Hatch

Vylezl si ze skořápky, vidíš kolem sebe i další bytosti, jak se svíjejí a leží na zemi. Rozhlížíš se, netuše, kde se nacházíš. Jedno víš ale jisté, byl si obdařen schopností lézt. A ne ledajakou, jelikož tu vzdoruješ zákonům gravitace. Lezením po obrovské stavbě musíš dosáhnout vrcholu, nacházejícího se kdesi vysoko nad tebou. Jsi dobře schován za stěnami, absolvuješ cestu úzkými štěrbinami a průlezy, abys byl v bezpečí a mohl tak uniknout nevlídným podmínkám tohoto světa. Nesmíš se totiž příliš vystavovat vlivu jakéhosi bílého obrazce na obloze, vzdáleně připomínajícího koňskou podkovu. A tak tu i přemýšlíš.

Hatch je o nasátí přítomné atmosféry, rozjímání a uvědomění si podstaty sebe sama. Ať už formou jeho stylizace, popř. občasnými výjevy či poklidně znějící hudby. Hráč, jak už bylo řečeno, primárně chodí a leze, ale soustředí se hlavně i na co nejméně chybných kroků. To zahrnuje zvolení si správné cesty a vyvarování se pádu nebo opakování již známých pasáží. Po dosažení dostatečné úrovně výšky je manévrování pro hrdinu o něco jednodušší. Samotný svůj pohyb koncipuje tak, že je nutno na nějakou část zdi přeskočit ze strany, překonat mezeru a otočit se za sebe, přičemž přilnavé jsou zejména ty šikmější plochy.