Diskuze

@FildasCZ (05.02.2016 15:09): Pokud šlo o jeho poslední město, tak to spíše vypadalo na hozeí flint do žita, nezvratný osud prostě, zničil bys ho tak jako tak. On mohl mít třeba generála se slabými vlastnostmi a útok na tvé jednotky by byly sebevraždou, lépe jim bylo za hradbami. Kdo ví. Samozřejmě, jako v každé jiné hře, se i tady stkáš s někdy hloupými rozhodnutími počítače. On mě třeba neskutečně štval v jednom místě, kde pravidelně jak vyrobil určitý počet jednotek, tak je na mě poslal. Jenže já stihl vyrábět obranu tak akorát, že jsem ho vždycky odrazil. Obtěžovalo mě to fest, nicméně jsem si říkal, proč ty jednotky spíše nenahromadí a nepošle je třeba s třemi generály na mně, proč souvislý proud "kapek, které stíhám vysoušet", když mohl počkat a pustit na mě vodopád, který bych už nezadržel a musel bych na to vrhat spousta sil z dalších docela dost vzdálených měst, které měly navíc jiné starosti. Pokud by se ti to teda na eazy zdálo moc lehké, tak zkus přeci jen obtížnost zvýšit. Já se po pravdě raději teda bavím a kdyby mě to frustrovalo až moc a měl bych v každém kole pocit beznaděje, tak by mě to asi spíše štvalo než bavilo, ale někdo třeba rád velké výzvy.

Co se týče jednotek, tak jejich typ volíš vlastně volbou výzbroje. Spears, Pikes, Crossbows, Horce a pak je několik druhů obléhacích strojů. Ono je to naprosto vystačující, navíc platí, že Spears jsou silné proti koním, pikes jsou silné proti spears a koně jsou silné proti pikes a cokoliv na blízku je silnější než luk a lukem má samozřejmě výhodu likvidace nepátel z dlky bez kontaktu. S tímhle se dá taktizovat naprosto královsky, mrkneš, co se proti tobě žene ,vyzbrojíš to účelně a pak v poli je ješt spousta dalšího prostoru pro taktiku, od zapalování ohňů, odpalování výbušných koulí, stavění bariér, stavění ostřelovacích věží, hodně využiješ dvou staveb, kdy jedna zvyšuje útok v rozmezí dvě pole od této stavby a hlavně stavbu, která obnovuje will, naprosto zásadní stavba v bitevním poli nebo u obléhaného hradu.

@FildasCZ (04.02.2016 12:07): Obtížnost měnit lze v nastavení, ale já vždycky tyhle hry hrávám s předdefinovanou, která je nastavená tuším na eazy, pak bývá obvykle už jen možnost difficult. Nevím, na kolik se změní umělá inteligence, nicméně vyšší obtížnost znamená, že nepřítel vyrábí rychleji, více jednotek a přibývá mu více jídla a peněz. Což je vlastně jako by soupeř cheatoval. Vím, že argument je, že hráč zase může uvažovat chytřeji, ale u Romance her obzvláště, vzhledem k předdefinovaným silám (hráč třeba začíná s jedním městem, zatímco soupeř už má třeba 4) někdy je chytrost na pendrek, když se na tebe valí 50 000 armáda a ty si s bídou stihneš vyrobit za několik tahů 8 000.

Co se týče toho, že se nepřítel nechal zničit, tak je otázkou, jestli mu zbyl generál, který ještě mohl vyjet do protiútoku, druhá věc je, zda měl zbraně či toho generála silnějšího, že by tě nějak ohrozil. Protože vytáhnout vojáky z hradu znamená oslabit obranu hradu. 0 jednotek znamená porážka města. Stejně tak znamená porážku města zničení hradeb na nulu, i kdyby tam ještě byli vojáci. Takže kombinací a důvodů. proč zůstal ve městě je několik. Může vyjet a zaútočit ti na jednu jednotku, což znamená třeba nechat v hradě jen 3 000 mužů. Pokud máš několik útočících jednotek, tak ty mohou 3 000 mužů udolat klidně v jednom tahu, takže takový výjezd by byl na nic. Hrad by si dobyl. Takže ponechání vojáků v hradě mohlo sloužit k oddálení porážky.

