Svět Aerynth je zmítán svárem a štěstí tam přeje jedině připraveným. Těmi jsou společenstva hrdinů napříč rasami a povoláními, kteří se sdružují v různých ceších, jejichž jediným společným znakem je odhodlanost obnovit zašlou slávu zpustošené země. Válka tím však ani zdaleka nekončí, protože každý cech si představuje sjednocený Aerynth jinak.
Tak by se dala ve zkratce shrnout příběhová zápletka tohoto MMORPG. Ač přišlo Shadowbane s několika pro žánr důležitými inovacemi, přes pozici TOP desítce prodávaných PC her při startu a navzdory skutečnosti, že jej vydavatel Ubisoft Entertainment na svých oficiálních serverech nechal běžet až do 1. července 2009, se nejedná o příliš známé MMO. Na jeho udržování v provozu se postupně vystřídala dvě studia, o jeho oživení se nyní snaží fandové z poměrně početných řad jeho hráčů.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a dle libosti vyhlašují cechům jiných hráčů války, aby rozšířily svá území. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět právě v důsledku činnosti hráčů. Krajina byla postupně terraformována, hrady a města byly dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Shadowbane v tomto ohledu tak trochu připomínal obří realtimovou strategii, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na obrovské a celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMO boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem PvP MMO žánru, kam patří třeba Dawnspire: Prelude.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion. Hráči měli zprvu k dispozici devět serverů, jejichž počet se od března 2008 snížil na tři, než došlo o rok později k jejich definitivnímu vypnutí. Ubisoft na svých stránkách nenechal nic, co by na Shadowbane upomínalo. Hráčská iniciativa, snažící se nové servery vytvořit, však není pro budoucnost Shadowbane jedinou nadějí. Dne 13. dubna 2012 oznámila čínská firma Changyou získání práv na značku a vyjádřila záměr vyvinout pokračování jménem World of Shadowbane.
Tak by se dala ve zkratce shrnout příběhová zápletka tohoto MMORPG. Ač přišlo Shadowbane s několika pro žánr důležitými inovacemi, přes pozici TOP desítce prodávaných PC her při startu a navzdory skutečnosti, že jej vydavatel Ubisoft Entertainment na svých oficiálních serverech nechal běžet až do 1. července 2009, se nejedná o příliš známé MMO. Na jeho udržování v provozu se postupně vystřídala dvě studia, o jeho oživení se nyní snaží fandové z poměrně početných řad jeho hráčů.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a dle libosti vyhlašují cechům jiných hráčů války, aby rozšířily svá území. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět právě v důsledku činnosti hráčů. Krajina byla postupně terraformována, hrady a města byly dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Shadowbane v tomto ohledu tak trochu připomínal obří realtimovou strategii, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na obrovské a celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMO boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem PvP MMO žánru, kam patří třeba Dawnspire: Prelude.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion. Hráči měli zprvu k dispozici devět serverů, jejichž počet se od března 2008 snížil na tři, než došlo o rok později k jejich definitivnímu vypnutí. Ubisoft na svých stránkách nenechal nic, co by na Shadowbane upomínalo. Hráčská iniciativa, snažící se nové servery vytvořit, však není pro budoucnost Shadowbane jedinou nadějí. Dne 13. dubna 2012 oznámila čínská firma Changyou získání práv na značku a vyjádřila záměr vyvinout pokračování jménem World of Shadowbane.
Svět Aerynth je zmítán svárem a štěstí tam přeje jedině připraveným. Těmi jsou společenstva hrdinů napříč rasami a povoláními, kteří se sdružují v různých ceších, jejichž jediným společným znakem je odhodlanost obnovit zašlou slávu zpustošené země. Válka tím však ani zdaleka nekončí, protože každý cech si představuje sjednocený Aerynth jinak.
