Komentáře

Číselné hodnocení je někdy velmi ošemetné. Svítících 85 % u mého komentáře na některé možná zapůsobí jako červený hadr na býka, v duchu mi moje hodnocení skáče od 60 až do 100 a opravdu nevím, jaké hodnocení dát, aby to bylo aspoň trochu spravedlivé a fér. Nechápete co to píšu? Čtěte dál.

Na Kingdom Come: Deliverance II jsem se zpočátku nijak zvlášť netěšil, jak se však blížilo datum vydání a sílil nezbytný "hype", moje očekávání rostlo a rostlo. Nakonec mi samozřejmě nezbylo nic jiného, než si hru předobjednat a na šest týdnů (cca 2-3 hodiny denně) se stala součástí mého života. Už to samo o sobě značí, že ve výsledku jsem s hrou více než spokojen a je tomu skutečně tak.

Pokud mě něco v novějších hrách vadí, tak je to příliš plochý a nevyužitý příběh (ahoj, Ubisofte), takže novým KCD jsem si v tomhle ohledu okamžitě spravil chuť. Chvíli mi trvalo, než mě hra doopravdy chytla, ale zhruba v 1/4 hry (Nebákov) si mě definitivně získala. A od té doby to byla po této stránce prostě nirvána, skvěle napsané dialogy a leckdy nečekané plot-twisty mě doslova učarovaly, každý den jsem se na hru těšil a byl napjatý, jak se příběh bude vyvíjet. Je vidět, že tento aspekt mají vývojáři skutečně v malíčku.

Herní rozlohy jsem se trochu bál, ale ve finále se žádný nový AC: Odyssey nekonal a většinu světa jsem objevil tak nějak přirozeně. Oproti prvnímu dílu jsou zde hned dvě mapy a můžu s klidem prohlásit, že obě považuji za naprosto výborné a nedá se říct, že bych jednu měl radši než druhou. Pokud byste mi vyhrožovali pranýřem nebo mučením ve sklepeních Trosek, asi bych řekl, že o něco málo raději jsem trávil čas v okolí Kutné hory a především ve městě samotném, pro jehož preciznost zpracování nenacházím dostatečné superlativy, to se musí zažít!

Velice mě potěšila variabilita vedlejších úkolů, na spor Tachovští vs Želejovští, vyšetřování sériových vražd s nečekaně vtipnou cutscénou, nahánění berana, vymýtání duchů na Troskách, kráděž Němcova pokladu nebo hledání dinosauřích kostí rozhodně jen tak nezapomenu, mají nápad, hlavu a patu, skvěle se protínají s hlavní dějovou linií a jejich plnění zkrátka naplňuje a baví. Hlavní linka začíná velmi pozvolně, ale jak se rozjede, jen tak vás nepustí a závěr je klenotem sám o sobě. O tom ale nemá sebemenší smysl psát, beztak bych akorát propálil něco, co rozhodně nechci, kdo hrál, tak ví... Co mě docela dost příjemně překvapilo, je nutkání si hru projet znovu a některá špatná rozhodnutí napravit. Jednotky vedlejší úkolů mi však přišly extrémně protažené v tom smyslu, že jste neustále byli nuceni cestovat sem a tam, což mi trochu vadilo (ano, cikánská osada) ale to vem čert :)

Pokračujme v příjemném tónu - grafika sice vzhledem k rozloze nedosahuje v oblasti detailu obličejů nebo vegetace naprosté špičky, ale to je úplně jedno, protože jako celek vypadá výborně, ženské postavy, například Kateřina, mají ty správné proporce, oceňuji až maniakální množství detailů, nádherné české lesy a louky (kam se hrabe podivná příroda z AC: Shadows, kterou se ani nedá chodit) a vesničky tak živé, až máte chuť si v nějaké hospodě dát škopka, případně Tachovským, těm šůlákům, ukrást májku. Což mě přivádí ke zvukové stránce, a ta je dokonalá bez debat. Hudební motivy se předhánějí v soutěži o ten nejstylovější, k samotným zvukům není co vytknout a český dabing (za něj opravdu velké, ale VELKÉ DÍKY!!!) pro mě získává první místo v kvalitě českých herních dabingů. Protože každý chválí především hlavní postavy, které jsou samozřejmě super, tak já bych rád vyzdvihnul Jiřího Štrébla, jehož výkon v roli Kuběnky je dle mého názoru na Cenu FF, a také Bohuslava Kalvu, který si dabing očividně náramně užíval. To se však dá říct i o zbytku obsazení - četl jsem názory, že některé výkony byly lepší a jiné horší, ale já byl více než spokojen naprosto se všemi.

