The Lost Chronicles of Zerzura je, jak se dočtete v popisku zde, od tvůrců, kteří mají na svědomí dvě pokračování českého adventurního klenotu Posel smrti. Když si odmyslím silnou národnostní zaujatost k těmto hrám (kvůli místu vzniku prvního dílu), tak je musím zhodnotit jako více než slušné. Díky tomu jsem se na Lost chronicles dost těšil a doufal, když ne v úžasnou adventuru tak alespoň ve slušně odvedenou práci na oblíbeném žánru. A to jsem se určitě dočkal, ale ne tak rychle.
K této hře jsem se dostal spíš náhodou. Díky tomu, že uživatel Ivan vložil na server abcgames svoji češtinu k této hře. A díky němu jsem si mohl, tento pro mě nově objevený, adventurní rest z minulého roku odškrtnout.
Hlavní hrdina Feodor je vynálezce a se svým bratrem vlastní vylepšovací firmu. Feodor je představitelem hlavní postavy, ze začátku nevinné a přímo předurčené k vývoji v hrdinu. Takový mladý vyvolený.
Bratr hl. hrdiny vypadá tak na 70 let a ne na 25 a na 70 se i chová.
Jamila je typická představitelka drsňačky navenek, ukrývající uvnitř silné city. To jsou ty nejhlavnější postavy, které budete vídat nejčastěji.
Osoby, které se k vám během cesty připojí, jsou trapně předvídatelné a ikonicky napsané tak, že nechybí ani jeden obvyklý charakter. Postavy procházejí během dobrodružství i nějakým tím vývojem (některé znatelněji jiné méně), ale charakterové rysy jim zůstávají.
Děj je dobrodružná cesta se vším co k tomu patří: Láska, boj, přátelství, piráti, z nuly hrdinou, velké tajemství,.... Hlavní dějová linka se občas schová za ty vedlejší, ale právě teď důležitější, linky. Vytváří to dojem jisté rozvětvenosti příběhu. Silně vnucená je třeba i hollywoodská romantická linka kdy nesmělý mladík okouzlí drsnou dračici. Scénáristé si samozřejmě nemohli odpustit narážky na Piráty z Karibiku nebo Ostrov pokladů.
Hra je opravdu výpravná a procestujete téměř vše, co stálo ve středověku za vidění. Obsahuje i skrytou výuku dějepisu tou nejzábavnější dnes dostupnou formou a to formou videohry.
Na příběhu je vidět snaha autorů za každou cenu překvapit hráče a to i za cenu jistých nelogičností, hra proto obsahuje také spoustu očekávaných odhalení, které jsou jasné i bez silnějšího zaměstnání synapsí v mozku. Hra dost často mění své tempo a to podlé mého dost narušuje herní zážitek z vyprávění příběhu. Taky se nejde na autory zlobit za popcornový konec, k takovému příběhu prostě patřil.
Hra obsahu spoustu slepých uliček v řešení problémů. Nějaký předmět se má zcela jasně použít na jiný, ale Feodor musí nejdřív vědět proč a pak na to přijít sám. Vše co máte udělat, potřebuje důvod. Na nic nemůžete přijít náhodně a i kdyby ano tak vás hra nepustí, dokud neodpovíte na otázku Proč?
Ovládaní a interface je prostě čisté „adventuření“. Ve hře nechybí nic, co dělá adventuru adventurou. Na ovládaní vám bude stačit jen levé myšítko, pravé využijete pouze v inventáři pro více informací o předmětech. Nepotřebné aktivní body v lokacích mizí a to je super.
Mini hry jsou příjemným zpestřením. Nejsou nijak složité spíš naopak a tak se u nich moc nezapotíte. Jinak je můžete přeskočit téměř ihned, pokud je nechcete plnit. Většina hádanek je zajímavých a jejich vyřešení vás zahřeje u srdce (jde přece o hledání pokladu, sen každého dítěte). Hra v kostky mě bavila a stejně jako podobná mini-hra v Zaklínači bych je obě bral jako Flash hry pro ukrácení dlouhé chvíle v práci.
Ve hře si hrdina píše i deník, ten funguje jako příjemné zpestření a můžete si v něm počíst o vaší cestě a co máte udělat a pro koho.
Překvapivě můžete ve hře zemřít, ale hra vám hned nabídne repete a můžete pokračovat.
Grafika je nádherná. Lokace do posledního detailu propracované, tu se ze země zdvihne písek poháněný větrem, tu padá listí a tu létají ptáčci nebo vlna naráží na skalisko. Kreslená videa překlenující jednotlivé kapitoly jsou velice pěkné. Možnost přeskočit jak videa, tak i animace do kterých už nezasáhnete, mi v adventuře přijde zbytečná (kvůli ztrátě kontextu příběhu). Animace pohybu jsou perfektní. Předmět, který postava používá, se jí skutečně zobrazí v rukou a manipuluje s ním velmi realisticky (ne žádné kroucení prázdnýma rukama jako v jiných hrách) Je hned vidět, že si na tom vývojáři daly záležet. Na stejné úrovni je i gestikulace při rozhovorech.
Hudba rozhodně stojí za to, není rušivá a krásně doplňuje vizuál každé lokace. To samé platí i o zvucích. Dabing hry je spíše průměrný a mě osobně moc nezaujal.
Lost Chronicles není takovým filmovým zážitkem jako Lost Horizon. V tomto ohledu se snaží být spíš střídmější.
