Civilization je jedna z prvních tahových strategií. Úkolem hráče je vybudovat co nejmocnější impérium, které přečká všechny historické epochy. Hra začíná v roce 4000 př.n.l. a může pokračovat až do současnosti respektive blízké budoucnosti. Na začátku dostanete pouze pár osadníků, založíte první město a je jen na vás, jak se budete vyvíjet dál. Můžete preferovat armádu, diplomacii, nebo se rozhodnout, že nepřátele rozdrtíte rychlým technologickým vývojem. Zároveň však musíte dávat pozor na blaho svých vlastních občanů a pokud možno je ještě přimět, aby vám s úsměvem na tváři pomáhali stavět vaše panství. Hra má opravdu široký záběr a každý si v ní může najít něco. Ostatně i možnosti vítězství jsou rozmanité - bojovníci jistě budou chtít rozdrtit všechny počítačové oponenty (pokud možno s tanky proti jezdcům na koních), mírumilovnější duše mohou jako první vynalézt vesmírný program a pro ostatní zbývá pořád ještě možnost výhry na skóre. Grafika je na svou dobu velmi příjemná. Zvlášť přiblížený pohled na rostoucí město s několika divy světa musí potěšit každého stratéga.
Civilization je jedna z prvních tahových strategií. Úkolem hráče je vybudovat co nejmocnější impérium, které přečká všechny historické epochy. Hra začíná v roce 4000 př.n.l. a může pokračovat až do současnosti respektive blízké budoucnosti. Na začátku dostanete pouze pár osadníků, založíte první město a je jen na vás, jak se budete vyvíjet dál. Můžete preferovat armádu, diplomacii, nebo se rozhodnout, že nepřátele rozdrtíte rychlým technologickým vývojem. Zároveň však musíte dávat pozor na blaho svých vlastních občanů a pokud možno je ještě přimět, aby vám s úsměvem na tváři pomáhali stavět vaše panství. Hra má opravdu široký záběr a každý si v ní může najít něco. Ostatně i možnosti vítězství jsou rozmanité - bojovníci jistě budou chtít rozdrtit všechny počítačové oponenty (pokud možno s tanky proti jezdcům na koních), mírumilovnější duše mohou jako první vynalézt vesmírný program a pro ostatní zbývá pořád ještě možnost výhry na skóre. Grafika je na svou dobu velmi příjemná. Zvlášť přiblížený pohled na rostoucí město s několika divy světa musí potěšit každého stratéga.
Civilization je jedna z prvních tahových strategií. Úkolem hráče je vybudovat co nejmocnější impérium, které přečká všechny historické epochy. Hra začíná v roce 4000 př.n.l. a může pokračovat až do současnosti respektive blízké budoucnosti. Na začátku dostanete pouze pár osadníků, založíte první město a je jen na vás, jak se budete vyvíjet dál. Můžete preferovat armádu, diplomacii, nebo se rozhodnout, že nepřátele rozdrtíte rychlým technologickým vývojem. Zároveň však musíte dávat pozor na blaho svých vlastních občanů a pokud možno je ještě přimět, aby vám s úsměvem na tváři pomáhali stavět vaše panství. Hra má opravdu široký záběr a každý si v ní může najít něco. Ostatně i možnosti vítězství jsou rozmanité - bojovníci jistě budou chtít rozdrtit všechny počítačové oponenty (pokud možno s tanky proti jezdcům na koních), mírumilovnější duše mohou jako první vynalézt vesmírný program a pro ostatní zbývá pořád ještě možnost výhry na skóre. Grafika je na svou dobu velmi příjemná. Zvlášť přiblížený pohled na rostoucí město s několika divy světa musí potěšit každého stratéga.