Co se týče jednotlivých scénářů, já ve všech dílech nejraději pořád hraji druhý, případně první. Druhý proto, že se síly roztříští a několik generálů v číně má na to založit impérium a začíná takřka od nuly. 1 - 3 města třeba. V prvním scénáři jde o poražení Turban Rebellion, načež nastane ono roztříštění sil a formování nových území. Já jsem jako Sun Ce začínal s jedním městem, He Jin dorazil Turbany a měl jich snad 7. Nádherný pocit se z jednoho města rozšířit na 4, nabrat první síly a postupně ukousávat jedno území po druhém od He Jina, kterého okopává z druhé strany další slaboch s dvěmi nebo třemi městy.

Scénáře jsou dle jednotlivých roků. Ty se do nich dopracuješ tak jako tak jak plyne čas ve tvém scénáři, takže v roce 204 je třeba vše úplně jinak, než kdyby sis ten rok odstartoval ve scénáři, který nějakým takovým rokem začíná. Pokud zvolíš ovšem ty pozdější scénáře, tak tam už jsou třeba území zformována do třech silných a vše už je místo postupné expanze připraveno na čistou válku a eliminaci těch dalších dvou silných. Mě to vždycky přišlo, ja kkdybych skočil do poloviny rozehrané partie, proto raději začínám od píky. Ale jednou se vetnu i do těch pozdějších scénářů, doufám, že ve všech dílech, co vlastním:-)

@FildasCZ (03.02.2016 20:12): já si ten Tutorial nakonec dávám taky, ne proto, že by mi během dohrání scénáře něco uniklo, ale ono cokoliv v té hře dokončíš včetně tutoriálu navíc přidává do dalšího hraní nové generály, nové jejich schopnosti a nové předměty, takže by mělo kažřdé další zahrání být ještě zajímavější než to předchozí. Téhle hře se hodlám i nadále do budoucna hodně věnovat a zkoušet dokončovat každý scénář a objevovat nové skilly generálů, v bitvách to pak může být zajímavé a přinést to nové taktické prvky, člověk bude pečlivěji vybírat generály do bitvy nejen na základě LDR a War statistiky, ale i na základě toho, co umí za skilly.

@FildasCZ (24.01.2016 03:48): neobíráš se o nic, jídlo stojí určitý počet peněz, takže jej za tu částku buď nakupuješ nebo prodáváš. To je jediná forma obchodu. To co popisuješ se zbraněmi je transport, můžeš zadní schované města dát jako district ovládaný počítačem, abys nevyčerpával AP svého vůdce na blbiny, ty města pak ovládá umělá inteligence a docela solidně tam zbrojí a rekrutují vojáky, z těch měst si pak můžeš tyhle zdroje přesouvat do hraničních měst, kde potřebuješ vojenskou podporu.

Jinak co se týče posuvníků, pokud chceš něco na jednotku přesně a nejde ti trefit se posuvníkem, klikni vedle posuvníku na tu položku, např "Food" a rozklikne se ti pěkná kalkulačka kde máš přesné počty.

@FildasCZ (23.01.2016 17:23): Diplomacie vůbec právě neprobíhá přes pohyb na mapě, je to samostatná část. Ve starších dílech byla hra rozdělena prakticky na 3 části. Plánování, diplomacie a developement měst, to se dělalo skrze provincie a byla vidět prakticky jen mapa Číny jak když si dáš map v té jedenáctce a tam jsi jednotlivým provinciím dával příkazy, vylepšit zemědělství, ekonomiku, recruit, drill a pod. Bitvy probíhaly tak, že jsi z jedné provincie poslal armádu do jiné a načetla se bitevní mapka, kde se odehrála bitva. A pak diplomacie, což bylo jakoby vyslání generála k soupeřovu vůdci. V 11 už bitvy i plánování probíhají souběžně na jedné herní mapě (je to jako bys u starých dílů poskládal vedle sebe všechny bitevní mapy a koukáš na to, co vidíš v ROTK11, města i pohybující se jednotky).

K té diplomacii - vůbec fyzicky neposíláš jednotku na konkrétní místo, spuštěním diplomacie jde tvůj zvolený generál k vůdci a za několik dní, co tam dorazí se spustí diplomatické okno, tedy to, co vidíš, jak když ti vyhlašoval válku. Když ti ji někdo vyhlásí, má k tomu dobrý důvod a moc úspěchů k překecání na příměří není, jen velké úplatky možná. Generálové s armádami v poli, kterými pohybuješ po mapě slouží jen a čistě k válčení, nemůžeš s nimi vstoupit do spojeneckého města. Posily můžeš vyslat sám, ale na diplomatické úrovni znamená poslat posily to, že tě o to někdo požádá a pak jedna z tvých jednotek po odsouhlasení putuje sama na místo střetu a tam zabojuje. To, že pošleš do pole jednotky sám a sám tam pomáhaš někomu válčit z diplomatického hlediska nemá žádný význam.

