Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 60
Just Cause 4 se prezentovalo jako díl, který by mohl posunout už tak poměrně vymakané možnosti třetího dílu ještě dál a možná i sérii nakopnout novým směrem. Ale jak moc se mu to vlastně povedlo?

Začněme grafickou stránkou, která je proti očekávání a předkládaným záběrům dost odlišná. Jak? Bohužel směrem zpět někam k počátkům old-gen (PS3/XBOX 360) generace, kdy si AAA hry ještě mohly dovolit spoustu kostiček na modelech postav, zbraní i prostředí.
Grafika je jednoduše něco, co hráče praští do očí. Sympaticky vypadající Rico se tak rázem navrací o generaci zpět. Dobře, dejme tomu, jedná se o obrovský svět, jenomže!
Svět je obrovský, to ano, ale je tak šíleně pustý, že snad ani nemůžete být někde na planetě Zemi. Sem tam potkáte městečko, pevnůstku, vesničku, přístav atd., sem tam potkáte lidičky jak civilní, tak zejména vojáky. A nakonec i zvěř. Ale má to celé jedno další velké ALE! K tomu níže.
Nejen, že je svět ponořen "do kostek", ono dochází i k dokreslování objektů jen kousek před Vámi. Tráva se dá ještě pochopit, ale když se najednou před Vámi zjeví nebo naopak zmizí auto, či se zjeví raketa vystřelená odnikud a to si létáte ve výšce ne zas tak vysoké, aby svět zahalila mlha (v jasném počasí), tak je něco špatně. Spolu s grafikou souvisí i několik grafických bugů/glitchů, ke kterým níže.
Nejhorší na tom jsou snad cutscény, kde je zub na zubu vidět o to více. O animacích snad radši ani nemluvit, i ty nejsou zrovna bůhvíjak skvělé.

Co se týče ozvučení, hudba není nikterak výrazná, ozvučení je ucházející, dabing docela podařený, ale nic, co by nějak vybočovalo z průměru.

Třetím bodem je hratelnost, na které Just Cause stojí, a zároveň padá. Just Cause nikdy nebylo o bůhvíjaké originalitě misí, jako spíše o tom se co nejvíce vyřádit. A to se s každým dílem rozšiřovalo o další možnosti. V díle čtvrtém to mělo být počasí (tornádo, písečná bouře, bouřky), ale záhy zjistíte, o jak velký fail se vlastně jedná. Také jste se těšili, jak budete bortit základny za doprovodu ničivého tornáda? Jak bude vířit wingsuitem, abyste navedli blesk k nějaké věži? Zamítá se! Vývojáři se rozhodli tento prvek tak silně propagovat a pak ho vlastně zasadit jen do vyznačených oblastí (nestalo se mi náhodně (mimo misi) ani jednou, že by mi některý z těchto živlů pomohl s destrukcí základen nebo něčeho takového). Sranda, že? No, vlastně ani ne...
Nicméně je tady přece pořád ta stará dobrá hratelnost. Přijdu do města, tam to rozstřílím na maděru a dobudu ho. No, vlastně taky ne tak docela. Ano, města tu jsou, ale jedinými úkoly v nich je zničení vzducholodi a případné stunt úkoly. A ve výsledku to dopomůže maximálně tak k vylepšení wingsuitu či háku.
K dobývání území se totiž přistupuje jinak. Mapa je rozčleněna na několik částí, jež můžete získat splněním jednoho úkolu v dané oblasti (jedná se o stále stejné typy úkolů: Znič tohle, znič tamto, hackni tohle a braň to, pak odvez někoho někam a zachraň vězně.) Když splníte tento úkol, kliknete na mapě pro přesun Vašich jednotek směrem na nepřátelské území a hotovo!
K přesunu je potřeba získávat jednotky a ty se získávají působením chaosu. Takže destrukce! Nicméně pozor, vývojáři se báli toho, aby snad nedošlo k nedostatku jednotek a tak se rozhodli, že základnu, kterou jste rozbourali (a tím myslím červeně označené objekty), vždycky zase restartují a tradá, můžete jít bourat znovu. A že se těch pár objektů po chvilce omrzí netřeba říkat.
V JC 3 byla motivace v obsazování měst, což se také stalo časem stereotypním, ale ve výsledku pořád zábavnějším a dynamičtějším (neboť jste to mohli udělat podle sebe a nemuseli jste stát na místě a střílet davy nabíhajících vojáků, či čekat, až se pár zajatců pohne zase o něco blíže k hranici vězení).
Destrukce se také záhadným způsobem smrskla a tak už není ani možné rozbít bilboard, natož pak plošinu nad bránou do základen. Zrovna u Just Cause, které na destrukci stojí, je to minimálně na pováženou.
Co se týče samotné dopravy, plachtění s wingsuitem je pořád docela zábava, při použití háku se lze rychle přemisťovat, nicméně po čase asi většina sáhne k něčemu jinému. Např. auta, která mají opět otřesný jízdní model, ale naštěstí v nich strávíte poměrně málo času na to, aby to vysloveně frustrovalo. Lodě se ovládají o něco lépe než auta a nejlépe se ovládají helikoptéry. A nalétnout s helikoptérou na základnu plnou zmateně pobíhajících vojáků se prostě jen tak neomrzí. Zato s letadly je to o něco horší, protože se ovládají poměrně krkolomně a přistát s nimi je občas výzva za cílem "neutrhnout" (čtěte nezačít hořet) křídla letadla.
Od umělé inteligence asi nikdo nečekal mnoho, a taky jsme nedostali nic přelomového, vlastně bych si troufl říci, že žádný posun od Just Cause 3 se v tomto ohledu nekoná. A to, že odbouchnete své parťáky, protože stojí na špatném místě, nebo se o něco zasekli a nebo si z neznámého důvodu museli vybrat dveře na druhý straně auta, ač jsou jim blíže jiné volné, je už jen takovým nechtěným detailem, se kterým se tak nějak počítá. A u nepřátel je to snad ještě horší.

