Karasman
No tak tohle je klasika klasik. Pamatuju si, jak jsem ji poprvé spustil na svém Atari 130XE a rozbil hubu prvnímu vencovi, co hlídal bránu. Ta neuvěřitelná plynulost a realističnost pohybů mi slušně snížila čelist. Přestože celá hra je vlastně docela stereotypní a kromě šesti úderů nenabízí nic jiného, i dodnes si některé části pamatuju. Hlavně to, že po zabití hlavního bosse jsem běžel ocicmat zajatou princeznu a vrhnul se jí do náručí. Další hru jsem ale zkusil, co udělá, když k ní přijdu v bojovém postoji - dostal jsem takovou kopačku, že se hrdina sesul mrtvý k zemi a na mě zablikal romatický Game Over :D
Komentáře
danny21
Karateka mě kupodivu v mládí minula, nebo si vůbec nevzpomínám a je možná ostudou, že jsem ji ochutnal o desítky let později - sice to není žádná hitparáda, ale myslím, že za tenkrát jako jinoch bych byl nadšený.
Hra jako taková je velmi jednoduchá, přímočará - jde o to prorubat se přes bojovníky a osvobodit princeznu ze zajetí hlavního bosse. Postačí vám šest úderů, protivníky rychle začnete kosit, ale co je na ohrabky, je to zpoždění ovládání. Jeden by se fakt vzteky odmocnil, když brzdí před dalším protivníkem, ale bez reakce a borec Vás sundá jedním ťuknutím.
Takže ve výsledku tohoto prvního představitele bojovek vidím jako průměr, nostalgičtí hráči určitě půjdou s hodnocením výš.
Hra jako taková je velmi jednoduchá, přímočará - jde o to prorubat se přes bojovníky a osvobodit princeznu ze zajetí hlavního bosse. Postačí vám šest úderů, protivníky rychle začnete kosit, ale co je na ohrabky, je to zpoždění ovládání. Jeden by se fakt vzteky odmocnil, když brzdí před dalším protivníkem, ale bez reakce a borec Vás sundá jedním ťuknutím.
Takže ve výsledku tohoto prvního představitele bojovek vidím jako průměr, nostalgičtí hráči určitě půjdou s hodnocením výš.
Pro: přímočarost
Proti: zpozdění ovládání
Karateka je hra stejně stará, jako já sám. Kupodivu to není nejstarší hra, kterou jsem hrál, ale jen velmi těsně. Každopádně se takto staré hry hodnotí těžko. Prince of Persia, hra mého dětství, je o 5 let mladší bráška Karateky. Spojnice s Princem jsou ve hře jasně vidět.
Karateka je mechanicky jednoduchá a poměrně krátká (dohráno v několika pokusech cca za hodinu). Jdete osvobodit zajatou dívku v zřejmě feudálním Japonsku. K dispozici máte kop či úder pěstí do 3 různých směrů, takže celkem 6 různých útoků. Nepřišlo mi, že by byl mezi směry rozdíl jiný než vizuální. Kop je delší než pěst, ale má vynucenou přestávku. Celkově tedy bohužel moc strategie ve hře není - přišlo mi, že nejlepší je čekat až se protivník přiblíží a ve správné chvíli začít kopat. S tím šla odehrát celá hra včetně finálního záporáka. Zajímavou mechanikou je, že život se obnovuje, pokud chvíli nedostanete ránu, ale stejně tak protivník. To by vás teoreticky mělo nutit do aktivnějšího boje místo vyčkávání, ale reálně to nijak nebránilo ani vyčkávací taktice. Kromě lidských bojovníků vám průchod zpestří ještě létající orel a past.
Na hře je vidět filozofie, která se později výrazněji propsala do Prince. Pohyby mají svoji setrvačnost, takže nemůžete reagovat okamžitě. Na rozdíl od Prince však pohyby nejsou tak propracované a plynulé, a není tak často poznat, co postava vlastně právě dělá a proč tedy nereaguje na povely. Pro soudobého hráče to tak působí hodně frustrujícím způsobem. Chcete zastavit běh a přepnout do bojového postoje, a vaše postava pořád běží, až za dlouho ji konečně docvakne, že se má zastavit, a než nahodí bojový postoj, tak jí jednou ranou smázne protivník. Navíc mi přijde, že občas jsou některé stisky kláves prostě ignorovány.
V době svého vydání byla Karateka určitě zajímavý počin, a naznačovala, čím o 5 let později nadchne příští Mechnerova hra celý svět - přirozeným pohybem postavy. Jako muzejní kousek ji určitě doporučuji k vyzkoušení, ale k příliš dlouhému hraní není. Je to historická jednohubka.