Co se týče ROTK série a třeba Genghis Khan 2 nebo Uncharted Waters od KOEI, tak já mám na ně strašnou slabost, působí na mě exoticky a strašně mě vtáhnou atmosférou. Navíc jsou promakané a pojaté tak nějak jinak, než obvyklé strategie, přijde mi, že jsou pojaty vlastně mnohem realističtěji a přitom to v ranných časech vlastně byla jen mapka a čísilkama zadávané příkazy.

Co se týče konverzí, tak ono to nejsou konverze z PS2, ono to je tak, že ta hra vznikne na PC, pak se udělá konverze na PS2, takto jsou dodány na západ (USA většinou (ROTK 7, 9, 10), občas EU (ROTK8). PC verze těch her vypadaly vždycky neskonale lépe než konzolové varianty. Ale já si ty hry užívám i na té PS2. ROTK 11 je vlastně dlouho jediná ROTK vydaná na PC na západě a to od ROTK4. Nechápu proč, ROTK 7, 8 a 10 by zápaďáci určitě pčřivítali. I když je otázkou, jaké prodeje měli na západě s ROTK 3 a 4, těžko říct.

@FildasCZ (23.01.2016 09:49): diplomacii nemá tahle hra nijak zbytečně složitou, drží se hesla v jednoduchosti je krása a má ji tak krásně účelnou. Takže jde uzavírat příměří, alianci nebo to vypovědět. Pro úspěch diplomatické mise je důležité vyslat postavu s co nejvyšší vlastnosti POL. Aspoň nad 85. Pokud chceš soupeře uplatit, musíš při vyslání generála na tuto misi naklikat tomu generálovi peníze do zásoby, je na to lišta Gold. Takže konkrétně zadáš Diplomacy -> Ceasefire -> Vybereš Target Force (s kým), pak Periodu (na jak dlouho) Officers (vybereš vlastního generála s nejvyšší POL) a v Gold naklikáš, kolik zlata sebou Generál vezme. Ne vždycky musíš uspět, s jednotlivými frakcemi máš určitý stupeň sympatií, který se odvíjí od toho, jak ostatní štveš, třeba tím, že v Alianci neposkytneš někomu posily a podobně.

Jinak je pravda, že tahle hra je na první hraní strašně komplikovaná, ale jak do ní člověk pronikne, tak se dá vše krásně naučit a skutečně si to užívat. Já jsem teda manuál ani tutorialy nejel, spoléhal jsem na zkušenosti z předchozích dílů, na novinky v systému hry jsem tak postupně přicházel způsobem pokus omyl. Nechápu, že tahle hra nemá větší ohlas, pro mě je to jedna z nejlepších strategických her vůbec, dokonce uvažuji, jestli se mi celkově pojetím nelíbí více než Civky, Alpha Centauri a Master of Magic, které dosud u mě, co se strategií týče, vládly. ROTK má totiž perfektně vyladěnou práci s generály a je strašně o lidech. Nemáš lidi, nemáš nic. Musíš s nimi pracovat, najímat je, komunikovat s nimi, prostě si je nevyrobíš jak roboty. Proto se ze startu soustřeď na najímání generálů a nezapomeň na tuto činnost po celou hru. V tomhle je to geniální, navíc to parádně vtáhne do atmosféry, oproti tomu je i ta Civka taková chladná a umělá. Jinak teď, po dobytí skoro celé Číny jsem už byl korunován na císaře a mohu s klidným srdcem říci, že jde o nejlepší ROTK díl hraný z pozice vůdce nějaké frakce (tedy ty díly, které nejsou orientovány na RPG, kde člověk hraje za jednoho konkrétního generála a slouží třeba nějaké frakci jen jako oficír a postupně se vypracovává, tady bych hodně doporučil si pořídit ještě ROTK 8 (dá se za 300 koupit a hrát krásně pod emulátorem) a pak ROTK10, ta se shání už hůře, jedině přes eBay za nějaký ten litr a nebo prostě stáhnout:-) Ty RPG díly jsou zase tak trochu jiné hraní, ale taky naprosto boží.

jsem velký fanda KOEI strategií a zrovna hraji tento díl. Nedávno jsem dokončil po jednom scénáři v Romance 7, 8, 10, 11. Rozehranou mám i Romance IV. U každého nového dílu od Romance II z počátku nadávám, že už to nemá to kouzlo, ztratilo to to či ono či bylo zbytečně přidáno něco, na co si dlouho zvykám. Ovšem s tím výsledkem, že tomu nakonec vždycky přijdu na chuť a zjistím, že je to vlastně asi i lepší, zajímavější a dělá to hru rozmanitější.

