Komentáře

Toto je moje srdeční záležitost.

Hra se mi do rukou dostala na 5,25 disketách od podloudného piráta. Moc jsem si od toho neslibovat. Hodně se tehdy smažilo Faceoff a jinej hokej v podstatě na PC nebyl. STčkáři a Amigisti měli ešte tak Wayne Gretzky hockey. Už jenom to, že byla snad na šesti disketách slibovalo zajímavej zážitek. Facoff měl snad půl mega. Takže se na takovou disketu vlezl dvakrát a eště místo zbylo. Skrz tehdy zatím neobvyklej instalátor jsem to nahrál na harddisk a spustil setup. A hele. Ono to dokonce umí soundblaster, kteryoh jsme doma byli vlastníky. Tata pracoval ve firmě, která se hardwarem zabývala jako jedna z prvních v československu. Dokonce eště za komančů jsem si čichl k PC. Takže zatrhat všude Soundblaster i tam, kde tomu moc nerozumím. Nevím, co to znamená digitized speech, ale zatrhnu to...
No jak to slušně říct. Po spuštení mi spadla brada. Spustím to a objeví se logo EA Sports s kecama. Pak se objeví otáčející se puk a v něm se promítají hokejové akce. Tak to jsem eště nežral! Paráda.
Pak hlavní menu. Sedí tam Ron Barr v nějakym studiu. Pěkně udělany (na svou dobu) A nad ním menu s dnes už klasikou - nasavení, typ hry a podobně.
Dáme nejdřív exhibici a uvidíme. Choose your team. To jako z opravdovejch dresů?! Žádnej červenej a zelenej jako ve Faceoff? No super!
Další obrazovka je přehled vybraných týmů s jednoduchým popisem. Třeba obrana 6, přesilovky 9 a podobně. Hmm, docela dobry.
A pak už samotná hra. Oba týmy nastoupeny a hraje hymna (kanadská nebo americká). Teda její úryvek na hamondky.
A jde se na to. Zvolíme lajnu a jedem. Hra odsýpá a brzo je to 0:3. Pro počítač. Začínám v duchu nadávat, co to je za debilní hru. No nic. Dostat se do pásma a střílet to na kasu. Pak furt mlátit do střely a nějaká dorážka tam snad vletí. No žádná hitparáda to teda v mym podání není, ale to se podá. Konečně první gól! Můj první gól.
Boston goal scored by number 38 (Vladimir Ruzicka), assisted by number 77 (Ray Bourque) and number 8 (Cam Neely). Paráda! Ono to mluví! Tak to tu eště nebylo. Nakonec prohrávám, ale to vůbec nevadí. Zahájím sezonu. Za Pittsburg. Za koho jinyho. Dyk tam přece hraje Jarda a Mario, Ron Francis, Kev Stevens, Rick Tocchet, Larry Murphy, Ulf Samuellson, Joe Mullen, Martin Straka. Supr tým.
Zkusím to trochu zkrátit. Prvních deset, patnáct mačů nic moc. Pak se naučíš střelbu trochu líp, občas už nekoho cíleně vypereš u manťáku, takže se to na tebe nevalí furt jak lavina a i nějaká klička nebo kombinační akce se povede. Takže sezona končí vítězstvím Pittsburgu ve Stanley cupu. Posbíral jsem skoro všechny ceny a jdu hned na další sezonu.

Kdo v té době hrál, byl na tom asi stejně. Toto byl prostě přelom nejen v hokeji, ale ve sportu vůbec. Nahrál jsem se NHL jako asi ničeho v životě. Bavilo mě to roky. Sundat krosčekem rozhodčího a jít do konce mače na trestnou mělo svoje kouzlo a hlavně velikej ohlas v ochozech :-) Hráli jsme to u mě s kamošama, furt jsem o tom kecali ve škole, kdo kolik vyhrál a jak je daleko. No prostě hra z dob vzestupu PC herní scény. Kdo zažil ví.