Tak by se dala ve zkratce shrnout příběhová zápletka tohoto MMORPG. Ač přišlo Shadowbane s několika pro žánr důležitými inovacemi, přes pozici TOP desítce prodávaných PC her při startu a navzdory skutečnosti, že jej vydavatel Ubisoft Entertainment na svých oficiálních serverech nechal běžet až do 1. července 2009, se nejedná o příliš známé MMO. Na jeho udržování v provozu se postupně vystřídala dvě studia, o jeho oživení se nyní snaží fandové z poměrně početných řad jeho hráčů.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a dle libosti vyhlašují cechům jiných hráčů války, aby rozšířily svá území. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět právě v důsledku činnosti hráčů. Krajina byla postupně terraformována, hrady a města byly dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Shadowbane v tomto ohledu tak trochu připomínal obří realtimovou strategii, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na obrovské a celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMO boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem PvP MMO žánru, kam patří třeba Dawnspire: Prelude.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion. Hráči měli zprvu k dispozici devět serverů, jejichž počet se od března 2008 snížil na tři, než došlo o rok později k jejich definitivnímu vypnutí. Ubisoft na svých stránkách nenechal nic, co by na Shadowbane upomínalo. Hráčská iniciativa, snažící se nové servery vytvořit, však není pro budoucnost Shadowbane jedinou nadějí. Dne 13. dubna 2012 oznámila čínská firma Changyou získání práv na značku a vyjádřila záměr vyvinout pokračování jménem World of Shadowbane.
Tak by se dala ve zkratce shrnout příběhová zápletka tohoto MMORPG. Ač přišlo Shadowbane s několika pro žánr důležitými inovacemi, přes pozici TOP desítce prodávaných PC her při startu a navzdory skutečnosti, že jej vydavatel Ubisoft Entertainment na svých oficiálních serverech nechal běžet až do 1. července 2009, se nejedná o příliš známé MMO. Na jeho udržování v provozu se postupně vystřídala dvě studia, o jeho oživení se nyní snaží fandové z poměrně početných řad jeho hráčů.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a dle libosti vyhlašují cechům jiných hráčů války, aby rozšířily svá území. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět právě v důsledku činnosti hráčů. Krajina byla postupně terraformována, hrady a města byly dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Shadowbane v tomto ohledu tak trochu připomínal obří realtimovou strategii, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na obrovské a celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMO boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem PvP MMO žánru, kam patří třeba Dawnspire: Prelude.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion. Hráči měli zprvu k dispozici devět serverů, jejichž počet se od března 2008 snížil na tři, než došlo o rok později k jejich definitivnímu vypnutí. Ubisoft na svých stránkách nenechal nic, co by na Shadowbane upomínalo. Hráčská iniciativa, snažící se nové servery vytvořit, však není pro budoucnost Shadowbane jedinou nadějí. Dne 13. dubna 2012 oznámila čínská firma Changyou získání práv na značku a vyjádřila záměr vyvinout pokračování jménem World of Shadowbane.
Svět Aerynth je zmítán svárem a štěstí tam přeje jedině připraveným. Těmi jsou společenstva hrdinů napříč rasami a povoláními, kteří se sdružují v různých ceších, jejichž jediným společným znakem je odhodlanost obnovit zašlou slávu zpustošené země. Válka tím však ani zdaleka nekončí, protože každý cech si představuje sjednocený Aerynth po svém. Tak by se dala ve zkratce shrnout příběhová zápletka. Shadowbane přišlo s několika pro žánr důležitými inovacemi, přesto se nejedná o příliš známé MMO.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a vyhlašují ostatním cechům války, aby rozšířily svá území. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět právě v důsledku činnosti hráčů. Krajina je postupně terraformována, hrady a města dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Shadowbane v tomto ohledu tak trochu připomínal RTS, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na obrovské a celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMO boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem MMO PvP MMO žánru. Na udržování MMO v provozu se postupně vystřídala dvě studia a vydavatel hry Ubisoft Entertainment, nechal hru na svých oficiálních serverech běžet až do 1. července 2009.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a vyhlašují ostatním cechům války, aby rozšířily svá území. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět právě v důsledku činnosti hráčů. Krajina je postupně terraformována, hrady a města dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Shadowbane v tomto ohledu tak trochu připomínal RTS, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na obrovské a celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMO boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem MMO PvP MMO žánru. Na udržování MMO v provozu se postupně vystřídala dvě studia a vydavatel hry Ubisoft Entertainment, nechal hru na svých oficiálních serverech běžet až do 1. července 2009.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion.
