Mozart: The Conspirators of Prague

Mám přítelkyni z Vídně, které nevadí, že hraju počítačové hry. Ani jí nevadí, že se spolu bavíme anglicky, ale jelikož by ráda občas pokonverzovala i v němčině, zvolila cestu nejmenšího odporu a koupila mi na procvičování hru. Záměrně jsem chtěl takovou, u které by jazyk našich sousedů nepůsobil jako pěst na oko a pokud možno aby se hra nedala sehnat v angličtině. Výsledkem pak byl Mozart: Das letzte Geheimnis, ze které jsem pak pod jejím "dozorem" a částečně i ve spolupráci s ní odehrál několik kapitol.

------ (následuje vsuvka napsaná po dohrání hry, původní komentář navazuje)

Mozart je docela krásná hra a především její schopnost působit uměním je k nezaplacení. To se týká jak hudební složky (ostatně většina, pokud ne kompletní doprovod, jsou Mozartovy skladby), ale týká se to i vizuálu - pozadí jsou nádherně namalovaná a okamžitě dají pocítit místo a čas, ve kterém se hráč nachází. Nejenže přítelkyně na první pohled poznala, že jde o Prahu (i když ji v životě nenavštívila), stejný pocit jsem měl i já - pravdou je ale i to, že ani já vlastně Prahu moc důvěrně neznám. Nakolik autentická je její vizuální reprezentace ve hře proto nejsem schopen posoudit.

Jsme tu svědky i poměrně slušného designu herních složek - autoři šli značně daleko za cílem udělat hru pokud možno casual a co nejvíce omezit zákysová místa. Každá lokace se proto skládá jen z několika málo obrazovek (které jsou scrollovací) a je v nich jen omezený počet aktivních míst. Pomáhá to značně, i když úplné odstranění zákysů to není.

Zákysy se docela dobře mohou stát minihry a pochopitelně i puzzle. Nejčastěji narazíte na dirigentské puzzle, během kterého je nutné kurzorem myši sledovat světlý bod pobíhající po dráze připomínající kosočtverec s úhlopříčkami (a většinou je ona příčka vedená vertikálním směrem;). Prostor pro chyby tu není velký, pokud se odchýlíte od trasy, odměnou vám bude nejen falešný tón orchestru, ale i odemčení/vyškrtání menšího množství balastních písmen v šifře. A na šifru narazíte často. Ve většině případů se můžete spokojit s nižší procentuální úspěšností dirigování a nadbytečná písmena vyškrtat manuálně, poslední dirigovací hádanka vám však tuto možnost nedá a musíte ji opakovat tak dlouho, dokud ji nesplníte uspokojivě (dvě postavy vám dokonce řeknou, že ji musíte splnit naprosto bez chyby, to naštěstí není pravda, přesto jsem zde díky své nepříliš vysoké manuální zručnosti zkysnul na hodně dlouho).

Další typickou mezihrou je opravování notového partu. Máte před sebou záznam hudebního díla s rozepsanými značkami pro všechny nástroje orchestru, z nichž některé jsou náhodně proházeny. Nad osnovou je pak číselná řada označující, kolik můžete udělat chyb. Pokud je nota zabarvená modře, znamená to, že je na správném řádku (tj. pro správný nástroj), ale ne na správném místě. Pokud notu umístíte tak, že s ní nemůžete dále hýbat, je umístěna správně. Navíc noty patřící na stejný řádek často vypadají podobně (např. jsou spojeny trámcem atd.), takže se jejich poloha dá většinou odvodit i od pohledu.

Poslední mezihrou jsou pak karty, které si mě taky zrovna nezískaly (obdoba Oka bere, jen musíte získat do 31 bodů v každém kole a hodnoty se přičítají či odečítají podle barev).

Na puzzlech je zase krásné to, že jsou víceméně logické a i když na ně nejdřív nemůžete přijít, nakonec se dostavý onen "nojo!" pocit.

Přestože mě místy Mozart neskutečně štval (kromě dirigentské mezihry mě iritoval i dabing jedné z postav), nepokládám jeho hraní za ztracený čas... a jestli si vylepším němčinu, tak to možná sjedu ještě jednou.

-------

Udělat hru o Mozartovi není v zásadě špatný nápad, jen to zpracování trochu drhne. Mým prvním zákysem byla moje neschopnost otevřít etuji - kdo proboha vymyslel otvírání předmětu v inventáři pomocí ikony na liště, kam je třeba předmět z inventáře přetáhnout?

Další problém představují hudební hádanky - hned v první kapitole je třeba dokončit rozepsanou skladbu. Jelikož číst noty umím jen velmi bídně, výsledek byl tristní, ale Wolfgang si to nemohl vynachválit (u této mezihry nezáleží na tom, co tam namačkáte, hra to naštěstí uzná tak jako tak. Horší je, že hra vám NEŘEKNE, co děláte dobře nebo špatně ani co máte dělat a jediná poznámka v manuálu se týká toho, že hudební znalosti k jejich zdolání nepotřebujete, neboť hádanky nejsou nepřekonatelné). Horší je pak mezihra dirigentská, kdy musíte pomocí myši sledovat drobný zářící bod pohybující se po hranicích obrazce pomocí kosočtverce. Něco jako bylo v prvních dílech Harryho Pottera při učení nových kouzel, ale s daleko brutálnějšími podmínkami. Na touchpadu nehratelné a jezdit myší po podlaze zatímco se rozvalujete na gauči taky nedoporučuji (publikum si žádalo pohodlí). Ostatně publikum smějící se při každé větě linoucí se z reproduktorů, zatímco performer má problémy vůbec pochopit obsah řečeného taky na náladě nepřidá. Ovšem když se Mozart zarazil o sloup a začal chodit dokolečka, protože pathfinding tu vpodstatě neexistuje, smál jsem se už taky. Otravná je nutnost popojít do místnosti, pokud jste do ní právě vešli a chcete odejít - což se v případě zákysu, kdy hledáte nějakou změnu poté, co jste zdánlivě vyzkoušeli všechno možné a teď hledáte co dál, stává celkem často).

Perlička na závěr - ve hře minimálně na jednom místě zazní čeština. To když se Amadeus potřebuje dostat na hrad a požádá - německy - českého vozku o dopravu. "NeroZumym".*

P.S., toto sice není oficiální stránka, pouze oficiální stránka německého distributora: http://www.mozartadventure.de

* Zazní dvakrát. Podruhé je to něco ve smyslu Djekujy pyeknye!