Přítmí

Přítmí vyšlo v době, kdy jsem naprosto nekriticky hltal časopis Score, jeho redaktory a cokoliv s nimi spojeného. Takže adventura, ve které účinkují Rybka, Rohlík či Chlumský mě opravdu fascinovala. Ale v té době jsem ji nedokázal sehnat a hlavně neměl jsem ji na čem rozjet. A později mě zas odrazoval styl jakým byla vytvořená, takže jsem se k ní dostal až po čtvrt století.

Přítmí je na malý český projekt z velké části provedený lidmi motajícími se okolo Score nečekaně ambiciózní a povedený. Je to 3D adventura ve které se pohybujete mezi černobílými zdigitalizovanými fotkami, přičemž je to snad první podobný "fotoromán", který vypadá opravdu dobře... žádný rozplizlý hnus, ale čisté, krásné fotografie, které umí i docela navodit atmosféru. Pohybujete se šipkami a z větší části trávíte hru lovením aktivní míst v místnostech plných krámů, v temných prostorách, popřípadě i hledáním často skrytých šipek s cestami. Na kombinace se zde moc nehraje, většinou najdete nějakou stopu a jdete ji někam s někým ověřit, případně prošmejdit novou lokaci na stylově nakreslené mapě. Ta se objevuje od 2. kapitoly; kapitoly jsou čtyři a ta poslední už je jen takový dojezd. Celé mě stylem vyprávění, hraní a pohledem z vlastních očí asi nejvíce připomínalo sérii Tex Murphy mínus sci-fi nádech "Murphyovek".

Pixelhunting je zde opravdu vražedný, například v temném sklepě a nebo třeba ve třetí kapitole, který mě stál jediný pohled do návodu. Tam jsem věděl, že se musím dostat do auta, jako pamětník devadesátek jsem si pamatoval zvěsti o otevírání zámků pomocí tenisáku, ale ten proklatý zámek jsem nenašel. Kromě toho je zde jedna puzzlo-hádanka a nebo třeba vyvolávání filmu, což bylo dost retro i na mě. A když jsem u retra, přidaná hodnota Přítmí jsou české 90s reálie. Dobová technika, nábytek a další zapomenuté věci. Nebo šílená móda včetně tehdy módních bíbrů a příšerně zmalovaných holek :)

Příběh je takový detektivní noir jemně hozený do hororu. Fotograf při focení zachytí detaily z brutální vraždy pana Liebermana a pouští se do pátrání. Je to sice plné klišé (dementní tlustý polda co nic nedělá), legračně zahrané a bohužel konec jde do ztracena. Ale jinak na poloamatérský pokus je to povedené, lokace jsou atmosférické a minimálně u scény s obětováním dítě sektou zamrazí. Na to co u nás v té době vznikalo klobouk dolů.

A tak jediné opravdové mínus je délka. 13:20 jsem k tomu sedl, 15:40 dohráno i přes zuřivé prohledávání obrazovek milimetr po milimetru a občasný zásek kvůli pixelhuntingu. I tak jsem rád, že jsem si to mohl zahrát.

PS: Ať vás ani nenapadne v pokojíčku klikat na šňůru v zásuvce!!! Vypadne Vám proud a následně strávíte dlouhé minuty hledáním šňůry a zásuvky v totální temnotě.