Komentáře

Po všech stránkách dotaženější a lepší Expeditions: Viking byl důvodem, proč jsem se odhodlal tento titul také ještě zkusit. Setting Conquistadora je přece jen poněkud neotřelejší a přímo vybízí k objevování a plundrování tajemné Ameriky.

Hráč dokonce má možnost - přivře-li oči nad úsměvnou rovnoprávností ženských postav, jež nadmíru lákala kariéra strážné s dvoumetrovou halapartnou - odklonit se od pohádkového vlhkého snu pokrokového španělského humanisty milujícího Indiány a jejich fascinující kultury, a téměř plnohodnotně si užít kolonizátorské masakry, doplněné o možnost mnoha bezvýznamných nízkých krutostí, jejichž křesťanský smysl divoši nemohou nikdy pobrat, ňam ňam.

Konec hry mi ovšem nachystal velké zklamání, kdy jsem zjistil, že mě Logic Artists podruhé úplně totožně napálili. Stejně jako ve vikinském pokračování vám hra naznačuje, že rozumí tomu, když uvažujete způsobem, že chcete podpořit nějakou rebélii, abyste oslabili nejsilnější říši, a až pak si vzali vše pro sebe, jen aby vám nakonec po této podpoře slabšího hráče nikdy nedala možnost jej svrhnout. Ač jsem to vyloženě řekl v dialogu, že je to můj plán, a mám plnou pevnost o půl tisíci lidech, kteří by Tenochtitlán utopili v krvi, aniž by se zapotili, koncem hry jsem se prostě náhle namísto toho stal z psychopatického masového vraha, posedlého zlatem a mocí, skvělým přítelem Totonaků, za něž jsem klasicky odvedl všechnu práci, jupííí.

Stejně tak nedává smysl, že mě v průběhu hry neopustili či nekonfrontovali všichni ti Indiáni, jež jsem do své skupiny nabral pouze s výhledem na to, jak je budu pomalu týrat. Skončilo to tak, že na genocidní masakry si v klidu zvykli a já jim občas hodil hned dva fláky masa, aby byli zaměstnáni trávením a nikoliv přemýšlením - ve výsledku pak byla jejich morálka entusiastická, a to i u progresivistických sluníčkářských individuí! Bez zajímavosti není, že jak jsou všude zpolovic ženské, tak když jsem obdržel darem indiánskou ženu, ta za celou hru neřekla ani slovo... asi se kmen zbavil nějaké pěkné oligofreničky, kterou má postava užívala obdobně jako nafukovací pannu.

Objevování Nového světa s sebou skutečně přináší onen pocit dobrodružství, škoda jen poměrně malé mapy Mexika a překvapivě omezeného množství contentu. Co mě velmi těšilo, byla solidní kvalita textů, jež dovedou navodit atmosféru. Již mě ale tak neuspokojoval loot ze samotných chrámů a měst - tohle je dobývání Ameriky, volové, ne brigádička v Anglii. Upřednostnil bych méně grindování shitu z všudypřítomných bedýnek a místo toho pořádný příval bohatství po obsazení odpovídajících lokalit. Protože hráč nemá ani šajnu, nakolik jde o penízky a jakou mají reálnou hodnotu, nijak zvlášť jsem nešetřil - hodně jsem narval do své pevnosti, tu jsem navíc třeba koupil čtyři dělové koule za dva tácy, což je absurdní částka, kterou nedostanete snad ani za dobytí Tenochtitlánu pro Totonaky -, ale ani nadmíru nerozhazoval; přesto jsem s více jak dvaceti tisíci v kapse (majetek se asi nezohledňuje, haha) závěrem neměl dostatek k úspěšnějšímu z konců. Měl jsem si to zřejmě vyvěštit z kávové sedliny, kolik je vlastně kolik.

Jak ta samotná herní mapa a pohyb po ní má třeba v porovnání s Viking blíže ke strategii než k RPG, napadlo mne vícekrát, že je poněkud škoda, že nebyla alespoň trochu promakaná ta strategická a ekonomická část. Takto kvalita hry spočívá především v tahovém souboji a textových událostech.

Na druhou stranu, Conquistadora máte dohraného za cca 30 hodin, tudíž nestihne nudit, a mohu jej jedině doporučit, pokud máte chuť na daný setting a RPG s taktickými tahovými souboji - jež je nadto víceméně možné hrát za nebetyčnou lidskou kreaturu kolumbovského ražení, což je kvalita v RPG nepříliš vídaná a nemám důvod si myslet, že na tom se něco změní.