Předposledním bodem je příběh a samotné postavy. Lhal bych, kdybych řekl, že si vzpomenu na nějaké jiné jméno než je Rico nebo Sheldon. Nejen, že mají jména povětšinou přizpůsobené místu, kde se hra odehrává, ony jsou hlavně všechny silně nezáživné a vlastně ve výsledku totálně zbytečné, za což může i příběh, který přichází sice se zajímavým nápadem, ale kašle na nějaké zvraty nebo snad zajímavější vývoj. Takže ne, ani v tomhle se Just Cause nijak nepolepšil.

A posledním bodem je technická stránka, která je jedním slovem příšerná. Grafická stránka někdy vypadající jak z počátků konzolí PS3/XBOX 360 je jen začátkem toho, co bude následovat. Hromada glitchů, bugů, chyb, až si jeden říká, jak to mohlo být vlastně vypuštěno.
To, že hákem zaháknete vojáka o sloup a on se začne točit dokola se přehlédne a hráč se tomu i zasměje, ale to, že během misí hra spadne, nebo že se zprůhlední textury, takže jimi jen procházíte, abyste spadli do matrixu, je hodně hodně k naštvání. A v takovém případě nezbývá než buď zemřít, nebo hru restartovat, a tudíž opakovat v lepším případě jen část mise. Stejně tak kiksy v již tak špatné UI dokáží občas naštvat a někdy donutí opakovat misi. A poslední věcí, leč detailem, je pro mě nepochopitelné nastavení na opakování/ukončení mise na tlačítka myši. Možná také patříte mezi hráče, kteří čekají, že někam najedou myší a kliknou, nebo chtějí odkliknout dlouho trvající scénu a najednou tradá - mise byla ukončena a můžete s radostí (a nechutí opakovat znovu!) Tohle všechno jsou ale naštěstí chybky, které mohou vývojáři vyladit a snad tak i učiní.

SHRNUTÍ:
Na Just Cause 4 jsem se hrozně těšil, trojka byla fajnová, čtyřka měla být ještě lepší, ale má to spoustu ALE! Asi nikdo nečekal lepší příběh, propracovanější postavy, větší různorodost misí nebo snad perfektní UI, ale proč je nám servírována horší grafická podoba, když svět je pustější než ve trojce? Proč byly přepracovány mechanismy, které fungovaly, na zpola funkční či nefunkční, či nelogické (třeba dobývání území!), proč je hra plná glitchů, bugů a kiksů UI, když měli vývojáři tolik časů na vyladění a nejedná se o žádné mini studio? A o vlivu počasí na celkovou hratelnost snad raději ani nemluvě.
Jedinou výhodou je, že i přesto dokáže Just Cause 4 zabavit, ale trojku, a to i přes opravu chyb, které hra obsahuje, ani zdaleka nepřekonává.

