Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90

Dlouho jsem se rozmýšlel jestli se do Salt and Sanctuary pustit, hra je všude přirovnávaná k Dark Souls ve 2D, takže z obtížnosti jsem měl respekt, ale i tak mě to neskutečně lákalo. Vytvoření postavy je velice podobné souls hrám, trochu jsem zvažoval zvolit si kuchaře, ale zbabělost zvítězila a pustil jsem se na cestu za klasického rytíře spoléhajícího na sílu.
I když tak klasický zase úplně nebyl, díky zvolené rodné oblasti jsem vypadal jako temný upír s rudýma očima, takže žádný princ na bílém koni, ale tak jako vždy helma na hlavě vše jistí :)

Zajímavé grafické zpracování mi do temného světa dokonale zapadá, hra je většinou hodně tmavá a v některých částech se neobejdete bez louče popřípadě světelného kouzla, jinak se ze tmy vynoří jistá smrt. Ta je samozřejmou součástí nejen u bossů, ale i pastí, různých pádů do propastí, nebo zabití obyčejným kostlivcem. Po smrti se vždy objevíte u poslední svatyně a přijdete o všechny duš.. teda o všechnu sůl, která lze získat zpět pokud si dojdete na místo vašeho posledního odpočinku.

Souboje ve 2D sice nedávají tolik možností manévrovat, ale klasické kotouly a štít dávají šanci se nepřátelům vcelku slušně bránit, až na dementní teleportující se kostlivce :) Jen musím přiznat, že narozdíl od souls her jsem štíty úplně zavrhnul. Obouruční meč a jeho hrubá síla mi dokonale postačila a bohužel ani ke kouzlení jsem se při prvním průchodu nedostal. Brnění a různého oblečení je tady docela dost a není problém sestavit si celé sety, jen rozmanitost zbraní mi trochu chyběla. O tom svědčí i to, že jsem dohrál se zbraní nalezenou asi po dvou hodinách a nic lepšího už se mi do pracek později nedostalo.

Zajímavě jsou udělány zmíněné svatyně, zde levelujete postavu už zmíněnou solí a za nalezené sošky si sem můžete nalákat postavy které vám umožní vylepšovat zbraně, kouzla atd, popř. rychle cestovat mezi svými svatostánky. Ale není to tak snadné, protože některé svatyně patří jiným bohům než zrovna v danou chvíli uznáváte vy a tím můžete přijít o malé bonusy u vaší postavy.

Docela dobře zde funguje systém postupného otevírání zkratek, ale malý problém bych viděl v (ne)rozmanitosti prostředí. Samozřejmě zde není mapa, to mi vůbec nevadí, ale ani po 20 hodinách jsem občas netušil kde to vlastně jsem. Je zde hodně podzemních lokací, které vypadají stejně a někdy jsem už nevěděl kam bych se měl vlastně vydat dál. Ale s tím trochu pomáhá získávání nových schopností postavy, které jsem zde vůbec nečekal. Možnost třeba obrátit na určitých místech gravitaci trochu poodhalí kam se vydat dál :)

Už podle hodnocení lze poznat, že Salt and Sanctuary pro mě znamenal výborný začátek herního roku a věřim, že tohle nebude jediný průchod hrou. Za nějaký čas se do solného světa znovu vrátím s jinou postavou a jiným stylem průchodu...

Herní výzva 2018: "V zemi nikoho"

Pro: Hratelnost, spravedlivá výzva, stylizace, souls koncept...

Proti: Zbraně, teleportující kostlivci, stálost prostředí...

+24
  • PC 80
Přiznám se, že když jsem po dvou hodinách vyleveloval svou postavu na dvanáctou úroveň, měl jsem o Salt and Sanctuary určité pochybnosti, protože tenhle přístup k vylepšování postavy je přesně to, co považuji za naprostou zhůvěřilost. Skill tree zde prezentovaný se v zásadě skládá jen z obrovského množství malých inkrementů a nepřináší krom odemykání většího počtu léčivých lektvarů nic víc než jen ono +1.

Naštěstí Salt and Sanctuary zachraňuje v tomto ohledu velká variabilita nepřátel, kteří reagují dost rozdílně, takže jsem při postupném hraní neměl pocit, že bojuji se stále stejnými potvorami, které, stejně jako já, jsou pouze jiný sprajt a o ono +1 lepší. Hře se sice nevyhýbá grind a farmení, ale lze to ještě zkousnout. Souboje mě tedy v zásadě po celou dobu bavily, byť je to hlavně o tom se naučit dobře uhýbat a krýt štítem, který jsem podobně jako kolega Can vyměnil za obouruční meč, jehož hlavní výhoda je velký dosah a síla, takže dobře zasáhne i různé poletující nestvůry a bossy nepižláte, ale dokážete je zabít velice rychle.

Rozhodně by ale bylo zajímavé hrát za kouzelníka nebo klerika, byť to obnáší být se hrou již trochu seznámen, protože hlavně z počátku dost tápete. Hra vám totiž kvůli absenci mapy neusnadňuje orientaci, což se s postupným rozrůstáním objeveného prostoru stává až neúnosným (řešil jsem od půlky hry mapou z internetu). Pokud si totiž nevšimnete nebo zapomenete na nějaké místo, kde lze pokračovat dál, čeká vás úmorné procházení již objevených lokalit. Proboha, mapa v metroidvanii je povinnost a netřeba si hrát na pofidérní hardcore, které lze simulovat jiným způsobem.

Zmínil jsem bossy, kteří by jaksi měli být úhelným kamenem, ale možná i díky zvoleném buildu, jsem většinu z nich dával s prstem v nose. Paradoxně pro mě byli větší problém někteří nepřátelé (rytíř na koni, neviditelní duchové nebo jednorožci) a i ten nejobávanější boss hry (The Witch of the Lake), padnul po osmém pokusu, což díky blízké svatyni, kde se vždy reinkarnujete, značně snížilo obtížnost. Co však určitě dává smysl a co i v mých očích ospravedlňuje označení hry jako souls-like, je smysluplně implementovaná mechanika ztráty vašich zkušeností, ke kterým se musíte vrátit, abyste je získali zpět. Dává to zde (snad i díky přebujelému stromu vlastností, který neustále vylepšujete) mnohem větší smysl, než například v jinak vynikajícím Hollow Knightovi, kde jsem tento prvek považoval za zbytečnost.

Přes určité výtky zmíněné výše je Salt and Sanctuary skvělá hra a to také díky vynikající atmosféře. Ponurá grafika, která je často přejasnělá nebo naopak přechází do temnoty a ve které obtížně rozeznáváte pasti a originálně pojaté nepřátele přispívá k nebezpečnému a neútěšnému pocitu z ostrova, na kterém jste ztroskotali. Všude se povalují kosti a mrtvoly, venku buď sněží nebo šlehají blesky a burácí hrom (až na nádhernou hvězdnou noc nad Zigguratem - jakési ticho před bouří). Hudba vás provází svými zlověstnými tóny nebo se utopí do nepříjemného ticha a vy zkrátka víte, že jste na místě, kde byste vlastně vůbec nechtěli být a svírání v břiše mě neopustilo až do samého závěru. V rámci metroidvanií je tenhle hybrid určitě hrou, která si zaslouží pozornost a patrně i další průchod s rozdílným buildem.
+17