King of the Monsters je bojová akce od japonského vývojářského studia SNK, v níž se hráč ujme jednoho ze šesti nabízených monster a po celém Japonsku bojuje nejen se zbylou pěticí, ale i se svým vlastním klonem. Rocky je obří kamenný golem, Beetle Mania zase přerostlý roháč, Astro Guy superhrdina v převleku, Geon je jakási napodobenina Godzilly, Woo připomíná King Konga a Poison Ghost vypadá jako chodící hora toxického odpadu.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
King of the Monsters je bojová akce od japonského vývojářského studia SNK, v níž se hráč ujme jednoho ze šesti nabízených monster a po celém Japonsku bojuje nejen se zbylou pěticí, ale i se svým vlastním klonem. Rocky je obří kamenný golem, Beetle Mania zase přerostlý roháč, Astro Guy superhrdina v převleku, Geon je jakási napodobenina Godzilly, Woo připomíná King Konga a Poison Ghost vypadá jako chodící hora toxického odpadu.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
King of the Monsters je bojová akce od japonského vývojářského studia SNK, v níž se hráč ujme jednoho ze šesti nabízených monster a po celém Japonsku bojuje nejen se zbylou pěticí, ale i se svým vlastním klonem. Rocky je obří kamenný golem, Beetle Mania zase přerostlý roháč, Astro Guy superhrdina v převleku, Geon je jakási napodobenina Godzilly, Woo připomíná King Konga a Poison Ghost vypadá jako chodící hora toxického odpadu.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
King of the Monsters je bojová akce od japonského vývojářského studia SNK, v níž se hráč ujme jednoho ze šesti nabízených monster a po celém Japonsku bojuje nejen se zbylou pěticí, ale i se svým vlastním klonem. Rocky je obří kamenný golem, Beetle Mania zase přerostlý roháč, Astro Guy superhrdina v převleku, Geon je jakási napodobenina Godzilly, Woo připomíná King Konga a Poison Ghost vypadá jako chodící hora toxického odpadu.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
King of the Monsters je bojová akce od japonského vývojářského studia SNK, v níž se hráč ujme jednoho ze šesti nabízených monster a po celém Japonsku bojuje nejen se zbylou pěticí, ale i se svým vlastním klonem. Rocky je obří kamenný golem, Beetle Mania zase přerostlý roháč, Astro Guy superhrdina v převleku, Geon je jakási napodobenina Godzilly, Woo připomíná King Konga a Poison Ghost vypadá jako chodící hora toxického odpadu.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.