Pro: Některá místa ve světě, počasí, hranice dobytých území, wingsuit, hák, dopravní prostředky, potenciál příběhu

Proti: Grafika, pustota světa, minimální dopad počasí, respawn nepřátel a již rozbitétého příslušenství v základnách, opakování úkolů pro dobývání, jízdní model, nevyužitý potenciál příběhu, technická stránka

+12
  • PC 55
Trochu jsem se obávala hrát jako první hru z této série její 4. díl, ale protože herní výzva 2023 č. 6 na HC vyžaduje 4. a vyšší díl a (krom Assassínů) asi jinou takovou hru nemám, volba padla na ni. Vlastně jsem již nějaký díl (možná i zrovna tenhle) jedou zkoušela, ale hra mě moc nezaujala, tak nemohu říct, že bych se zrovna nějak na hraní těšila.

Taky to podle toho dopadlo. Pocity ze hry mám dost rozpačité, a to hlavně ze začátku hraní. Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale i když jsou útočící nepřátelé na každém rohu a vlastně vám nedají pokoj, působí na mě hra nějak prázdně. Je to divné, já vím. Mapa je plná úkolů a příběh není krátký, přesto je cítit, že se jedná o sandbox zaměřený na náhodnou likvidaci nepřátel a hlavně ničení jejich budov.

Na můj vkus je mapa světa Just cause 4 příliš velká. Přišlo mi, že většinu odehrané doby jsem jen cestovala z místa na místo. Po čase jsem naučila cestovat poměrně rychle kombinováním padáku a wingsuitu s občasnou pomocí grapple hooku, což mi přišlo jako nejrychlejší metoda cestování. Samozřejmě ještě rychlejší by bylo cestovat vrtulníkem, ale většinou jsem byla líná si ho přivolávat. Používala jsem ho tedy jen v případech, že byl zrovna nějaký k dispozici v okolí. Nevýhodou cestování wingsuitem byla absence rádia, které by cestu udělalo snesitelnější. Fast travel je také k dispozici, ale jeho místa se musí nejdříve objevit.

Když už jsem se doplahočila k nějaké té příběhové misi, tak z nich jsem zklamaná nebyla. Tradiční snaha porazit bohatého záporáka, který chce být ještě bohatší. V tomto případě za pomoci výroby zbraní ovládající počasí. Do toho je zapojena i osobní rovina, která samozřejmě v řádném příběhu nemůže chybět.

Krom hlavního příběhu je to i pár vedlejších linek. Automobilové závody a likvidace lodí nepřátelských špiónů jsou dobré, ale rozhodně jsem nečekala, že se budu vypořádávat s 
démonickým hmyzem. Rozhodně se jednalo o zajímavou změnu.  

Jak jsem zmínila, mapa je plná úkolů. Nejčastějšími jsou: proletět kruhy wingsuitem, projet kruh vozidlem v určené rychlosti a projet kruh s určitým dopravním prostředkem. Ať už je to motorka, auto nebo loď. Zajímalo by mě, jak byly tyhle úkoly do hry přidány, protože některé mi přišly totálně náhodné a nepromyšlené. Nebo byly promyšleny pečlivě, ale jejich odhalení bylo tak sofistikované, že mě řešení nenapadlo a na splnění jsem použila hrubou sílu. Tím myslím například, že jsem měla osobním vozem projet kruh vedle budovy ve výšce asi 2. patra. Já jsem nenašla žádnou „normální“ cestu nahoru, tak jsem prostě auto odlehčila balonky a lanem přitáhla na střechu budovy. Držela jsem si při tom palce, aby nevybuchlo, popř. nespadlo zpět na zem (což se mi obojí opakovaně dělo). Pak jsem se rozjela po střeše a proskočila kruhem. Řešení to je, ale moc elegantní tedy ne. Dalším příkladem bylo to, že jsem uprostřed silnice měla projet kruhem lodí. Nikde v okolí ani nebyla, musela jsem si ji nechat poslat supply dropem. Pak za pomoci tuny lan a balonků jsem jí nějak do toho kruhu dostala. Tímto způsobem jsem řešila více těchto úkolů. Ano, jsou i případy, kdy jsem v okolí našla něco, co se dalo ke splnění využít. Například, když se mělo projet kruhem motorkou, ale kruh byl nad zemí, tak v okolí bylo něco, co se dalo použít jako rampa a kruhem proskočit. Těchto úkolu bylo ve hře moc a rozhodla jsem se je nechat být. Netrápit se s nimi. Jen jsem si sem tam jeden splnila, ale rozhodně jsem jich neudělala ani polovinu. Oni taky nebyly moc zábavné.

