Probudíte se v těle 18letého Otaku, který se chystá na rande. Úplně první v jeho životě. Už teď má pocit, že se jeho život možná navždy změní, ale ani netuší jak moc. Rande se sice nevyvine podle jeho představ, ale i bez toho se spustí takový sled událostí, kvůli kterému možná tento hrdina lituje, že kdy vůbec opustil bezpečí svého domova.
Otaku's Adventure je klasická adventura, která má mimo hlavní příběh, který není tak přímočarý jak se může ze začátku zdát, také spoustu nepovinných vedlejších úkolů. Ty se dají vždy splnit pouze v určité části hry a za jejich splnění se dají posbírat achievementy. Hra má v sobě také několik mini-her, např. verze arkádového Pong a také obsahuje několik různých konců.
Schu
Tahle hra pro mě byla příjemným překvapením. Čekala jsem přímočarou, jednoduchou adventuru, co mi zabere tak tři hodinky. Otaku's Adventure rozhodně není přímočará hra, některé pasáže bych za jednoduché také neoznačila a zatím mám odehráno devět hodin. Ve hře jsou jenom tři šťastné konce, ale také 32 špatných. Nutno poznamenat že jsem jich posbírala celkem dost. Dosáhla jsem jenom jednoho šťastného, před stoprocentní kompletací ostatních konců si musím dát trochu pauzu.
Hra se snaží především pobavit. Humor a obzvlášť hlavní hrdina, který se choval opravdu jako otaku (nemyšleno jako označení fanoušků, kteří se tak hrdě označují teď, ale jako otaku před deseti lety, kdy to byla jenom nadávka pro exempláře, co žijí ve svém vlastním světě) mě ze začátku nehorázně vytáčel. V průběhu hraní jsem si ale zvykla, a hlavně jak se postupně odkrývali jednotlivé příběhové linky a odbočky, tak mě zkoušení i ujetých možností dost bavilo. Při prvním hraní jsem byla vyloženě znechucená tím, že je i možnost se nabídnou olízat někomu kotník. Při několikátém opakování jsem už nebyla proti. Taky je ale možné, že jsem si v posledních měsících vybudovala toleranci vůči cringe humoru díky Michael Scottovi, ale to je zase jiná story.
Nejzajímavější příběhová linka pro mě byla ta, co se odemkne odhalením Michealova tajemství. Potom se jedná v podstatě o úplně jiný typ hry, a přidá i dost herního času. Nechci nic extra spoilerovat, takže jenom řeknu, že některé souboje pro mě byly celkem fuška zvládnout, a vůbec dostat se k tomu šťastnému konci nebylo zrovna jednoduché. Trochu spoileru: RPG svět mě hodně bavil, obyčejní protivníci měli vtipné podoby: Very Strong Mom, Shit, Leg... a bossové byli každý jiný, a každý měl svůj vlastní backstory. Nejlepší část celého RPG světa, pro mě bylo objevení konzole a jednotlivé hry a světy. Obzvláště pak final boss. Také bylo fajn, že si hráč může vybrat mezi třemi různými sidekicky, já hrála jenom se Strongem, kdo by odolal těm mankini no. Co mohlo být trochu lepší je farmení, protože to chvilku trvalo než jsem nasbírala dostatek goldů na vylevelování všech postav.
Co bych hře vytkla je to, že spousta anglického textu má jak gramatické chyby, tak všelijaké překlepy. Naštěstí to není v takové podobě, že by to dělalo příběh nesrozumitelný nebo nesmyslný, spíš to jenom leze na nervy. Další věc je, že je lepší na každém kroku ukládat, protože špatné konce čekají na každém rohu a opakovat pak i pár minut hry je otravné, obzvláště kvůli tomu, že se dialogy nedají plně přeskočit. U ukládání mě ještě trochu štvalo, že se nedá změnit název saveu, vracet se pak do určitých pasáží, aby člověk mohl posbírat achievementy je pak složitější.
Hra se snaží především pobavit. Humor a obzvlášť hlavní hrdina, který se choval opravdu jako otaku (nemyšleno jako označení fanoušků, kteří se tak hrdě označují teď, ale jako otaku před deseti lety, kdy to byla jenom nadávka pro exempláře, co žijí ve svém vlastním světě) mě ze začátku nehorázně vytáčel. V průběhu hraní jsem si ale zvykla, a hlavně jak se postupně odkrývali jednotlivé příběhové linky a odbočky, tak mě zkoušení i ujetých možností dost bavilo. Při prvním hraní jsem byla vyloženě znechucená tím, že je i možnost se nabídnou olízat někomu kotník. Při několikátém opakování jsem už nebyla proti. Taky je ale možné, že jsem si v posledních měsících vybudovala toleranci vůči cringe humoru díky Michael Scottovi, ale to je zase jiná story.
Nejzajímavější příběhová linka pro mě byla ta, co se odemkne odhalením Michealova tajemství. Potom se jedná v podstatě o úplně jiný typ hry, a přidá i dost herního času. Nechci nic extra spoilerovat, takže jenom řeknu, že některé souboje pro mě byly celkem fuška zvládnout, a vůbec dostat se k tomu šťastnému konci nebylo zrovna jednoduché. Trochu spoileru: RPG svět mě hodně bavil, obyčejní protivníci měli vtipné podoby: Very Strong Mom, Shit, Leg... a bossové byli každý jiný, a každý měl svůj vlastní backstory. Nejlepší část celého RPG světa, pro mě bylo objevení konzole a jednotlivé hry a světy. Obzvláště pak final boss. Také bylo fajn, že si hráč může vybrat mezi třemi různými sidekicky, já hrála jenom se Strongem, kdo by odolal těm mankini no. Co mohlo být trochu lepší je farmení, protože to chvilku trvalo než jsem nasbírala dostatek goldů na vylevelování všech postav.
Co bych hře vytkla je to, že spousta anglického textu má jak gramatické chyby, tak všelijaké překlepy. Naštěstí to není v takové podobě, že by to dělalo příběh nesrozumitelný nebo nesmyslný, spíš to jenom leze na nervy. Další věc je, že je lepší na každém kroku ukládat, protože špatné konce čekají na každém rohu a opakovat pak i pár minut hry je otravné, obzvláště kvůli tomu, že se dialogy nedají plně přeskočit. U ukládání mě ještě trochu štvalo, že se nedá změnit název saveu, vracet se pak do určitých pasáží, aby člověk mohl posbírat achievementy je pak složitější.
Pro: rozsah, stylizace, množství konců, humor
Proti: ukládání, chyby v textu, žádná možnost přeskočit dialogy