrunner. Obrovštější, s větší variabilitou nákladu a hromadou úkolů. Simulace extrémního offroadu i nadále zůstává hlavní náplní hratelnosti a ačkoli je tady spousta ústupků a zjednodušení oproti předchozímu dílu, nemyslím si, že je to špatně. Časem by se z toho stal docela harcore survival s možností naprostého selhání a nutností začít znovu celou hru. Což by, vzhledem k herní době desítek až stovek hodin, dokázalo zkazit den.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
+32
  • PC 60
Předem komentáře bych chtěla upozornit na to, že jsem ani Spintires ani Mudrunner nehrála, protože mě nezaujaly tím že se tam tahá jen dřevo. Snowrunner mě zaujal hned právě tím že je tam možnost plnit různé úkoly a že jich je opravdu hodně. Jak přesně začít ..... grafika je super, prostředí je super, úkoly jsou rozmanité a je jich dost na několik desítek hodin, mapy vypadají zajímavě a že je jich tolik je určitě plus. Je fajn začínat a oběvovat svět a získávat zkušenosti s terénem a pomalu si předělávat auta na lepší a silnější a nevím co všechno. Potud je hra v hodnocení na krásných 90% jenže ..... a tady narážím bohužel na to co dělá Snowrunner zajímavým, a to je bahno. Je všude, je ho plno a je silně přepáleně nastavené. Po prvotním zkoumání mi přišlo docela fajn probrodit se prvními úseky a určitě má své "kouzlo" že sami dokážete vyprostit xy tunový kamion a náklad z bahna, ale tady to začne hodně skřípat a to tak že opravdu hodně. Dokážete postavit asi 20 mostů, opravit vrtné plošiny, odstranit závaly a vytvářet tunely na jiné mapy, ale nedokážete spravit 10 metrový úsek silnice který je tak zabahněný, že na něm strávíte 20 minut. Pokud tuhle trasu jedete poprvé, podruhé, potřetí, je to v pohodě, ale když už stejným úsekem jedete po sedmé - a objet se to nedá, protože to znamená objet celou mapu a dostat se v podstatě do toho samého bahna jen z druhé strany - začínáte si říkat že ten úkol vám může být ukradený. Bahno je nesmyslně přehnané, do určitých skladišť se bez zapadnutí a 20 minut tahání navijákem nedostanete a co se týká dalších map, tak třeba Alijaška je v podstatě jen bahno a nic jiného. Moje trpělivost se dá rozdávat a nejsem žádná vynervovaná magorka která mlátí do stolu a nebo háže ovladačem, ale tohle je prostě moc. Hru jsem v podstatě vzdala a nestydím se za to, protože tohle není nějaký normální simulátor bláta ale nesmyslný simulátor zapadání do bahna. Po cca 25 hodinách hraní mi došla trpělivost právě na Alijašce, kdy jsem se do jedné lokace dostávala na 5x (použila jsem 4x možnost "vrátit auto do garáže") a při 5 pokusu se mi sekla vlečka o sloup a nejde s ní hnout ani dozadu ani dopředu a po bocích mám jen kameny takže se tam s kamionem nedostanu, takže mi zavazí v cestě a ještě jsem převrátila kamion. Pokud bych měla hodnotit, tak za všechno možné, kromě bahna, bych dala krásných 90% ale pokud připočítám bahno a fyziku - která je taktéž přehnaná a bylo by potřeba ji dost snížit - tak se dostanu v hodnocení na nějakých 40 - 50%. To co tuhle hru dělá zajímavou je zároveň to co ji dělá v podstatě nehratelnou. I s výkoným kamionem 6x6 zapadnete v malé kaluži a dostáváte se ven půl hodiny a to je podle mě špatně. Na hru jsem se těšila ale to zklamání je prostě moc velké na to abych ji nějak doporučovala. Auta jsou hezké a je velký výběr, ale toho bláta je prostě moc. Přehnaně moc.
+21