Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 85
Opět další hra, které jsem se vyhýbal. Série RE je sice moje láska, ale tento díl mě nějak nezaujal. Při pomyšlení, že budu furt dokola utíkat před někým, koho nejde zabít, ve mně obecně neevokuje zrovna radost a nadšení. Chtěl jsem tedy díl přeskočit a jít rovnou na Village. WTF?! Takhle nějak jsem reagoval, když jsem zjistil, že se Village odehrává 3 roky po Biohazard a přímo na tento díl navazuje. No nic. Zkusím to a uvidíme. Jsem člověk, který se plete, ale až tak moc. To už se mi dlouho nestalo.

Hororové hry mě hrozně táhnou. Na druhou stranu jsem ale hrozný posera a bojím se i tmy. No a tady jsem si toho strachu užil až až. Pěkně postupně ale.
Ethan Winters. To je hlavní hrdina, kterého budete ovládat. Až na vyjímky, kterými jsou například krátké shoty jakoby z videokazety, to bude Váš parťák do nepohody. Příběh začíná vcelku banálně. Dostáváte email od své nezvěstné ženy, který Vás zavede do opuštěného baráku mimo civilizaci. On samozřejmě tak moc opuštěný není a jeho obyvatelé jsou, mírně řečeno, dost divní a za sousedy byste je asi nechtěli. Dům je strašidelný a plný výživných scén, na kterých si dali naši autoři velmi záležet. Chyba by ovšem byla si myslet (jako já), že se hra celá odehrává pouze tam. Naštěstí s hlavním protagonistou navštívíme i jiné, a musím říct, velmi zajímavé lokace. Tady se ale dostanu k první menší výtce. Počet nepřátel je dost omezený. Mutanti přitom nabízeli poměrně širokou škálu jejich modelování. Například přes různé fáze mutace. Nutno ale dodat, že se rozhodně nejedná o akční survival. Rozhodně si tady tolik akce, jako například u 4 dílu, neužijete. Což rozhodně ale není na škodu a hře to dodává naprosto parádní atmosféru.

Prostředí, stejně jako zvuky jsou ohromující a vyvolávaly ve mně neustálý pocit napětí a strachu. Do toho se najdou nějaké lekačky a kvalitní horor je na světě. Hra na mě působila opravdu dost silně a v 80 - 90% jsem měl opravdu úzkostné pocity. Člověk je pak rád, že se na chvíli dostane někde, kde ho podobné pocity aspoň na moment opustí. Tady bych opravdu vyzdvihl atmosféru. Dělá fakt největší část hry.

Poměrně pozitivně mě překvapil i arsenál zbraní. Ethan teda není žádný ninja a jeho pohyby jsou dost neohrabané. Zbraně jsou ale ve hře výborné a dobře vyvážené. Proti "smrtelným" nepřátelům budou potřeba. Standardní otázka, poměrně standardní odpověď u podobných her. Co náboje a další survival prvky. Ve hře je jednoduchý crafting nabízející poměrně slušnou škálu věcí, které si lze vyrobit nebo vylepšit. Nábojů je jinak poměrně málo, ale pokud člověk trochu přemýšlí a nestřílí bezmyšlenkovitě po všem, co se pohne, tak jich nedostatek není. Zejména v druhé části hry. Zde se setkáváme i s akčnějšími pasážemi. Ty mně sice nevadily, ale spíš mi sedlo to komorní hledání a bloudění s mrazením v zádech, co se odkud zase vynoří.

Postupně se hráč dostane do konfliktu se všemi členy "krásné rodinky" a s každým je to trochu jiná pohádka. Obecně je RE7 komplexní titul a autoři se snažili vyhnout se stereotypu, což se jim za mě povedlo.

Musím ale zmínit jeden naprosto šílený neduh, který mi nedával žádný smysl. Inventář. To, že je omezený, je pochopitelné a zcela běžné. Jenže, pokud ho naplníte, je konec. Hra zcela opomněla možnost využít některou z nalezených věcí (lékárnička, stimulanty apod.) bez toho, aniž by se do inventáře musela předtím vložit. Takže pokud nemáte místo, uzdravující květinku nepoužijete, dokud něco nenávratně nevyhodíte. Což je za mě naprostý nesmysl. Jestli je to prvek, který měl zvýšit obtížnost, tak je za mě úplně mimo. Ethan může nést 4 velké zbraně, několik dalších věcí, 10 bomb třeba, ale květinku si nepoužije, protože v inventáři chybí čtvereček = místo v batůžku. :-) Tahle věc mě iritovala fakt dost a trochu mi to ubralo na jinak velice obstojné hratelnosti. Ani mi nevadí, že Ethan neskáče. Ten inventář, je ale fakt přešlap.

