Komentáře

Po odehraných více než 100 hodinách jsem se rozhodl hru zhodnotit. Zejména pokud máte vlastní partu, tak je vážně skvělá. A autorům se povedlo navázat na předchozí díl a vyvarovat se i některým jeho problémům, které jsem kritizoval, což je fajn.

Člověk by si řekl, že pouhé překlopení hry z ptačí perspektivy do pohledu třetí osoby nemůže udělat velký rozdíl. Zároveň já, který spíš řeší mechaniky a strategii, než grafické pozlátko, jsem měl obavu, že to bude herně horší, protože prostě nemáte kolem sebe tak dobrý rozhled. Ale musím uznat, že změna pohledu je naprosto zásadní, a povyšuje zážitek na vyšší úroveň. Opravdu sice nemáte tak dobrý rozhled, takže vám často někdo vpadne do zad, ale ono to přidává přesně tu atmosféru, která je Helldiverům vlastní. Když už máte v ruce světelný maják, kterým můžete přivolat bombardování z oběžné dráhy, tak se radši dvakrát ujistěte, že vás něco v té chvíli nehodlá kousnout do zadku. Jinak vám ten aktivovaný maják totiž spadne pod nohy, a po několika dalších sekundách se stane přesně to, co očekáváte...

Situace, kdy máte ultra silné zbraně, které jsou schopny rozpoutat apokalypsu jak pro vaše nepřátele, tak ale i pro vás a vaše přátele, když se vám něco nepovede, začaly už v Magicka a vývojáři v nich úspěšně pokračují. Díky zvolenému pohledu a výtečné detailní grafice se pak z karambolů stávají extrémně vtipné scénky, kde sice možná omylem zavraždíte většinu svého týmu, ale stejně se u toho budete pochechtávat a koukat se, jak pěkně kolegové hoří (i když do mikrofonu se samozřejmě budete velice kát). Zvolená stylizace je skvělá a dokáže vykouzlit výborné scény, například když přesně jako v Hvězdné pěchotě stojíte na vrcholku opevnění, a do kopce se na vás valí desítky a stovky brouků. Zásobník zbraně vám klape na prázdno, polovina mapy hoří a vybuchuje, vaše obranná věžka se zrovna otočila tak, že vám prostřelila lýtko, a zdálky se po vás rozebíhá opancéřovaný brouk velikosti mamuta.

Oproti prvnímu dílu mi přijde, že si expertní mechanismy neosvojíte tak rychle. Což je dobře, protože i po 100 hodinách spoustu mechanik dokonale neznám, hodně zbraní jsem ještě pořádně nevyzkoušel, a citlivá místa nepřátel znám jen orientačně a ne přesně. Stále je co objevovat, a studováním různých wiki a návodů se dá strávit mládí, pokud to tak chcete. Plně trojrozměrní nepřátelé dovolili autorům mnohem propracovanější způsob taktiky pro boj s nimi, takže mají plno míst, kde je lze dobře nebo naopak velmi špatně zranit, dají se jim ustřelovat různé části (zbraně a končetiny u robotů, atd), deaktivovat tím některé schopnosti, atd.

Obchodní model, který mi byl minule hodně trnem v oku, je teď výrazně lepší. Za prvé mi přijde, že i se základní výzbrojí (v základní, avšak nemalé ceně hry) lze velmi plnohodnotně hrát i na vysoké obtížnosti. Zároveň však hraním i postupně šetříte kredity na nakupování extra balíčků vybavení, za které by jinak bylo nutno připlácet peníze. Takže pokud vás hra baví, tak sice nijak rychle, ale postupně si můžete odemkout i prémiové věci, které vám přijdou zajímavé. A taktéž si třeba najít herní styl, který vám nejlépe sedne. Autoři se zároveň snaží, aby každá výhoda byla vykompenzována zase nějakou nevýhodou, a tudíž aby dodatečné zbraně a vybavení nebyly jasně lepší. S dodatečným vybavením tak místo síly získáváte univerzálnost, kdy si můžete dovolit lépe kombinovat zbraně a zbroje pro konkrétní příležitosti. Přál bych si, aby bylo vše v základní ceně hry, ale na druhou stranu musím uznat, že autoři dávají do dlouhodobé podpory hry nemalé úsilí, a toto je způsob, jak to zaplatit.

V první hře jsem také kritizoval systém globální války, kdy postupně byla vyhlazena první nepřátelská rasa, pak druhá, a nakonec třetí s následným restartem světa, takže se velmi často stávalo, že jste si nemohli zahrát proti té rase, na kterou jste zrovna měli chuť. Zpočátku jsem měl dojem, že tento hloupý systém ponechali, protože jsem do hry naskočil v době, kdy se na chvíli objevili Ilumináti, a pak na dlouho zmizeli. Ale byla to jen část připraveného příběhu, kdy pak Ilumináti zaútočili na samotnou Zemi, a autoři k tomu připravili pěknou speciální kampaň. Od té doby se frontové linie sice pohybují, ale nestává se, že by rasy úplně a dlouhodobě zmizely. Tento problém tedy vypadá uspokojivě vyřešen. Pokud vás to baví, tak ve hře se neustále odvíjí globální příběh, a můžete pomáhat plnit příběhové mise (dobití konkrétní planety, obrana nějakého města, atd), za což jste i odměňováni.

