Diskuze

@Artran (23.06.2022 17:19): Krásně vysvětleno.

@Red (23.06.2022 15:06): Já ty oficiální pravidla stolního RPG četl zhruba před deseti lety, takže už si nejsem tak úplně jistý, ale jestli si dobře vzpomínám, tak děj té hry je zasazen právě do Seattlu.

@Neelixx (23.06.2022 13:19): Jo, určitě ho vyzkoušej. Podle mě tou volností, jakou Shadowrun na Segu nabízí, celkem solidně předběhl svojí dobu.

Ale jestli se do něj budeš chtít opravdu pustit, připrav se na to, že pokud první hodinu nestrávíš děláním poslíčka a bodyguarda v první lokaci, čeká tě dost těžká hra. Ale když se před ten nezáživný začátek dostaneš, bude to pak už o mnoho lepší.

@Artran (23.06.2022 09:04): Tos nevěděl? Jestli si dobře pamatuju, tak Reinmar z Bělavy, hlavní postava husitské trilogie od Sapkowského, také studoval magii na Karlově univerzitě. To už nebude náhoda.

@Artran (23.06.2022 08:05): Souhlasím, že v Shadowrun Returns je těch informací docela dost. Já jsem je před pár lety hrál na tabletu, ale vybavuju si z nich už jen to, že mě dost bavili.

Jinak pokud je člověk fanouškem světa Shadowrun a nemá problém s angličtinou, doporučuji si přečíst prvních pár stran pravidel ke stolnímu RPG. Tam je těch informací k dispozici asi nejvíce.

Jelikož jsem během posledních 14 dní oba Shadowrun pro šestnáctibitové konzole dohrál, chtěl bych teď na závěr napsat nějaké srovnání, protože i když hry vyšly pouhý rok po sobě a odehrávají se v totožném prostředí, jedná se o dva naprosto odlišné tituly.

Lepší příběh: Sega Mega Drive
Tady to bylo o fous. Ve hře pro Segu vám na začátku zabíjí bratra, zatímco ve hře pro SNES se někdo pokusí zabít vás. V obou hrách tak postupně sbíráte informace a snažíte se zjistit, kdo to má na svědomí. Jenže zatímco v Shadowrun pro Segu za tím stojí nový "hráč", který se snaží získat nadvládu nad Seattlem, ve hře pro SNES se korporace v pozadí pokouší ovládnout Matrix a tím získat kontrolu nad celým světem. A mě už to téma zachraňování světa tak nějak leze krkem. Navíc i když je ve hře pro SNES mnohem více textu, více informací o celém světě Shadowrun se paradoxně dozvíte ve hře pro Segu. Tam je vám kupříkladu vysvětlen pojem "goblinizace" a jak vůbec došlo k tomu, že se ve světě cyberpunku objevili rasy typické pro fantasy. Také důležité příběhové momenty jsou doprovázeny alespoň nějakým obrázkem a na konci hry je nějaké solidnější outro. A rovněž vaši společníci vám o sobě před najmutím prozradí mnohem více informací. A když už jsem to nakousl, tak...

Lepší společníci: Sega Mega DriveNejen, že v Shadowrun pro Segu tohoto budete o Shadowrunnerech, kteří vás budou doprovázet, vědět o něco více než u konkurence, ale pokud si je budete chtít pronajmout, můžete tak učinit na celou hru. Danému společníkovi pak normálně přibývá karma, takže se mu může zlepšovat úroveň, zároveň mu můžete určovat, jestli se má více koncentrovat na útok nebo obranu a dokonce se na něj jednoduchým stisknutím tlačítka na ovladači přepnout a tím udělat z Joshuy (hlavní postavy) pomocný charakter. To všechno ve hře pro SNES chybí. Tam se společníci pronajímají jen na určitou dobu a slouží spíše jako dočasná pomocná síla.

Lepší herní náplň: Sega Mega DriveTady je to naprosto jasné. Ve hře pro SNES kráčíte de facto celou dobu po hlavní dějové linii, takže hra je mnohem více přímočará. Karmu rozdělujete do méně vlastností a dovedností, které jsou kromě charismatu a smlouvání spíše útočného charakteru (zdraví, boj se střelnými zbraněmi a magie). Kromě desítek rozhovorů pak ve hře v podstatě už jen bojujete a hackujete počítače. To ve hře pro Segu máte navíc vlastnosti jako sílu vůle a inteligenci a dovednosti jako elektronika (otevírání elektronických zámků), používání lékárniček nebo reputace. Rovněž si můžete určit, jestli chcete svého bojovníka orientovat pro boj na blízko nebo na dálku a vybrat mu, na jaký typ zbraň se zaměří. Ve hře pro Segu je mnohem více zbraní i kybernetického vybavení a mnohem přehlednější jsou i statistiky nakupovaného zboží. U SNES v podstatě jen víte, že objekt vašeho zájmu je dražší než to, co máte u sebe a tudíž bude asi lepší. U Segy je hlavní příběh po většinu hry upozaděn a převážnou část herní náplně tvoří zakázky. Ty jsou sice poměrně různorodé, ale v pozdějších fázích můžou sklouzávat ke stereotypu. Jenže tady se dostávám k největší výhodě v herní náplni. Pokud se budete ve hře pro Segu například snažit infiltrovat budovu a narazíte na stráž, můžete ji jednoduše zabít, nebo se můžete pokusit kolem ní tiše proklouznout a nebo ji můžete (pokud máte vysoké charisma a přesvědčování) zkusit ukecat. Stejně tak bezpečnostní kamery můžete vyřadit elektronicky nebo se můžete hacknout do Matrix a vypnout je tam a nebo můžete počkat až se kamera otočí jinam a zkusit kolem ní projít. Zkušenosti máte jen za splnění zakázky, ale jak to uděláte, je čistě na vás. Díky tomu jsou si infiltrace podobné, ale přeci jen pokaždé trošku jiné. A když vás přestanou bavit, můžete jednoduše plnit zakázky, kde jen doručujete zboží, vybíjíte ghůly a gangy a nebo pronikáte do Matrixu. A propo...

Lepší Matrix: Sega Mega DriveTak tady je to snad nejjasnější. Ve hře pro SNES je Matrix ztvárněn tak, že svůj charakter vidíte shora a postupně po čtvercové síti procházíte k jakýmsi sloupům, což jsou úložiště dat. Je to zdlouhavé, nudné a ke konci navíc poměrně časté. Oproti tomu Matrix ve hře pro Segu by se dal označit jako hra ve hře. V datové síti si vyberete uzel, který budete chtít vyřadit a na ten se posléze zaměříte. Svého avatara vidíte zezadu a vyřazování příslušné části Matrixu probíhá jako klasický boj na tahy. Budete využívat útoky, léčení a různé úskoky a kličky. Úspěšnost boje závisí na vaší dovednosti Počítače, na kvalitě vašeho vybavení a na síle jednotlivých útoků, jimiž disponujete. Přiznávám, že u této hry je proniknutí do Matrixu mnohem složitější a já jsem ho s pomocí návodu na internetu pochopil až ke konci. Jenže ve hře pro Segu vás do Matrixu nikdo nenutí. Získáte v něm sice obrovské množství peněz a dodatečných informací, ale pro dokončení základní dějové linie není zapotřebí do Matrixu ani jednou proniknout. A na závěr...

Lepší audiovizuální zpracování: Sega Mega Drive
Hudbu bych nechal trošku stranou. Ani jedna hra nemá melodie, které si budete pamatovat i několik týdnů po dohrání. Naopak obě hry mají pár melodií, které se opakují až nezdravě často. Ale jelikož jsou melodie ve hře pro SNES výraznější, lezly mi ke konci mnohem více na nervy než u konkurence. Grafické ztvárnění je také lepší u SNESu. Hra působí ostřeji a má mnohem více různých detailů. Jenže ke světu Shadowrun zkrátka nesedí. Seattle ve hře pro Segu je šedivý, špinavý, ponurý a skoro až nepřívětivý. U SNESu hra vypadá spíše jako nějaká soudobá městská akce, ale ne jako blízká cyberpunková budoucnost. Proto i lepší audiovizuál má podle mě Sega.

Tohle je všechno ale pouze můj názor. Pokud patříte mezi fanoušky šestnáctibitových her, klidně si obě hry zahrajte a názor si udělejte sami.