Just cause 4 rozhodně nepatří mezi nejhezčí hry. Nevím, jestli to nebylo způsobeno mým PC, ale zvláště z cutscén jsem rozhodně nadšená nebyla. Mimo ty komiksově laděné, ty byly docela hezké. Byla jsem překvapená, že vyšla až v roce 2018, podle hraní jsem myslela, že je starší. Grafický styl (krom komiksových cutscén) je laděn do realistična, proto mi přišlo zvláštní, že postavy mají nepřirozeně velké oči. Nejsem si jistá, jestli to bylo pořád a většinou jsem si toho nevšímala, nebo to bylo jen v některých scénách, ale oči byly podivně velké.

Na začátku hry došlo k zvláštnímu nesouladu času během cutscény a mimo ni. Misi jsem plnila za dne, ale po opuštění budovy začala cutscéna, která byla v noci. Po jejím konci začal další úkol a vše se opět přepnulo do dne. Bylo to divné, ale takto velmi nepříjemně a nepřirozeně se to už neopakovalo.

Ve hrách mám ráda drobné detaily, které herní svět udělají opravdovější. Ať už to jsou rekce NPC postav, nebo něco ohledně prostředí. Taky jsem narazila pouze na jednu věc a to, že v tunelech začne šumět rádio, protože má špatný signál.

Rádio by bylo fajn, nabízí hudební kanály i takový, kde si spíše povídají, ale moc jsem si ho neužila. Jak jsem již zmínila, cestovala jsem hlavně wingsuitem. Mojí nejméně oblíbenou formou cestování byla jízda auty a motorkami. Všechny vozidla se na můj vkus chovala moc divoce a bylo těžké s nimi manévrovat. I když jsem si na to časem zvykla a šlo mi to lépe, nebavilo mě to. S ovládáním jsem měla potíže i u letadel, ale jen s jedou konkrétní věcí. Neustále jsem omylem vyskakovala z letadla ve chvílích, když jsem chtěla letět nahoru. Pak samozřejmě letadlo havarovalo a já musela pokračovat wingsuitem. Měla jsem hned změnit ovládání a byl by klid.

Když už jsem si přivolala vrtulník, musela jsem si ho hlídat a rozhodně neplnit žádné úkoly na mapě, protože pokaždé zmizel. I když jsem nezměnila lokaci. Jen jsem přistála, prolítla s wingsuitem kruhy, chtěla se vrátit do vrtulníku a pokračovat v cestě, ale ten byl fuč. Pokud jsem ho potřebovala, musela jsem si o něj znovu požádat a bylo to otravné. Určitě bych ocenila, kdyby se takto nedespawnovali.

Opakovaně se mi stala ve hře chyba, kdy mi přestal fungovat grap hook a vyřešilo to až restartování hry. Bohužel se mi to stalo zrovna v jednom z posledních soubojů, který byl docela náročný, šly po mě helikoptéry a já se k nim nemohla přitáhnout. Nechtěla jsem hru restartovat, abych nepřišla o postup. Souboj tak byl o dost těžší.

Pokud jsem se dostala do soubojů s nepřáteli mimo příběh hry, nešlo je porazit. Ať jsem dělala, co jsem mohla, pořád přijížděli další a další v nekonečné řadě. Jedinou možností bylo ujet. Snahou je porazit jsem zbytečně ztratila spoustu času, což mě štve. Nemožnost nepřátele porazit je frustrující. Ještě horší to bylo, když jsem nepřátelům ukradla letadlo nebo helikoptéru. Čím více jsem se snažila uhájit si svou kořit a dopravit se s ní na místo, které jsem potřebovala, tím byla situace horší a většinou jsem skončila tak, že mě sestřelili.

S velkou pravděpodobností se k této sérii vracet nebudu. Nelituji, že jsem si jí zkusila, ale není to nic pro mě.

Pro: hlavní příběh

Proti: ovládání vozidel, jednotvárnost, nekonečné řady nepřátel

+7 +8 −1