Stejně jako v první hře musím vyzdvihnout snahu o zábavný realismus a uvěřitelnost světa. Po dlouhý čas mě hra nepřestávala překvapovat nečekanými a občas i maniakálními detaily, které však mají herní dopad. Abych uvedl pár příkladů - po příletu na planetu ji vidíte zpola osvícenou sluncem, zpola ve tmě. Čas ale ubíhá, a hranice tmy se posouvá. Podle toho, kde si na planetě vyberete umístění své mise, tak se vám také ve hře samotné dost možná brzy setmí, nebo naopak rozední. Z podobného ranku je, že čím více se posunete od místa dopadu, tím pod větším úhlem musí střílet vaše výsadková loď požadované střely/rakety/lasery. Které se potom snadno trefí z boku do nějakého blízkého vysokého skaliska, než přesně na místo, kam jste určili. To, že se nelze dívat do mapy a zároveň mířit zbraní na nepřátele, nedejbože přebíjet, nebo že nelze volat o pomoc z lodi a zároveň bojovat (protože to fyzicky ťukáte na tabletu na zápěstí), to už známe z jedničky, a nic se na tom nemění. Stejně tak že kapsle s posilou seslané z nebes mohou rozmáznout jak nepřátele, tak přátele. Neustále ovšem musím oceňovat snahu všechno reálně vysvětlit a nedělat herní zkratky. Nově přivolaný voják není ten váš předchozí voják, co právě umřel, ten je přece mrtvý. Pokud chce zbraně, musí si o ně (nově) zažádat, nebo posbírat něco po zemi, kde předchozí zemřel. A ty těžce nasbírané výzkumné vzorky, co měl předchozí voják, ty tam taky někde určitě leží, tak hybaj hledat. Stáli jste za raketometnou věžkou, a zpětný ráz při výstřelu vás srazil na zem? A co jiného čekáte, při výstřelu rakety? Takže příště stát stranou. Máte v ruce granát a něco vás srazilo? Tak to ten odjištěný granát asi právě spadl na zem. Sice jde často o takové přízemní věci, ale hra je jimi protkaná, a spousta z nich se v jiných hrách prostě nevyskytuje. U této hry mám pocit, že tam někdo hodně přemýšlel a snažil se. Zpočátku hry jsem si myslel, že některé části hry jsou prostě jen neovlivnitelná animace, jako je třeba přílet robotích posil, nebo Iluminátské létající bombardéry. Ale ne, když máte dostatečně silné střelivo, a víte, kam mířit, všechno je reálnou součástí světa a lze zničit. Neboli slovy hry, Freedom requires firepower! 

Je neuvěřitelné, jakým množstvím způsobů a jak snadno lze vraždit své spolubojovníky - to z čeho by se ostatní vývojářské společnosti osypaly a nikdy to ve hře nedovolily, protože by pak "griefeři" zničili všem herní zážitek, tak tady je to vytočené na maximum a stejně... nevybavuju si, že bych ve hře potkal záškodníka. Z nedbalosti nebo hlouposti samozřejmě lidé provedou spoustu kravin, ale zatím jsem to neviděl úmyslně. Hře asi hodně nahrává, že je PvE místo PvP, ale i tak je to pozoruhodné. Nejlepší zážitek samozřejmě budete mít, když budete mít vlastní partu. Ale není to kvůli tomu, že by se s náhodnými lidmi špatně hrálo. Zejména na vyšších obtížnostech jsem často narazil na velmi příjemné hráče, kteří perfektně komunikovali integrovaným systémem povelů, značkovali nepřátele i nalezené zásoby, a celkově se s nimi hrálo výtečně. S vlastní partou, samozřejmě s hlasovou komunikací, ale sdílíte zážitek mnohem intenzivněji, a snaha o taktizování a pokřikování na sebe v žáru okamžiku značně celou atmosféru povyšují. Pokud bych hodnotil čistě hraní ve vlastní partě, tak bych sáhnul ještě po vyšším hodnocení. S kamarády je ale lepší všechno, to není zásluha hry samotné.

Z výtek ke hře toho ve skutečnosti moc nemám. Chtěl bych akorát rychlejší odemykání placených balíčků skrz herní měnu, a pak mě ještě prudí, že s instalací hry musíte odsouhlasit instalaci anticheat systému do samotného jádra operačního systému, takže má naprosto neomezené pravomoce, a velké riziko budoucího bezpečnostního problému. To je ale moje specifikum, běžné uživatele to trápit nebude. No a pak je tu ještě taková poslední drobnost, že hraní za fašistickou diktaturu, provolávání hesel a vraždění všech cizáků je sice zábavná úsměvná satira, ale jen do chvíle, než nějaká fašistická diktatura začne dělat to stejné v reálném světě kousek od vás. Pak z toho má člověk občas nepříjemný pocit, zvlášť když si představí, že asi jsou lidé, kteří to jako satiru nepochopí. Ale za to, samozřejmě, hra nemůže, to je jen smutný stav světa.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez