Jumas
Osmička je fajn, ale do devítky se mi moc nechtělo. Připadala mi až moc jiná, když se po herní desce pohybují všichni hráči najednou ve vozidle a ne každý sám. Navíc cena na bazarech se oproti ostatním Wii hrám pohybuje celkem vysoko, jako je tomu vlastně u všech her se slavnou instalatérskou dvojicí. Nakonec to vyřešil šalamounsky Ježíšek, který Mario Party 9 nadělil dětem pod stromeček. Ano, je to jiné, ale nový systém má něco do sebe a tato celkem velká změna se nakonec povedla.
Minihry mě neoslovily tolik, jako v předchozím dílu a nevybavím si snad jedinou, na níž bych se vyloženě těšil. Alespoň si vždy hráč, který je zrovna na řadě, může sám zvolit jednu ze tří vybraných. Celkem mě bavilo počítání Goombů, Desítka vítězí nebo hledání Toada, ale v převážné většině případů jde o blbinky, které se příliš nepovedly, což je u titulu, který je na minihrách založený, celkem průšvih. Paradoxně mě tak více lákal pohyb po herní desce, než poměřování sil s ostatními soupeři.
Projít si postupně všemi herními plány nebylo špatné a nejvíce mě bavila asi Blooperova pláž, případně Toadova cesta. Naopak vůbec nemusím Sopečný důl a stejně jako v osmičce především Bowserovu stanici. Hratelné postavy jsou na můj vkus až moc okoukané, ale naštěstí jde odemknout Kamek a hlavně Shy Guy, kterého jsem nepůjčil a nejspíše ani nepůjčím nikomu jinému.
Házení kostkami je snad ještě více o náhodě než dříve, protože trefit číslo, které právě potřebuji, je bez bonusů hodně těžké. Proč byly ze hry odstraněny bonbony, které skvěle měnily hratelnost, opravdu nechápu, ale nic s tím nenadělám. Příběh tu jako obvykle hraje druhé housle, o to tu však vůbec neběží. Shrnul bych to asi tak, že sólo hraní není až tak zábavné, ale v multiplayeru jsou i ty nepovedené minihry zábavné s častými vtipnými situacemi.
Žádné jiné díly série na Wii nevyšly, takže nepředpokládám, že bych se k nějakému dalšímu někdy dostal, a to přesto, že máme doma verzi konzole, která rozjede i GameCube hry. Snad jedině v případě, že si v budoucnu pořídíme Switch, až mi dojdou všechny tituly, co chci hrát na ob dvě generace starším stroji, což asi už nebude trvat moc dlouho.
Minihry mě neoslovily tolik, jako v předchozím dílu a nevybavím si snad jedinou, na níž bych se vyloženě těšil. Alespoň si vždy hráč, který je zrovna na řadě, může sám zvolit jednu ze tří vybraných. Celkem mě bavilo počítání Goombů, Desítka vítězí nebo hledání Toada, ale v převážné většině případů jde o blbinky, které se příliš nepovedly, což je u titulu, který je na minihrách založený, celkem průšvih. Paradoxně mě tak více lákal pohyb po herní desce, než poměřování sil s ostatními soupeři.
Projít si postupně všemi herními plány nebylo špatné a nejvíce mě bavila asi Blooperova pláž, případně Toadova cesta. Naopak vůbec nemusím Sopečný důl a stejně jako v osmičce především Bowserovu stanici. Hratelné postavy jsou na můj vkus až moc okoukané, ale naštěstí jde odemknout Kamek a hlavně Shy Guy, kterého jsem nepůjčil a nejspíše ani nepůjčím nikomu jinému.
Házení kostkami je snad ještě více o náhodě než dříve, protože trefit číslo, které právě potřebuji, je bez bonusů hodně těžké. Proč byly ze hry odstraněny bonbony, které skvěle měnily hratelnost, opravdu nechápu, ale nic s tím nenadělám. Příběh tu jako obvykle hraje druhé housle, o to tu však vůbec neběží. Shrnul bych to asi tak, že sólo hraní není až tak zábavné, ale v multiplayeru jsou i ty nepovedené minihry zábavné s častými vtipnými situacemi.
Žádné jiné díly série na Wii nevyšly, takže nepředpokládám, že bych se k nějakému dalšímu někdy dostal, a to přesto, že máme doma verzi konzole, která rozjede i GameCube hry. Snad jedině v případě, že si v budoucnu pořídíme Switch, až mi dojdou všechny tituly, co chci hrát na ob dvě generace starším stroji, což asi už nebude trvat moc dlouho.
Pro: pohyb po herní desce, pár miniher, Blooperova pláž, Toadova cesta, Shy Guy, multiplayer
Proti: většina miniher, Bowserova stanice, okoukané postavy, házení kostkami, chybí bonbony