Sid Meier's Civilization je budovatelská tahová strategie, v níž hráč v kůži panovníka vybrané civilizace s ostatními národy soutěží v získání vojenské, technologické a kulturní převahy. Jednotlivé tahy herní svět posunují po časové ose; to od r. 4000 př. n. l., v němž hra začíná, až do r. 2100 n. l., po jehož dosažení se uzavře skóre a na základě počtu bodů určí vítěz. Ke stanovení vítězné civilizace nicméně může dojít i dříve, a to tehdy, když kosmická loď některého národa doletí do hvězdného systému Alpha Centauri, a pochopitelně také ve chvíli, kdy si jeden národ podmaní všechny ostatní. Úspěšnost ve hře, která oplývá rozsáhlými průzkumnými, vojenskými a diplomatickými výzvami, se odvíjí od toho, jak hráč rozděluje prostředky mezi výzkum, zdokonalování stávajících a budování nových měst a výcvik nových jednotek.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nichž stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končíčí výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se o svou podobou jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nichž stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končíčí výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se o svou podobou jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Sid Meier's Civilization je budovatelská tahová strategie, v níž hráč v kůži panovníka vybrané civilizace s ostatními národy soutěží v získání vojenské, technologické a kulturní převahy. Jednotlivé tahy herní svět posunují po časové ose; a to od r. 4000 př. n. l., v němž hra začíná, až do r. 2100 n. l., po jehož dosažení se uzavře skóre a na základě počtu bodů určí vítěz. Ke stanovení vítězné civilizace nicméně může dojít i dříve, a to tehdy, když kosmická loď některého národa doletí do hvězdného systému Alpha Centauri, a pochopitelně také ve chvíli, kdy si jeden národ podmaní všechny ostatní. Úspěšnost ve hře, která oplývá rozsáhlými průzkumnými, vojenskými a diplomatickými výzvami, se odvíjí od toho, jak hráč rozděluje prostředky mezi výzkum, zdokonalování stávajících a budování nových měst a výcvik nových jednotek.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nichž stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nichž stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Sid Meier's Civilization je budovatelská tahová strategie, v níž hráč v kůži panovníka vybrané civilizace s ostatními národy soutěží v získání vojenské, technologické a kulturní převahy. Jednotlivé tahy herní svět posunují po časové ose; a to od r. 4000 př. n. l., v němž hra začíná, až do r. 2100 n. l., po jehož dosažení se uzavře skóre a na základě počtu bodů určí vítěz. Ke stanovení vítězné civilizace nicméně může dojít i dříve, a to tehdy, když kosmická loď některého národa doletí do hvězdného systému Alpha Centauri, a pochopitelně také ve chvíli, kdy si jeden národ podmaní všechny ostatní. Úspěšnost ve hře, která oplývá rozsáhlými průzkumnými, vojenskými a diplomatickými výzvami, se odvíjí od toho, jak hráč rozděluje prostředky mezi výzkum, zdokonalování stávajících a budování nových měst a výcvik nových jednotek.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nichž stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nichž stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Sid Meier's Civilization je budovatelská tahová strategie, v níž hráč v kůži panovníka vybrané civilizace s ostatními národy soutěží v získání vojenské, technologické a kulturní převahy. Jednotlivé tahy herní svět posunují po časové ose; a to od r. 4000 př. n. l., v němž hra začíná, až do r. 2100 n. l., po jehož dosažení se uzavře skóre a na základě počtu bodů určí vítěz. Ke stanovení vítězné civilizace nicméně může dojít i dříve, a to tehdy, když kosmická loď některého národa doletí do hvězdného systému Alpha Centauri, a pochopitelně také ve chvíli, kdy si jeden národ podmaní všechny ostatní. Úspěšnost ve hře, která oplývá rozsáhlými průzkumnými, vojenskými a diplomatickými výzvami, se odvíjí od toho, jak hráč rozděluje prostředky mezi výzkum, zdokonalování stávajících a budování nových měst a výcvik nových jednotek.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nich stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nich stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Sid Meier's Civilization je budovatelská tahová strategie, v níž hráč v kůži panovníka vybrané civilizace s ostatními národy soutěží v získání vojenské, technologické a kulturní převahy. Jednotlivé tahy herní svět posunují po časové ose; a to od r. 4000 př. n. l., v němž hra začíná, až do r. 2100 n. l., po jehož dosažení se uzavře skóre a na základě počtu bodů určí vítěz. Ke stanovení vítězné civilizace nicméně může dojít i dříve, a to tehdy, když kosmická loď některého národa doletí do hvězdného systému Alpha Centauri, a pochopitelně také ve chvíli, kdy si jeden národ podmaní všechny ostatní. Úspěšnost ve hře, která oplývá rozsáhlými průzkumnými, vojenskými a diplomatickými výzvami, se odvíjí od toho, jak hráč rozděluje prostředky mezi výzkum, zdokonalování stávajících a budování nových měst a výcvik nových jednotek.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nich stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nich stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Sid Meier's Civilization je budovatelská tahová strategie, v níž hráč v kůži panovníka vybrané civilizace s ostatními národy soutěží v získání vojenské, technologické a kulturní převahy. Jednotlivé tahy herní svět posunují po časové ose; a to od r. 4000 př. n. l., v němž hra začíná, až do r. 2100 n. l., po jehož dosažení se uzavře skóre a na základě počtu bodů určí vítěz. Ke stanovení vítězné civilizace nicméně může dojít i dříve, a to tehdy, když kosmická loď některého národa doletí do hvězdného systému Alpha Centauri, a pochopitelně také ve chvíli, kdy si jeden národ podmaní všechny ostatní. Úspěšnost ve hře, která oplývá rozsáhlými průzkumnými, vojenskými a diplomatickými výzvami, se odvíjí od toho, jak hráč rozděluje prostředky mezi výzkum, zdokonalování stávajících a budování nových měst a výcvik nových jednotek.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nich stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nich stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Sid Meier's Civilization je budovatelská tahová strategie, v níž hráč v kůži panovníka vybrané civilizace s ostatními národy soutěží v získání vojenské, technologické a kulturní převahy. Jednotlivé tahy herní svět posunují po časové ose; a to od r. 4000 př. n. l., v němž hra začíná, až do r. 2100 n. l., po jehož dosažení se uzavře skóre a na základě počtu bodů určí vítěz. Ke stanovení vítězné civilizace nicméně může dojít i dříve, a to tehdy, když kosmická loď některého národa doletí do hvězdného systému Alpha Centauri, a pochopitelně také ve chvíli, kdy si jeden národ podmaní všechny ostatní. Úspěšnost ve hře, která oplývá rozsáhlými průzkumnými, vojenskými a diplomatickými výzvami, se odvíjí od toho, jak hráč rozděluje prostředky mezi výzkum, zdokonalování stávajících a budování nových měst a výcvik nových jednotek.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nich stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.