Celkové hodnocení: Dobrá
PS: Ke hře vznikl v roce 2012 remake, který zajímavým způsobem zachovává a zároveň rozšiřuje principy hry, viz můj komentář.
Karateka je mechanicky jednoduchá a poměrně krátká (dohráno v několika pokusech cca za hodinu). Jdete osvobodit zajatou dívku v zřejmě feudálním Japonsku. K dispozici máte kop či úder pěstí do 3 různých směrů, takže celkem 6 různých útoků. Nepřišlo mi, že by byl mezi směry rozdíl jiný než vizuální. Kop je delší než pěst, ale má vynucenou přestávku. Celkově tedy bohužel moc strategie ve hře není - přišlo mi, že nejlepší je čekat až se protivník přiblíží a ve správné chvíli začít kopat. S tím šla odehrát celá hra včetně finálního záporáka. Zajímavou mechanikou je, že život se obnovuje, pokud chvíli nedostanete ránu, ale stejně tak protivník. To by vás teoreticky mělo nutit do aktivnějšího boje místo vyčkávání, ale reálně to nijak nebránilo ani vyčkávací taktice. Kromě lidských bojovníků vám průchod zpestří ještě létající orel a past.
Na hře je vidět filozofie, která se později výrazněji propsala do Prince. Pohyby mají svoji setrvačnost, takže nemůžete reagovat okamžitě. Na rozdíl od Prince však pohyby nejsou tak propracované a plynulé, a není tak často poznat, co postava vlastně právě dělá a proč tedy nereaguje na povely. Pro soudobého hráče to tak působí hodně frustrujícím způsobem. Chcete zastavit běh a přepnout do bojového postoje, a vaše postava pořád běží, až za dlouho ji konečně docvakne, že se má zastavit, a než nahodí bojový postoj, tak jí jednou ranou smázne protivník. Navíc mi přijde, že občas jsou některé stisky kláves prostě ignorovány.
V době svého vydání byla Karateka určitě zajímavý počin, a naznačovala, čím o 5 let později nadchne příští Mechnerova hra celý svět - přirozeným pohybem postavy. Jako muzejní kousek ji určitě doporučuji k vyzkoušení, ale k příliš dlouhému hraní není. Je to historická jednohubka.
Celkové hodnocení: Dobrá
PS: Ke hře vznikl v roce 2012 remake, který zajímavým způsobem zachovává a zároveň rozšiřuje principy hry, viz můj komentář.
CaelosTak jsem si Karateku po asi 14 letech zahrál. No, kdybych tenhle komentář psal v té době, nejspíš bych se tady rozplýval nad báječnou hrou, kterou Karateka bezesporu byla a je. Nicméně rozmlsané huby hráčů už jsou v dnešní době plné next genu, báječných, dá se říct i filmových animací apod. Řekněme si to tedy na rovinu, v dnešní době Karateka vypadá jako hříčka pro blbečky. Takže jsem si hru moc neužil, jen mě ovanul ten blažený pocit nostalgie. A tak to nechám, Karateka už do dnešní doby nepatří.
Ale, nostalgie stranou. Ovládání má jeden neduh, ten samý který má i Princ z Persie, a sice reakce ovládání. Zpoždění je opravdu značné. Nic jiného už proti tomuhle hernímu dědovi namítat nebudu, protože legendy mají zůstat legendami a bez zbytečných keců.
Ale, nostalgie stranou. Ovládání má jeden neduh, ten samý který má i Princ z Persie, a sice reakce ovládání. Zpoždění je opravdu značné. Nic jiného už proti tomuhle hernímu dědovi namítat nebudu, protože legendy mají zůstat legendami a bez zbytečných keců.
Pro: Byla to kdysi moje oblíbená hra
Proti: Na svou dobu žádné
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Hellrampage
At8bit
80
5 dní -
Hellrampage
C64
80
5 dní
-
Hellrampage
Apple II
80
5 dní
-
ripper
PC
60
153 dní -
Neelixx
At8bit
80
249 dní
Statistiky
- Id hry:
- 1932
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h1932
- Přidána:
- 20.01.2009
17 let a 149 dní
- Hodnocení:
- 33 (30-100 %)
- Komentářů:
- 5
- Oblíbenost:
-
6
1
-
0
15
- Návštěvnost:
- 28235× (celkem)
- 203× (poslední měsíc)
- 38× (poslední týden)
- 6× (dnes)
Pro: Na svou dobu skvělá pokroková hra.
Proti: Viceméně stále to samé, ale komu to tenkrát vadilo...