Online team combat goes medieval. Jediná, čistě na multiplayer zaměřená hra z univerza Might and Magic byla novináři často srovnávána s Counter-Strike, průlomovou to záležitostí, na poli online akcí. Co se modelu hratelnosti týče, přirovnání je na místě. Hratelné frakce dobra a zla mohou být vnímány jako policie a teroristé. Zlato za vyhrané zápasy, zde slouží, stejně jako dolary v CS, na nákupy lepšího vybavení. Módy „Rescue the Princess“ a „Warlord Escape“ připomínají ty s rukojmími a VIP osobami, rovněž z CS. „Sword in the Stone“ je variací na klasické CTF. Poslední ze čtyř módů hry, „Slay the Dragon“, nepřipomíná žádný jiný z tehdejších online akcí. Úkolem obou teamů je zabít draka a team, který to spojenými silami dokáže jako první, vyhrává.
Koncept hry byl nápadem Jona Van Caneghema, ředitele New World Computing. Výsledný produkt se ale hodně lišil od toho, jak si jej Caneghem představoval na začátku vývoje. Hra původně neměla být výhradně multiplayerovou záležitostí, ale primárně kooperativní dobrodružstvím, až pro šest hráčů. Měla tedy umožnit, co žádný díl Might&Magic. Hráči by plnili questy společně, oproštěni od tahových bojů z M&M, to vše s bonusem atraktivní grafiky, poháněné enginem Lihtech 2.0. Příběh, ve finálním produktu nepřítomný, se měl točit okolo čtyř artefaktů ukrytých ve čtyřech světech, nezbytných pro pacifikaci pološíleného králova rádce, deroucího se k moci. Úkoly měla hra každému přidělovat podle toho, jaké úrovně zkušeností dosáhl.
Vydavateli hry a vlastníku vývojářského studia, společnosti 3DO, však v té době již citelně začaly chybět peníze, a tak z těchto plánů sešlo. Z výpravných úrovní, kde se mělo odehrávat dobrodružství, bylo naděláno 25 map deathmatchového typu pro 16 hráčů. Za své vzaly i plány na „náhodný generátor dobrodružství“ a také „hráč vs. monstrum“ aréna. Řada indicií, jako třeba NPC příšery obývající multiplayerové mapy či truhly s poklady a lepším vybavením naznačují, že vše mohlo být jinak. Veškeré vybavení, které hráč během kola po mapě nasbíral, v tom následujícím ztrácí a začíná opět se základním výbavou, což bylo hře vyčítáno, stejně jako třeba to, že offline režim nenabízí žádné boty, a tak jej nemá vůbec smysl zapínat. Oficiální servery jsou dnes už pochopitelně vypnuty, nicméně hra má stále své příznivce udržující ji hraním při životě. Nejvíce se původnímu Caneghemovu záměru přiblížil pozdější Dark Messiah of Might and Magic, ovšem od jiných autorů a také bez kooperace.
Koncept hry byl nápadem Jona Van Caneghema, ředitele New World Computing. Výsledný produkt se ale hodně lišil od toho, jak si jej Caneghem představoval na začátku vývoje. Hra původně neměla být výhradně multiplayerovou záležitostí, ale primárně kooperativní dobrodružstvím, až pro šest hráčů. Měla tedy umožnit, co žádný díl Might&Magic. Hráči by plnili questy společně, oproštěni od tahových bojů z M&M, to vše s bonusem atraktivní grafiky, poháněné enginem Lihtech 2.0. Příběh, ve finálním produktu nepřítomný, se měl točit okolo čtyř artefaktů ukrytých ve čtyřech světech, nezbytných pro pacifikaci pološíleného králova rádce, deroucího se k moci. Úkoly měla hra každému přidělovat podle toho, jaké úrovně zkušeností dosáhl.
Vydavateli hry a vlastníku vývojářského studia, společnosti 3DO, však v té době již citelně začaly chybět peníze, a tak z těchto plánů sešlo. Z výpravných úrovní, kde se mělo odehrávat dobrodružství, bylo naděláno 25 map deathmatchového typu pro 16 hráčů. Za své vzaly i plány na „náhodný generátor dobrodružství“ a také „hráč vs. monstrum“ aréna. Řada indicií, jako třeba NPC příšery obývající multiplayerové mapy či truhly s poklady a lepším vybavením naznačují, že vše mohlo být jinak. Veškeré vybavení, které hráč během kola po mapě nasbíral, v tom následujícím ztrácí a začíná opět se základním výbavou, což bylo hře vyčítáno, stejně jako třeba to, že offline režim nenabízí žádné boty, a tak jej nemá vůbec smysl zapínat. Oficiální servery jsou dnes už pochopitelně vypnuty, nicméně hra má stále své příznivce udržující ji hraním při životě. Nejvíce se původnímu Caneghemovu záměru přiblížil pozdější Dark Messiah of Might and Magic, ovšem od jiných autorů a také bez kooperace.
Online team combat goes medieval.
Jediná, čistě na multiplayer zaměřená hra z univerza Might and Magic byla svého času srovnávána s Counter-Strike (2000). Co se hratelnosti týče, přirovnání je na místě. Hratelné frakce dobra a zla mohou být vnímány jako ekvivalent policie a teroristů. Zlato za vyhrané zápasy zde slouží stejně jako dolary v CS k nákupům lepšího vybavení. Módy „Rescue the Princess“ a „Warlord Escape“ připomínají ty s rukojmími a VIP osobami z CS. „Sword in the Stone“ je variací na klasické CTF. Jen „Slay the Dragon“ mód nepřipomíná žádný jiný z tehdejších online akcí. Úkolem obou teamů je zabít draka a team, který to spojenými silami dokáže jako první, vyhrává.