Svět Aerynth je zmítán svárem a štěstí tam přeje jedině připraveným. Jsou jimi společenstva hrdinů napříč rasami a povoláními, kteří se sdružují v různých ceších, jejichž jediným společným znakem je odhodlanost obnovit zašlou slávu zpustošené země. Válka tím však ani zdaleka nekončí, protože si každý cech představuje sjednocený Aerynth po svém. Tak by se dala ve zkratce shrnout příběhová zápletka. Shadowbane přišlo s několika pro žánr důležitými inovacemi, přesto se nejedná o příliš známé MMO.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a vyhlašují ostatním cechům války, aby rozšířili území tomu svému. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět v důsledku činnosti hráčů. Krajina je postupně terraformována, hrady a města dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Titul v tomto ohledu tak trochu připomíná RTS, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMORPG boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem MMO subžánru PvP.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion. Na udržování hry v provozu se postupně vystřídala dvě studia, přičemž Ubisoft Entertainment nechal od března 2006 free to play Shadowbane běžet na svých oficiálních serverech až do 1. července 2009.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a vyhlašují ostatním cechům války, aby rozšířili území tomu svému. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět v důsledku činnosti hráčů. Krajina je postupně terraformována, hrady a města dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Titul v tomto ohledu tak trochu připomíná RTS, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMORPG boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem MMO subžánru PvP.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion. Na udržování hry v provozu se postupně vystřídala dvě studia, přičemž Ubisoft Entertainment nechal od března 2006 free to play Shadowbane běžet na svých oficiálních serverech až do 1. července 2009.
Svět Aerynth je zmítán svárem a štěstí tam přeje jedině připraveným. Jsou jimi společenstva hrdinů napříč rasami a povoláními, kteří se sdružují v různých ceších, jejichž jediným společným znakem je odhodlanost obnovit zašlou slávu zpustošené země. Válka tím však ani zdaleka nekončí, protože si každý cech představuje sjednocený Aerynth po svém. Tak by se dala ve zkratce shrnout příběhová zápletka. Shadowbane přišlo s několika pro žánr důležitými inovacemi, přesto se nejedná o příliš známé MMO.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a vyhlašují ostatním cechům války, aby rozšířili území tomu svému. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět v důsledku činnosti hráčů. Krajina je postupně terraformována, hrady a města dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Titul v tomto ohledu tak trochu připomíná RTS, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMORPG boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem MMO subžánru PvP.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion. Na udržování hry v provozu se postupně vystřídala dvě studia, přičemž Ubisoft Entertainment nechal od března 2006 free to play Shadowbane běžet na svých oficiálních serverech až do 1. července 2009.
Hratelnost je na poměry žánru a době vzniku docela neobvyklá. Sdružováním do cechů a společnými raidy kooperace nekončí. Hráči zakládají města, vesnice a pevnosti a vyhlašují ostatním cechům války, aby rozšířili území tomu svému. Do té doby nevídanou inovací v MMO byl dynamicky měnící se svět v důsledku činnosti hráčů. Krajina je postupně terraformována, hrady a města dobývány, či rovnou úplně bořeny a jinde zároveň zase stavěny. Titul v tomto ohledu tak trochu připomíná RTS, kde ovšem každou jednotku představoval živý hráč.
Shadowbane však bylo stejně tak "makro" jako "mikro" záležitostí. Vedle geopolitiky, kterou více, či méně utvářeli na celistvé mapě všichni zúčastnění, byly hlavní předností tohoto MMORPG boje celých skupin hráčů. Výsledky takových bitev a obléhání ovlivňoval každý hráč svými bojovými výkony v tváří v tvář jiným, a tak se Shadowbane stalo průkopníkem MMO subžánru PvP.
Pro Shadowbane postupně vyšly dva datadisky, v prosinci 2003 to byl Rise of Chaos a v prosinci 2004 Throne of Oblivion. Na udržování hry v provozu se postupně vystřídala dvě studia, přičemž Ubisoft Entertainment nechal od března 2006 free to play Shadowbane běžet na svých oficiálních serverech až do 1. července 2009.