Co dodat závěrem. Hra mě natolik překvapila, že dávám hodně vysoké hodnocení. Stopáž mohla být klidně delší. 8 hodin není až tak moc. Ale raději 8 hodin kvalitní hry, než například 16 s opakujícím se obsahem. Včera jsem rozehrál Village, jelikož mi prostě Ethan přirostl k srdci a tak nějak chci zjistit, co s ním bude dál.
Hru doporučuji všem milovníkům hororu a survival her z děsivého prostředí. Na druhou stranu pozor - není to RE jaký známe. Když si ale člověk přečte řádky výše, vadí to? :-)

Pro: atmosféra, zvuky, horor, příběh, souboje s mini bossy

Proti: odfláknutý inventář, mohlo být více druhů monster

+14
  • PS5 80
Můj úplně první dohraný Resident Evil :-). Bavilo velmi, jdu hned na remake dvojky. Osobně mě nejvíc bavila část hry u Bakerovic ve vile, samotný konec byl trochu víc akční, ale atmosféru to mělo. Jestli je tenhle díl hodnocen jako návrat ke kořenům, tak se do těch remaků pustím co nejdříve.

Pro: atmosféra, univerzum, brokovnice

Proti: molded monstra jsou hodně generický, klidně bych to snesl delší

+12 +14 −2
  • PS5 80
Série Resident Evil se v roce 2012 začala potýkat s krizí identity. Vydání šestého dílu totiž rozdělilo hráče na dva tábory, přičemž jedni hru kritizovali za odklon od survival hororu a druzí ji naopak vyzdvihovali za její akčnější pojetí. Po rozporuplném přijetí se tak po sérii slehla zem a to až do roku 2017, kdy světlo světa spatřil Resident Evil 7: Biohazard. Nový díl, který měl ambici vrátit sérii zpět k survival hororu, a to nejen díky zcela novému protagonistovi, ale i pohledu z první osoby či zasazení mimo klasické resident evilovské prostředí. S odstupem let můžeme již v úvodu konstatovat, že se sérii skutečně podařilo zachránit, ale pojďme se blíže podívat, jak si Biohazard vede v roce 2026.

Resident Evil 7: Biohazard je survival horor z pohledu první osoby, v němž se ujímáme role Ethana Winterse, mladého muže, který se vydává hledat svou ztracenou manželku Miu, přičemž poslední stopy vedou na opuštěnou bažinatou plantáž v americké Louisianě. Prvotní snaha o nalezení manželky se ale v mžiku promění v boj o vlastní život, do kterého je kromě Mii zapletena i dosti znepokojivá rodina Bakerových. Už od první chvíle je jasné, že se Biohazard od předchozího dílu výrazně liší, a to nejen svým zasazením, ale především celkovým pojetím hratelnosti. Nejvýraznější změnou je výše avizovaný pohled z první osoby, který je zároveň i jedním z klíčových prvků celého zážitku. Díky němu hra působí skutečně nepříjemným dojmem, prohlubuje strach z neznáma a zásadně ztěžuje pohyb v prostředí, jelikož nikdy přesně nevíte, co se skrývá za dalším rohem. Díky výborné práci se světlem navíc v temnějších částech vnitřních prostor vidíte maximálně pár kroků před sebe, což v kombinaci s místy klaustrofobickým prostředím působí až nesnesitelně tísnivě.

