Parasite Eve je první hrou od Square, která vyšla s omezením na věk. Původně kvůli hororovému příběhu a explicitním gore animacím, ale možná právě rating zapříčinil, že se hlavní hrdinka hry, newyorská policistka Aya Brea s míšeným evropsko-japonským původem, stala nejvíce sexualizovanou postavou ze všech Square her. Ano, Tifa z Final Fantasy VII má na internetech jednoznačně mnohem více nahatých obrázků od fanoušků, ale Aya to vzala jaksi oficiální cestou. Už v artworcích ji známý designer Tetsuya Nomura nakreslil zcela nahou, za to politou litry krve. V druhém díle se dočkala cutscény ve sprše a v tom třetím se ke sprchování přidalo ještě "zničitelné" oblečení a hidden bonus v podobě pohledu kamery zaměřené přímo na její zadek.
Je možné, že na přelomu milénia se nad tímto nikdo ani nepozastavil, a my za to můžeme být jen rádi. Přes lacinou objektifikaci hlavní hrdinky se totiž nesporně jedná o jednu z nejlepších japonských survival horových sérií a zařazuji ji tak mezi svatou trojici spolu se Silent Hillem a Resident Evilem. Tam kde Silent Hill do žánru vkládá invenci v podobě psychologického dusna, Parasite Eve si představte jako mix Resident Evilu a Final Fantasy VII, na jehož upraveném enginu je postaven. Budete zvažovat každý výstřel či léčení, jak se v survival hororu sluší a patří, a zároveň budete expit, vylepšovat Ayin obrovský arzenál zbraní či její zvláštní schopnosti a cestovat po mapě světa, v tomto případě věrné kopii Manhattanu.
Příběh hry je osvěžujícím způsobem založen na skutečném (a extrémně zajímavém) vědeckém základu podobně jako třeba The Last of Us, přeci jen je však po japonsku trochu odvážnější, a také složitější a propletenější. Zblázněné mitochondrie, které se chtějí znovu oddělit od lidských buněk a ovládnout svět představují skvělý zdroj nejrůznějších nepřátel, kteří jakoby vypadli z těch nejšílenějších nočních můr. Do toho prostřednictvím zmatených flashbacků a halucinací postupně rozplétáte, jak do toho zapadá naše hrdinka Aya. To vše za doprovodu dokonalé hudby a pohybu po před-renderovaných pozadích s tíživou temnou atmosférou, kterým by však v dnešní době slušel nějaký AI upscale. Tvůrci hry sami Parasite Eve označili za "cinematic RPG", což napovídá, že hra obsahuje velkou spoustu filmečků, které mimochodem pořád vypadají docela pěkně a slabší povahy z nich nebudou mít dobré spaní. V porovnání s dnešní videoherní tvorbou je však míra proložení gameplaye filmovými cutscénami zcela v normě a pojem "cinematic" bych nepoužila.
Bojový systém je v této hře naprosto unikátní a možná je trochu škoda, že se nedostal do dalšího dílu, který se hraje velmi podobně zmíněnému Resident Evilu či Silent Hillu. V prvním Parasite Eve totiž používáte stejný Active Time Battle režim ve spojení s částečně náhodnými souboji jako v PS1 generaci Final Fantasy, akorát s tím rozdílem, že ovládáte pouze jednu postavu, která se mezi tahy může (a musí) hýbat, aby se vyhnula nepřátelským útokům. A jakmile na Ayu dojde čas tahu, zaútočí. Hru tak bez výhrad doporučuji nejen fanouškům japonského hororu, ale rozhodně také fanouškům PS1 generace JRPG, protože jsem přesvědčena, že patří mezi nejlepší z nich.
Dohráno za 26 hodin.
Je možné, že na přelomu milénia se nad tímto nikdo ani nepozastavil, a my za to můžeme být jen rádi. Přes lacinou objektifikaci hlavní hrdinky se totiž nesporně jedná o jednu z nejlepších japonských survival horových sérií a zařazuji ji tak mezi svatou trojici spolu se Silent Hillem a Resident Evilem. Tam kde Silent Hill do žánru vkládá invenci v podobě psychologického dusna, Parasite Eve si představte jako mix Resident Evilu a Final Fantasy VII, na jehož upraveném enginu je postaven. Budete zvažovat každý výstřel či léčení, jak se v survival hororu sluší a patří, a zároveň budete expit, vylepšovat Ayin obrovský arzenál zbraní či její zvláštní schopnosti a cestovat po mapě světa, v tomto případě věrné kopii Manhattanu.
Příběh hry je osvěžujícím způsobem založen na skutečném (a extrémně zajímavém) vědeckém základu podobně jako třeba The Last of Us, přeci jen je však po japonsku trochu odvážnější, a také složitější a propletenější. Zblázněné mitochondrie, které se chtějí znovu oddělit od lidských buněk a ovládnout svět představují skvělý zdroj nejrůznějších nepřátel, kteří jakoby vypadli z těch nejšílenějších nočních můr. Do toho prostřednictvím zmatených flashbacků a halucinací postupně rozplétáte, jak do toho zapadá naše hrdinka Aya. To vše za doprovodu dokonalé hudby a pohybu po před-renderovaných pozadích s tíživou temnou atmosférou, kterým by však v dnešní době slušel nějaký AI upscale. Tvůrci hry sami Parasite Eve označili za "cinematic RPG", což napovídá, že hra obsahuje velkou spoustu filmečků, které mimochodem pořád vypadají docela pěkně a slabší povahy z nich nebudou mít dobré spaní. V porovnání s dnešní videoherní tvorbou je však míra proložení gameplaye filmovými cutscénami zcela v normě a pojem "cinematic" bych nepoužila.
Bojový systém je v této hře naprosto unikátní a možná je trochu škoda, že se nedostal do dalšího dílu, který se hraje velmi podobně zmíněnému Resident Evilu či Silent Hillu. V prvním Parasite Eve totiž používáte stejný Active Time Battle režim ve spojení s částečně náhodnými souboji jako v PS1 generaci Final Fantasy, akorát s tím rozdílem, že ovládáte pouze jednu postavu, která se mezi tahy může (a musí) hýbat, aby se vyhnula nepřátelským útokům. A jakmile na Ayu dojde čas tahu, zaútočí. Hru tak bez výhrad doporučuji nejen fanouškům japonského hororu, ale rozhodně také fanouškům PS1 generace JRPG, protože jsem přesvědčena, že patří mezi nejlepší z nich.
Dohráno za 26 hodin.
Pro: Příběh, atmosféra, hudba, zábavné spojení survival hororu s japonským RPG.
Proti: Náhle objevující se nepřátelé jsou již přežitek a hra by si zasloužila minimálně remaster pro moderní platformy.