V tomto vizuálním románu z pera Christiny Love, autorky Analogue: A Hate Story, se vžijete do role mladé ženy, která se nechala přesvědčit svým bratrem-dvojčetem, aby se místo něho zúčastnila luxusní výletní plavby s jeho spolužáky. Ale má to háček – nikdo nesmí poznat, že on je ve skutečnosti ona.
Čeká vás zejména spousta dialogů plných intrik, ale i humoru, a když budete mít štěstí, zapletete se i do románku s jednou (či několika?) spolužačkami bratra hlavní hrdinky. Jen pozor, hra obsahuje mnoho scén, které jsou přístupné pouze pro dospělé.
Pro hry Christiny Love mám velkou slabost, stejně jako je mi velmi sympatické ústřední téma této hry, takže očekávání jsem měla velká - a nezklamala jsem se.
Na její předchozí hře Analogue: A Hate Story jsem nejvíc oceňovala, samozřejmě kromě toho skvělého příběhu, to, jaký pocit ve mně zanechala - ačkoliv je o dost vážných temných věcech, vyvažuje to milými, až trochu "cheesy" momenty, a ve výsledku působí strašně příjemně a nadějeplně.
A to je přesně to samé co mě tak dostalo i na Ladykiller in a Bind.
Jinak si ty hry podobné vážně nejsou - ať už herním systémem (v Ladykiller nejsou žádné texty k odkrývání ale jednoduchý systém s větvícímí se dialogy), tématem, vizuály... Ladykiller je taky výrazně komplexnější a obsáhlejší. Je to navíc i spousta dost explicitních, ale rozhodně ne laciných a samoúčelných sexuálních scén.
Zatímco Analogue se zaobírá tématy feminismu, osobní svobody a individuality, Ladykiller si hodně hraje s, v dnešní společnosti hodně zneužívanými a špatně chápanými, věcmi jako genderová identita, sexuální orientace a s nimi svázané stereotypy, a v neposlední řadě důvěra, konsenzualita a principy BDSM vztahů. A přesně stejně jako v Analogue, i tady hrdinové zaujímají k těmto tématům strašně sympatický, správný postoj, je to hra naplněná respektem a tolerancí k jnakosti a jako taková dokáže doslova zahřát u srdce.
Na její předchozí hře Analogue: A Hate Story jsem nejvíc oceňovala, samozřejmě kromě toho skvělého příběhu, to, jaký pocit ve mně zanechala - ačkoliv je o dost vážných temných věcech, vyvažuje to milými, až trochu "cheesy" momenty, a ve výsledku působí strašně příjemně a nadějeplně.
A to je přesně to samé co mě tak dostalo i na Ladykiller in a Bind.
Jinak si ty hry podobné vážně nejsou - ať už herním systémem (v Ladykiller nejsou žádné texty k odkrývání ale jednoduchý systém s větvícímí se dialogy), tématem, vizuály... Ladykiller je taky výrazně komplexnější a obsáhlejší. Je to navíc i spousta dost explicitních, ale rozhodně ne laciných a samoúčelných sexuálních scén.
Zatímco Analogue se zaobírá tématy feminismu, osobní svobody a individuality, Ladykiller si hodně hraje s, v dnešní společnosti hodně zneužívanými a špatně chápanými, věcmi jako genderová identita, sexuální orientace a s nimi svázané stereotypy, a v neposlední řadě důvěra, konsenzualita a principy BDSM vztahů. A přesně stejně jako v Analogue, i tady hrdinové zaujímají k těmto tématům strašně sympatický, správný postoj, je to hra naplněná respektem a tolerancí k jnakosti a jako taková dokáže doslova zahřát u srdce.
Pro: originální zápletka, rozsáhlé dialogy, spousta možností jak ovlivnit příběh, zajímavé barvité postavy, celkové vyznění hry, atraktivní téma
Proti: občas až MOC rozsáhlé dialogy, osobně mi zas až tolik neseděl výtvarný styl