Vlastní hra se hraje tak, že hráč každou svou jednotku úkoluje na mapě světa. Na počátku hráč disponuje jedním, výjimečně dvěma osadníky. Osadník je pracovní jednotkou – slouží k hloubení dolů, konstrukci zavlažovacích zařízení, výstavbě silnic a železnic a především k obstarávání jídla, bez něhož není vyloučen jen rozvoj, nýbrž vůbec další existence říše. Ostatní jednotky ve hře jsou vojenské – jejich agendou je útok a zabírání měst. Mezi národy, v čele každého z nich stojí známá historická osobnost, ve hře mají zastoupení jak minulé civilizace, tak ty, jež se pod svým původním označením ve světě udržely do konce 20. století; za obě skupiny lze jmenovat např. Američany, Aztéky, Mongoly nebo Římany. Výběr civilizace neovlivňuje jenom jazyk a startovní pozici na mapě, avšak též skutečnosti související s vlastní hrou. Kromě toho, že umělá inteligence národy vede v souladu s jejich reálnými vlastnostmi, tedy kupř. Aztéky krajně rozpínavě, je v tomto ohledu předně namístě zmínit se o základní sadě technologií, jíž hráč, chce-li ze své volby národa vytěžit maximum, musí svůj styl hry přizpůsobit.
Technologie, začínající abecedou, hrnčířstvím a kolem a končící výpočetní technikou, jaderným štěpením a vesmírným programem, jsou klíčovým prvkem celé hry; většina technologických výdobytků totiž udílí přístup k novým jednotkám, budovám, popř. vylepšením, a pořadí, v jakém si hráč osvojování dílčích vymožeností svou civilizací volí, může rozhodnout o jeho celkovém úspěchu a neúspěchu. Jisté technologie s sebou přitom vedle pozitivního účinku nesou i negativní, např. s rozmachem automobilového průmyslu se dostaví znečištění ovzduší, které, pokud nejsou přijata vhodná protiopatření, má za následek globální oteplování a ve finálním účtování snižuje bodový zisk.
Jediný způsob dobývání technologií nespočívá v bádání; hráč se k nim může dostat rovněž skrze sdílení know-how s jinými národy. Do mírových interakcí uskutečňujících se mezi národy se řadí taktéž obchodování, realizované vysíláním karavan do vzdálených měst, jež je z důvodu nabývání luxusního zboží příznivé pro udržení spokojenosti obyvatelstva; ta je důležitá proto, že není-li lid v dobré náladě, příslušné město hrozí upadnutím do chaosu, a v případě vypuknutí nepokojů až do doby jejich potlačení, o což se musí postarat hráč, nic neprodukuje. Na prosperitě měst se podílí i nastolený typ vlády – od zahájení hry praktikovaný despotismus hráč může nahradit demokracií, komunismem, monarchií nebo republikou. Co se týče spolupráce civilizací, hra podporuje dokonce institut mírových smluv; realizuje se pomocí diplomatů, kterým se může podařit vyjednat zřízení ambasád v protivníkem spravovaných městech. Diplomaté na druhou stranu vládnou i záškodnickými schopnostmi – umí uplácet nepřátelské jednotky, aby přešly na stranu hráče, a v cizích městech dokáží špehovat, příp. i sabotovat.
Významnou součástí hry jsou tzv. divy světa. Jedná se, svou podobou, o jedinečné stavby, vyjadřující kulturní úroveň daného národa. Mezi divy světa patří pyramidy, Velká čínská zeď, Koperníkova observatoř, Hooverova přehrada nebo pomník expedice Fernãa de Magalhãese. Vybudování každého divu je náročné na suroviny i čas, ale tyto hráči svým psychologickým vlivem poskytnou znatelné výhody, kupř. poslední jmenovaná struktura zvýšení rychlosti pohybu námořních jednotek. Efekt divů světa se v závislosti na konkrétních architektonických skvostech vztahuje buď na město, v němž se dílo nachází, na všechna města na kontinentu, na němž je vrcholný produkt kultury postaven, nebo na celou civilizaci.