Samotné prostředí hry se pak skládá hned z několika lokací, přičemž většinu času strávíte na pozemku Bakerových, na jehož prostranství stojí hlavní dům, starý dům a pár dalších přilehlých budov. Zde musím zdůraznit, že i přesto, že jsou lokace poměrně rozlehlé, zůstává orientace v prostředí - s výjimkou omezené viditelnosti - překvapivě bezproblémová. Během průchodu hrou jsem si bez větších potíží dokázal udržet přehled o tom, kde se nacházím a kam směřuji, a to i navzdory skutečnosti, že jsou jednotlivé lokace častokrát rozděleny do více podlaží. Na řadu míst se budete během hraní opakovaně vracet, jelikož Biohazard částečně funguje i jako metroidvania. Hned několikrát se vám tedy stane, že naleznete klíč k dříve zamčeným dveřím, po jejichž odemknutí si vytvoříte zkratku pro rychlejší pohyb mezi jednotlivými lokacemi. Tvůrci se zde zkrátka trefili do černého a na first-person perspektivě a temném prostředí vystavěli skutečně pevné základy pro kvalitní survival horor.

Zpátky ale k Bakerovým a jejich příběhu, který na ploše zhruba osmi hodin zůstává překvapivě konzistentní. Je dávkován po menších částech a postupně jej odkrýváte, ať už nacházením různých poznámek a spisů, tak prostřednictvím VHS kazet, na nichž jsou zachycené hratelné retrospektivní pasáže. Pomocí těchto prvků pomalu skládáte celou mozaiku událostí a díky neustálému přísunu, mnohdy spíše enigmatických informací, hra prakticky netrpí hluchými místy. Během explorace herní mapy se pak střetnete i s příslušníky zmiňované rodiny, kteří ve hře zastávají roli příběhových bossů. Právě bossfighty jsou další skvělou stránkou hry. Každý z nich je něčím výjimečný, avšak základní postup k jejich porážce zůstává vždy stejný. Vaším úkolem je vyhýbat se útokům a zároveň hledat na těle protivníka slabinu, do které se ho následně snažíte co nejvíckrát zasáhnout. K poražení daného bosse navíc kolikrát využijete i různé prvky okolního prostředí, což soubojům dodává na dynamice a pestrosti. Souboje s bossy vyžadují odpovídající výbavu, kterou si během hraní postupně budujete a rozšiřujete o nové zbraně. Ze startu vám k ruce bude jen pistole a kapesní nůž, ale postupně váš inventář obohatí například brokovnice, plamenomet nebo granátomet. Nasbírané zbraně pak mimo hlavní souboje využijete i na likvidaci běžných nepřátel, kteří na vás číhají za každým rohem.

Abych Biohazard jen nechválil, musím zmínit i jeho slabší stránky. Ve třetím aktu hry přichází pasáž, která je z většiny tvořena skriptovanými sekvencemi. Ty nejen, že bijí do očí, ale navozují i pocit, že se tvůrci snaží uměle natáhnout herní dobu. Podobně je na tom i následující sekvence zaměřující se na dovysvětlení děje. Ta z hlediska narativu sice funguje, ale po stránce hratelnosti působí velice rozvlečeně a lehce kazí jinak skvělý dojem z hraní. Vše zmíněné navíc v negativním slova smyslu podtrhuje i velice průměrné finále, postrádající jakékoliv výrazné hororové motivy. Tvůrci je zde z nějakého důvodu vyměnili za klidnější a obyčejnější zakončení, což trochu působí, jako by testovali, jak velkou míru hororových motivů jsou hráči schopní skousnout.

Resident Evil 7: Biohazard je i v roce 2026 jedním z nejlepších survival hororů, po jakých jen můžete sáhnout. Nabízí konzistentní a děsivý příběh, propracované zasazení a skvělou hratelnost, kterou podtrhuje pohled z první osoby. Díky němu je celý zážitek prošpikovaný adrenalinem, strachem z neznáma a tíživými pocity z místy klaustrofobických prostor. Hra však v některých pasážích působí, jako by testovala, co jsou hráči v rámci žánru schopni skousnout, což lze pozorovat hlavně v naskriptovaných částech třetího aktu nebo ve finále celého vyprávění, které je z nějakého důvodu nepochopitelně klidné a postrádá jakékoliv výrazné hororové motivy. Celkově je ale Biohazard skutečně kvalitním hororovým zážitkem, jenž vrací sérii ke kořenům a zároveň otevírá zcela novou kapitolu, která na první pohled s původní příběhovou linií téměř vůbec nesouvisí.

Pro: Příběh, zasazení, pohled z první osoby

Proti: Závěr hry

+10