Za nejlepší považuji stále díl osmý v závěsu za ním je hned 10 a pak 7 a 4. Původně jsem byl nejvíce fanda klasického schématu z prvních 4 dílů, kde koukáte na Čínu s očíslovanými provinciemi a jednoduše to uválčíte do konečného vítězství.

Se sedmým dílem ovšem přichází změnaa do hry jsou vloženy RPG prvky a důraz je kladen na pohled na Čínu skutečně očima jednoho z generálů. Ostatním zadáváte úkoly stejně, ale máte na to omezený počet akčních bodů. Tohle je asi zapůjčeno z vynikajícího Genghis Khana II. Z počátku jsem nadával, že nemůžu kontrolovat vše jako před tím, ale nakonec se to ukázalo jako zábavnější. Ono dělat pak podrobné manažérské úkony pro 20 provincií začne být otravné, tady zadáte úkoly těm nejhlavnějším a ty okrajové zautomatizujete na nějakou danou politiku.

Osmý díl dotahuje RPG prvek ještě více k dokonalosti a rozšiřuje volby, jakým způsobem hrát. Můžete klidně hrát jen za putujícího generála nabízejícího služby tu tomuhle vůdci, přísště zase jinému, hrát to prostě na volno a třeba se časem přidat k vítězící straně. a nebo se z obyčejného prefekta vypracovat na Warlorda, případně na vůdce samotného postupnou práci a vývojem postavy.

10. díl šel ještě dále a místo klasických tahů je vše rozpočítáno na dny. Každý úkon zabere několik dní a během chodu těch dní se děje vše okolo současně v ostatních provinciích, ostatní generálové dělají během těch dní své úkoly. Dokonce i 30 denní bidva není klasicky odstřihnuta od dění ve hře jako v předchozích dílech, ale je součástí běhu hry. Tady se to už hodně přibližuje k tomu systému dílu jedenáctého. Poprvé navíc můžete putovat po mapě tak, že vidíte svého generála i ostatní putující generály najednou v detailní krajině plné hor, lesů a měst. Také lze stavět u měst opevnění.

S 11. dílem mám od počátku trochu problém, není vůbec špatný, pořád tam je spousta věcí z klasických ROTK, ale zároveň se to nejvíce vymyká tomu, co mám na ROTK rád a proč ji hraji, když nehraji jiné strategie jako Civilization. ROTK 11 hodně nakročil směrekm k té Civce, ale zároveň ukazuje hru opět v novém rozměru, který není vůbec nezajímavý. Vše naštěstí stále na tahy. Bitvy už se neodehrávají na zvláštní obrazovce, ale probíhají všechny najednou přímo na herní mapě, což je největší rozdíl. Hra je oproštěna od všech RPG prvků a tak je to zase z pozice vládce a ovládání všeho najednou jako v ROTK 4. Zatím hru z lehka oťukávám, zvykám si, občas si na něco postěžuji, ale v konečném důsledku se mi to vždycky nakonec zalíbí. Takže zase mám takový ten pocit jako u změn u předchozích dílů, že od prvního nadávání se to nakonec přerodí v nadšení a budu si to užívat naplno. Nakonec je fajn, že každý ten díl je jiný, jinak by vlastně ani nemělo smysl, aby to mělo tolik dílů. Jinak tu změnu ROTK 11 od ostatních dílů bych asi přirovnal ke skoku od Civ 1 - 4 k Civ 5.

Čím se nezabývám jsou díly, které mají RTS souboje, díl 6 jsem zkoušel, ale souboje byly na nic, díl 9 mi přišel strašně chaoticky, vše se rozjelo realtime a načasovávat, kam kdy která armáda dorazí, na to jsem neměl nervy. Díl 5 nevyšel nikdy anglicky, takže jsem nehrál vůbec.