Lost Chronicles mě i přes výše zmíněné nedostatky bavila každou minutu hraní (přibližně 11 hodin) a získala si mě svou poctivostí. Nemá sice nic navíc, ale zase jí nic nechybí.
K této hře jsem se dostal spíš náhodou. Díky tomu, že uživatel Ivan vložil na server abcgames svoji češtinu k této hře. A díky němu jsem si mohl, tento pro mě nově objevený, adventurní rest z minulého roku odškrtnout.
Hlavní hrdina Feodor je vynálezce a se svým bratrem vlastní vylepšovací firmu. Feodor je představitelem hlavní postavy, ze začátku nevinné a přímo předurčené k vývoji v hrdinu. Takový mladý vyvolený.
Bratr hl. hrdiny vypadá tak na 70 let a ne na 25 a na 70 se i chová.
Jamila je typická představitelka drsňačky navenek, ukrývající uvnitř silné city. To jsou ty nejhlavnější postavy, které budete vídat nejčastěji.
Osoby, které se k vám během cesty připojí, jsou trapně předvídatelné a ikonicky napsané tak, že nechybí ani jeden obvyklý charakter. Postavy procházejí během dobrodružství i nějakým tím vývojem (některé znatelněji jiné méně), ale charakterové rysy jim zůstávají.
Děj je dobrodružná cesta se vším co k tomu patří: Láska, boj, přátelství, piráti, z nuly hrdinou, velké tajemství,.... Hlavní dějová linka se občas schová za ty vedlejší, ale právě teď důležitější, linky. Vytváří to dojem jisté rozvětvenosti příběhu. Silně vnucená je třeba i hollywoodská romantická linka kdy nesmělý mladík okouzlí drsnou dračici. Scénáristé si samozřejmě nemohli odpustit narážky na Piráty z Karibiku nebo Ostrov pokladů.
Hra je opravdu výpravná a procestujete téměř vše, co stálo ve středověku za vidění. Obsahuje i skrytou výuku dějepisu tou nejzábavnější dnes dostupnou formou a to formou videohry.
Na příběhu je vidět snaha autorů za každou cenu překvapit hráče a to i za cenu jistých nelogičností, hra proto obsahuje také spoustu očekávaných odhalení, které jsou jasné i bez silnějšího zaměstnání synapsí v mozku. Hra dost často mění své tempo a to podlé mého dost narušuje herní zážitek z vyprávění příběhu. Taky se nejde na autory zlobit za popcornový konec, k takovému příběhu prostě patřil.
Hra obsahu spoustu slepých uliček v řešení problémů. Nějaký předmět se má zcela jasně použít na jiný, ale Feodor musí nejdřív vědět proč a pak na to přijít sám. Vše co máte udělat, potřebuje důvod. Na nic nemůžete přijít náhodně a i kdyby ano tak vás hra nepustí, dokud neodpovíte na otázku Proč?
Ovládaní a interface je prostě čisté „adventuření“. Ve hře nechybí nic, co dělá adventuru adventurou. Na ovládaní vám bude stačit jen levé myšítko, pravé využijete pouze v inventáři pro více informací o předmětech. Nepotřebné aktivní body v lokacích mizí a to je super.
Mini hry jsou příjemným zpestřením. Nejsou nijak složité spíš naopak a tak se u nich moc nezapotíte. Jinak je můžete přeskočit téměř ihned, pokud je nechcete plnit. Většina hádanek je zajímavých a jejich vyřešení vás zahřeje u srdce (jde přece o hledání pokladu, sen každého dítěte). Hra v kostky mě bavila a stejně jako podobná mini-hra v Zaklínači bych je obě bral jako Flash hry pro ukrácení dlouhé chvíle v práci.
Ve hře si hrdina píše i deník, ten funguje jako příjemné zpestření a můžete si v něm počíst o vaší cestě a co máte udělat a pro koho.
Překvapivě můžete ve hře zemřít, ale hra vám hned nabídne repete a můžete pokračovat.
Grafika je nádherná. Lokace do posledního detailu propracované, tu se ze země zdvihne písek poháněný větrem, tu padá listí a tu létají ptáčci nebo vlna naráží na skalisko. Kreslená videa překlenující jednotlivé kapitoly jsou velice pěkné. Možnost přeskočit jak videa, tak i animace do kterých už nezasáhnete, mi v adventuře přijde zbytečná (kvůli ztrátě kontextu příběhu). Animace pohybu jsou perfektní. Předmět, který postava používá, se jí skutečně zobrazí v rukou a manipuluje s ním velmi realisticky (ne žádné kroucení prázdnýma rukama jako v jiných hrách) Je hned vidět, že si na tom vývojáři daly záležet. Na stejné úrovni je i gestikulace při rozhovorech.
Hudba rozhodně stojí za to, není rušivá a krásně doplňuje vizuál každé lokace. To samé platí i o zvucích. Dabing hry je spíše průměrný a mě osobně moc nezaujal.
Lost Chronicles není takovým filmovým zážitkem jako Lost Horizon. V tomto ohledu se snaží být spíš střídmější.
Lost Chronicles mě i přes výše zmíněné nedostatky bavila každou minutu hraní (přibližně 11 hodin) a získala si mě svou poctivostí. Nemá sice nic navíc, ale zase jí nic nechybí.
Pro: Animace, Grafika, Hudba, Lokace
Proti: Dabing, klišovitost, předvídatelnost děje, jednoduchost některých postav