Pandora's Tower

Docela dost bizarním způsobem jsem narazil na tuto videohru. Zrovna jsem se díval, jaký “dílo” Anita Sarkeesian vyplodila a narazil jsem na video s názvem “Damsel in Distress: Part 2 - Tropes vs Women in Video Games” a tam mě právě zaujala Pandora’Tower. Hlavně tedy jak se hra hraje, a jak to celkově vypadá na Wii. Proto jsem si to musel zahrát, a přesvědčit se, jak je Anita mimo.

The Good: Bezpochyby příběh, který je plný války, utrpení, lásky, a naděje o záchraně toho druhého před nepěkným osudem. Příběh hry se nevypraví klasickým způsobem ale skrze deníky a činy hráče, rozhodně mě neurazil a líbil se mi. Samozřejmě, k takové emoční cestě je zapotřebí soundtrack, který s vámi bude rezonovat, a semnou dost rezonoval po epičnost při soubojích s bossy nebo když jsem měl romantičtější chvilky s Ceres, tak mě dokázal soundtrack zasáhnout. Bezpochyby souboje s bossy, líbí se mi, že člověk si musí počkat, jaké pohyby daný boss má, a najít jeho slabou stránku pro jeho porážení, není to jen o tupém mlácení, ale člověk se musí různě vyhýbat jejich útokům a najít jejich slabinu a poté používat svůj řetěz. Vlastně se jedná o takový mix Shadow of the Colossus a to mi moc sedlo. Sound Design je na jedničku, když Ceres pro potlačení své kletby v proměnění se v monstrum, pojídá hnusně vypadající Fialové maso z monster, tak doslova cítíte, jak se její vnitřnosti pohybují a jak tráví to maso, jak je lepkavé, a to je přesně to, co vyvolává tu nepříjemnost, že zrovna nejí zrovna něco chutného a je to správně nepříjemné. Na sound design nemám chvály, jedná se opravdu o skvělou práci a zvukaři si s tím vyhráli.

The Bad: Souboje s bossy se za mě povedly, ale proti běžným nepřátelům to tak horké není. Většinou si stačí nabít útok a svalí se na zem, a jen si počkáte, až se vrátí do normálu a stejný postup opakujete. Na nějaké nepřátele je nutné využívat řetěz, ale opět nic, co by stálo za zmínění a jejich variabilita či design není taky nějak úžasný. Samotný koncept s Ceres není špatný, ale za mě to tam dře. Nerozuměl jsem pořádně tomu ukazateli, když jí dáváte růžné dárečky, nebo si s ní povídáte, jak se maxuje, není to tam jasně vysvětleno, jestli se to lockuje, nebo jak ten systém funguje. Můžete jí dát jako dárek v podstatě cokoliv, ale jedná se spíš o takovou náhodu, protože, nějaké dárky se jí líbit nebudou, a tudíž váš ukazatel “sblížení” vám bude klesat a vaše budoucnost ohrožena. Je taky škoda, že po čase to zahne s Ceres do stereotypu a její akce se opakují i když nějaké jinačí, se občas zjeví. Přesto tu je dost velký prostor na zlepšení. Nejedná se o tragédii, ten systém funguje dobře, nějaké dárečky změní váš vzhled vašeho Hubu, nebo vám Ceres dá taky dárek, který zvýší vaše statistiky, nebo vám dá předmět na uzdravení.

The Ugly: Největší problém hry je její stereotyp. Ceres musí pojídat Maso z nepřátel a z Bossu, které porazíte. Na tohle všechno ale máte čas, protože pokud vstoupíte do Věže, tak Ceres se začne měnit v monstrum, a proto musíte trochu plánovat, a vždycky se v čas vrátit k Ceres a nakrmit jí a zvrátit to. To znamená, že při souboji s bossy/průzkumu vám bude ubývat čas a budete pak hodně nervózní, když už Ceres bude mít málo času, a vy se musíte vrátit co nejdřív. Takže to znamená, že v půlce Věži se budete muset vrátit, a nebo se začít při souboji s Bossem modlit, že ho porazíte dříve, než se Ceres promění v monstrum, na hráče je tedy vyvíjen tlak. Samozřejmě, že naskladnění masa neexistuje, a když se vrátíte zpátky do Věží, tak se maso zkazí, takže ho nějak nastřádat nejde. Tenhle cyklus se opakuje a já rozumím, že to je v samotném designu hry a celkově o tom tato videohra je, ale myslím si, že tohle by se dalo lépe zpracovat. Level design se furt opakuje ve stejném stylu, jsou to věže, a vývojáři se sice snaží to trochu sem tam pozměnit, ale ve výsledku je to prostě furt to samé, až to člověka začne nudit, není to dobře udělané tak, aby jednotlivé úrovně byli dostatečně různorodé a jejich řešení puzzlu, když vám tiká čas, aby Ceres se neproměnila v Monstrum, taky nepřidává.

Celkově se mi teda hra líbila a samozřejmě, že Anita je vedle jak ta jedle. Přál bych si popravdě remaster, který by dokázal nějaké neduhy vyladit, a já bych teda dal větší hodnocení. Nicméně, jedná se o opravdu zážitek, a jedná se o hru, která je unikátní a kombinuje zajímavé prvky ze Shadow of the Colossus, nebal bych se tedy říct, že i Nintendo má svůj Shadow of the Colossus jen jinak pojatý.

Závěrem si tady dovolím dát taky poznámku: Jak si můžete všimnout v textu, Elenu zmiňuji jako Ceres, a to hlavně proto, že jsem měl takzvaný UNDUB od fanouška, který přeportoval kompletně celou hru, aby byla s Japonským zněním a Anglický text byl více k originálu přeložený, takže to platí i pro jména, která nejsou lokalizovaná. Ceres a Ende je mi mnohem bližší než Elena a Aeron a to platí i pro dabing, kde Angličtí dabéři občas znějí opravdu dost amatérsky. Proto jsem upřednostnil Japonský originál, za který jsem moc rád. Bohužel nejde to přepínat jako u moderních her, a hráč si ten patch musí někde jinde obstarat. Jen je škoda, že se ke konci hry vyskytne jeden fatální bug a musel jsem přepnout na Anglickou verzi hry, takže proto mohu posoudit oba dva, a za mě, je jednoznačné originální Japonský dabing lepší. Tenhle problém, by mohl vyřešit remaster, kde by už byl automaticky na výběr Japonský dabing.