Tokyo, někdy v pozdním období Heisei a jeden malý restaurant s dlouhou historií. Hlavní postava Sakura se rozhodne znovuotevřít restauraci, kterou roky vedl její dědeček a která byla po jeho smrti na několik let uzavřena. Sakura se chopí role hlavního kuchaře a s pomocí své babičky začne znovu budovat restauraci, jídelníček a stálou klientelu.
Hungry Hearts Restaurant jde ve šlépějích předchozích her ze série Hungry Hearts Diner. Časově se posouváme o několik desítek let a místo známé babičky z předchozích dílů je tu babička jiná, a hlavní postavou je mladá žena, která se snaží dát restauraci dohromady. Hlavní náplní hry je vaření a obsluha zákazníků, přičemž někteří zákazníci postupně odkrývají svůj životní příběh a trable. Vařením, zdokonalováním a odemykáním nových jídel se nejen restaurace zlepšuje, ale také se odhalují další komplikované životní osudy zprostředkované dialogy mezi zákazníky a Sakurou.
Hra se stejně jako v předchozích dílech především soustředí na samotné příběhy, a herní mechanika je tedy stále omezena na vaření a sbírání špinavého nádobí. Kromě vylepšování samotné restaurace, oproti předchozím dílům přibyla možnost dekorování, kdy je možné upravit například vizuál tapet nebo třeba ubrusy na stolech.
Schu
Když jsem viděla, že vyšel další díl Hungry Hearts, tak jsem byla nadšená. Poslední tři hry byly skvělé, a tak jsem se nemohla dočkat až se pustím i do téhle. V tomto díle se posouváme o několik desítek let do současnosti (odhadem myslím že se pohybujeme už okolo roku 2010, možná i později). Vevnitř staré restaurace to ale poznat moc nejde. Vaří se tu postaru, tradičně a dobře.
Princip hry je stále stejný: vaření, obsluhování zákazníků a poslouchání jejich příběhů. A to pořád dokolečka, dokud člověk nevyzobe všechny dialogy (pomocí vaření oblíbených jídel zákazníků). Oproti předchozím hrám se tu moc nezměnilo, jediné, co je tu navíc, je dekorování samotné restaurace, což pro mě není zrovna světbourající mechanika. Stále jsem ale ráda za to, že hru může člověk hrát offline, a tudíž i bez reklam, (ne)překvapivě to není u mobilních her tak běžná věc.
Nejlepší částí hry bylo poznávání nových a obzvlášť pak staronových postav. Když jsem si spojila příběh staříka tady s příběhy ještě mladého muže v předchozích dílech, tak to zabolelo. Nicméně na kouzlo prvních dílů to nemá, tam na mě fungoval faktor překvapení, okouzlení a oživení lásky a vzpomínek na pravou japonskou kuchyni.
Princip hry je stále stejný: vaření, obsluhování zákazníků a poslouchání jejich příběhů. A to pořád dokolečka, dokud člověk nevyzobe všechny dialogy (pomocí vaření oblíbených jídel zákazníků). Oproti předchozím hrám se tu moc nezměnilo, jediné, co je tu navíc, je dekorování samotné restaurace, což pro mě není zrovna světbourající mechanika. Stále jsem ale ráda za to, že hru může člověk hrát offline, a tudíž i bez reklam, (ne)překvapivě to není u mobilních her tak běžná věc.
Nejlepší částí hry bylo poznávání nových a obzvlášť pak staronových postav. Když jsem si spojila příběh staříka tady s příběhy ještě mladého muže v předchozích dílech, tak to zabolelo. Nicméně na kouzlo prvních dílů to nemá, tam na mě fungoval faktor překvapení, okouzlení a oživení lásky a vzpomínek na pravou japonskou kuchyni.