Veškeré vybavení, které hráč během kola po mapě nasbírá, v tom následujícím ztrácí a začíná opět se základní výbavou. Na mapách se může utkat až 16 hráčů a offline režim bohužel nenabízí žádné boty, proto postrádá smysl jej vůbec zapínat. Oficiální servery FPS na Lihtech 2.0 enginu jsou dnes už pochopitelně vypnuty, nicméně hra má stále své příznivce, udržující ji hraním při životě. Původnímu Caneghemovu záměru netahové akce ve M&M univerzu se dodnes asi nejvíce přiblížil Dark Messiah of Might and Magic (2006), ovšem od jiných autorů a bez kooperace v příběhové kampani.
Jediná, čistě na multiplayer zaměřená hra z univerza Might and Magic byla svého času srovnávána s Counter-Strike (2000). Co se hratelnosti týče, přirovnání je na místě. Hratelné frakce dobra a zla mohou být vnímány jako ekvivalent policie a teroristů. Zlato za vyhrané zápasy zde slouží stejně jako dolary v CS k nákupům lepšího vybavení. Módy „Rescue the Princess“ a „Warlord Escape“ připomínají ty s rukojmími a VIP osobami z CS. „Sword in the Stone“ je variací na klasické CTF. Jen „Slay the Dragon“ mód nepřipomíná žádný jiný z tehdejších online akcí. Úkolem obou teamů je zabít draka a team, který to spojenými silami dokáže jako první, vyhrává.
Veškeré vybavení, které hráč během kola po mapě nasbírá, v tom následujícím ztrácí a začíná opět se základní výbavou. Na mapách se může utkat až 16 hráčů a offline režim bohužel nenabízí žádné boty, proto postrádá smysl jej vůbec zapínat. Oficiální servery FPS na Lihtech 2.0 enginu jsou dnes už pochopitelně vypnuty, nicméně hra má stále své příznivce, udržující ji hraním při životě. Původnímu Caneghemovu záměru netahové akce ve M&M univerzu se dodnes asi nejvíce přiblížil Dark Messiah of Might and Magic (2006), ovšem od jiných autorů a bez kooperace v příběhové kampani.
Online team combat goes medieval.
Jediná, čistě na multiplayer zaměřená hra z univerza Might and Magic byla svého času srovnávána s Counter-Strike (2000). Co se hratelnosti týče, přirovnání je na místě. Hratelné frakce dobra a zla mohou být vnímány jako ekvivalent policie a teroristů. Zlato za vyhrané zápasy zde slouží stejně jako dolary v CS k nákupům lepšího vybavení. Módy „Rescue the Princess“ a „Warlord Escape“ připomínají ty s rukojmími a VIP osobami z CS. „Sword in the Stone“ je variací na klasické CTF. Jen „Slay the Dragon“ mód nepřipomíná žádný jiný z tehdejších online akcí. Úkolem obou teamů je zabít draka a team, který to spojenými silami dokáže jako první, vyhrává.
Veškeré vybavení, které hráč během kola po mapě nasbírá, v tom následujícím ztrácí a začíná opět se základní výbavou. Na mapách se může utkat až 16 hráčů a offline režim bohužel nenabízí žádné boty, proto postrádá smysl jej vůbec zapínat. Oficiální servery FPS na Lithtech 2.0 enginu jsou dnes už pochopitelně vypnuty, nicméně hra má stále své příznivce, udržující ji hraním při životě. Původnímu Caneghemovu záměru netahové akce ve M&M univerzu se dodnes asi nejvíce přiblížil Dark Messiah of Might and Magic (2006), ovšem od jiných autorů a bez kooperace v příběhové kampani.
Jediná, čistě na multiplayer zaměřená hra z univerza Might and Magic byla svého času srovnávána s Counter-Strike (2000). Co se hratelnosti týče, přirovnání je na místě. Hratelné frakce dobra a zla mohou být vnímány jako ekvivalent policie a teroristů. Zlato za vyhrané zápasy zde slouží stejně jako dolary v CS k nákupům lepšího vybavení. Módy „Rescue the Princess“ a „Warlord Escape“ připomínají ty s rukojmími a VIP osobami z CS. „Sword in the Stone“ je variací na klasické CTF. Jen „Slay the Dragon“ mód nepřipomíná žádný jiný z tehdejších online akcí. Úkolem obou teamů je zabít draka a team, který to spojenými silami dokáže jako první, vyhrává.
Veškeré vybavení, které hráč během kola po mapě nasbírá, v tom následujícím ztrácí a začíná opět se základní výbavou. Na mapách se může utkat až 16 hráčů a offline režim bohužel nenabízí žádné boty, proto postrádá smysl jej vůbec zapínat. Oficiální servery FPS na Lithtech 2.0 enginu jsou dnes už pochopitelně vypnuty, nicméně hra má stále své příznivce, udržující ji hraním při životě. Původnímu Caneghemovu záměru netahové akce ve M&M univerzu se dodnes asi nejvíce přiblížil Dark Messiah of Might and Magic (2006), ovšem od jiných autorů a bez kooperace v příběhové kampani.