Možnosti herního světa byly více než nadstandardní už v prvním díle a v pokračování mě vývojáři nezklamali a i když se mi zpočátku například do kování příliš nechtělo, v pokročilejších částech hry jsem si ji užíval, stejně jako třeba lukostřelbu nebo kostky.

Nějaké bugy byly, ale většinou se jednalo jen o grafické glitche, takže pohoda, je to obrovská hra a je mi jasné, že nešlo odladit všechno (je ale zajímavé, jak jsme u bugů této hry shovívaví, a třeba u SW: Outlaws, který mi přišel zabugovaný mnohem méně, byl hned oheň na střeše, voda v komoře a nohy nahoře -- ale klid, nic neříkám!) Co se týče výkonu, hrál jsem na PS5 Pro a víceméně nemám námitek (nejvíce snad na občasné trhání zvuku, to jsem snad ve hře ještě nezažil!) - je fakt, že v částech s velkým množstvím NPC letěl framerate dolů stejně jako já v prvních střetech s bandity, ale rozumím technickým limitům, navíc je možné, že aktuální patch situaci trochu vylepšil, každopádně nikdy se mi nestalo, že by výkon zapříčinil prchlivost cloumající mým majestátem.

Co už však ano, byly načítací časy, a to především načítání po smrti, a s tím spojená počáteční obtížnost. Délka načítání se často blížila bez nadsázky ke dvěma minutám a na to už v době SSD disků jaksi nejsme zvyklí - naopak, i ubisoftí openworldy se dokážou načíst během několika sekund. "Tak nemáš tak často umírat," říkáte si. A ano, v prvních 10-20 hodinách jsem umíral velice často. Jsem zkrátka ne příliš dobrý a ne příliš trpělivý hráč a vždy jsem si říkal, že tu bandu lapků "nějak dám". Opravdu, zpočátku mi hlavou nápad hru vzdát lítal až podezřele často, celý ten proces, než si seženete koně, najdete Vořecha (fajn společník, ale občas mi trochu překážel), oblíknete lepší zbroj a naučíte se bojovat tak, abyste v souboji vydrželi i déle než 30 sekund, byl na můj vkus docela dlouhý, hra se mi zdála nepřístupná. Ale zdůrazňuji - na můj vkus, podle všeho si většina hráčů úvod užívala a já s tím nemám problém, je to ryze subjektivní, nicméně pokud mi dobrou pětinu hry trvá, než mě chytne a získá si mě, v kombinaci s tím, že především v úvodu je nejvíc částí "jdi tam, vrať se tam, pak jdi zase tam, pak se vrať) nemůžu jí dát stovku. To, že pak už se jednalo o naprosto skvělou jízdu, je věc jiná a jsem moc rád, že to mohu říct!

Jasně, jak se to rozjede, už je to o něčem jiném. Soubojový systém ovládnete, naučíte se alchymii, páčení zámků, získáte rychlého koně, hra si vás získá a pak už nepustí, najednou herní svět dostává úplně jiné barvy a je radost hru hrát. Jen to docela trvá. Ještě mě napadá zmínit se o ovládání, které bylo na Dualsense naprosto bezproblémové a oceňuji takřka maximální využití všech možností ovladače, byl to zážitek a občas byly souboje i trochu obtížnější právě díky odporům triggerů, což na klávesnici a myši zkrátka nezažijete. Nikdy bych neřekl, že hru jsem si s ovladačem skvěle užil a rozhodně bych neměnil.

Tak jak to uzavřít? Hele, těch 85 % rozhodně nemyslím zle. Kingdom Come: Deliverance II je výborná hra, nádherná, skvěle zpracovaná, s fakt dobrým příběhem, velmi odlišná od zbytku herní produkce. Nenechte se odradit tím, že vám zpočátku nejde a vytrvejte, vytrvejte, vytrvejte. Možná to bude těžké, možná budou lítat porcelánové vázy na nebohé chodce pod okny, ale sedne si to a nebudete litovat. Těším se na druhý průchod (nevypálím Semín, budu hajzl na Brabanta) a na DLC - existuje lepší důkaz o tom, že mě hra bavila? :)