V pořadí druhá hra ze série Escape..., se odehrává v údolí Whisper Valley, které bylo odříznuto od okolního světa masivním sesuvem půdy. Na hráči je, aby v této hidden object adventuře v pětadvaceti renderovaných lokacích objevil stopy, které mu pomohou k v titulu zmiňovaném úniku.
Titul se nijak neliší od předchozího dílu (Escape Rosecliff Island): i zde je hráči najednou otevřeno několik lokací, ve kterých dle zadání musí nalézt předměty ze seznamu. Po nalezení deseti předmětů z každé otevřené lokace se spustí jedna ze sedmi meziher (klasické Spoj tři alias Bejeweled, osmisměrka či několik druhů puzzlů) a hráč je odměněn papírkem reprezentujícím hledanou stopu. I bodování zůstalo zcela při starém, včetně odečtení bodů za použití hintu. V každé mapě je též ukryto po jednom z pětadvaceti klíčů a pětadvaceti zámků - po úspěšném sesbírání všech se v hlavním menu odemkne možnost neomezeného hledání předmětů ze všech lokací. Druhou odemknutelnou mezihrou je pak opět Spoj tři.
Hráč si v nastavení může sám zvolit, jestli chce hrát s časovým limitem či bez a jak často chce mít dostupnou nápovědu.
Wild One
Tohle je naprostá pohodovka, relaxační záležitost pro nenáročné hráče, bez jakéhokoliv náznaku adrenalinu a jen s opravdu malým náznakem něčeho, co by se dalo označit jako příběh... a to je vlastně zahrnuto v názvu. Prostě musíte utéct z Údolí šepotů. A když říkám utéct, myslím proklikat. Úvod vypadá slibně, tedy hlavní menu, které mě příjemně naladilo na zádumčivou atmosféru tajemného údolí ponořeného v mlze. Jenže dále je celá hra příšerně statická a až hanebně se opakuje bez jakékoliv inovace. Až poslední lokace je poněkud zajímavější, ale to je jen takový malý bonbonek na konec. Ze začátku mě to docela bavilo, ale po pár levelech sbírání nazdařbůh poházených předmětů v jednotlivých lokacích, následovaných dosti stupidními skládankami a rádoby rébusy, se mi to docela omrzelo. Chyběla mi tu nějaká dynamika a logika. Neuškodila by nějaká ta animačka a vůbec nějaký příběh. Nebo alespoň nějaký vývoj hry. Pokud tedy hra měla nějakou logiku a hloubku (o čemž si troufám pochybovat), tak já ji nenašel. Ještě bych dodal, že takové menší plus je příjemný uklidňující hudební doprovod, který sice není příliš osobitý, ale potěší.
Fingon
Pro: vynikající uklidňovadlo (ne, vážně nemyslím uspávadlo :D)
Proti: příliš statické, absence příběhu, nulový vývoj.